Barevný podklad směrových ukazatelů na silnici má svůj zásadní důvod. Naučte se rozlišovat tři nejdůležitější barvy, které vám pomohou plánovat cestu.
S houstnutím dopravní sítě roste i kvalita dopravního značení, i když dnes už na delší cestu vyrazí bez navigace jen málokdo. I tak mají cedule stále klíčovou funkci a jejich podoba není náhodná. Například na dálnicích jsme si zvykli na rozměrné zelené směrovací cedule, ale proč mají zrovna tuhle barvu? A proč jsou jinde směrové tabule modré? Nic z toho není náhoda a obě podoby mají logický původ.
Navigační cedule se zeleným podkladem najdeme třeba i v USA, takže rozhodně nejde jen o lokální trend. Důvodem je, že studené barvy, jakými jsou zelená a modrá, splývají s okolím, čímž nijak neruší scenerii krajiny. Zároveň ale bílému písmu poskytují náležitý kontrast klíčový pro čitelnost.
Od roku 1990, kdy vstoupila v platnost vyhláška 99/1989 Sb. se pro ukazatele na dálnicích používá bílé písmo na zeleném podkladu, zatímco na silnicích pro motorová vozidla najdeme směrovky s modrým podkladem. Podle toho lze také snadno na velkých cedulích identifikovat, po jakém typu komunikace do vytyčeného cíle pojedeme. Například na zelené dálniční ceduli může být název města opět v zeleném poli, což znamená, že budeme přijíždět na jinou dálnici. Modré pole naopak značí přejezd na silnici pro motorová vozidla a černé písmo na bílém pozadí označuje místní cíle jako například části měst či obcí.
Pro zvýšení bezpečnosti a čitelnosti v noci mají na dálnici a rychlostních silnicích značky povinně reflexní provedení. V nejkvalitnějším případě dokáže značka vrátit až 60 procent světla a je viditelná na vzdálenost 1,5 kilometru.