Člověk vnímá zrakem zhruba 80 % veškerých informací, které zpracovává. K řízení auta je tento smysl samozřejmě nejdůležitější. Smutné je, že velká část řidičů ho neumí správně používat. Právě v této kapitole naší školy jízdy se proto naučíme pracovat se zrakem.
Než ale začneme, je potřeba připomenout si základy správného držení volantu a hlavně správného sezení v autě. Poloha řidiče totiž ovlivňuje zorný úhel. To, kde máte hlavu a oči, ovlivňuje vaši schopnost vnímat okolí. Proto si pro jistotu připomeňte naše dřívější články o správném sezení v autě.
Jiří Červenka, Dalibor Žák
Řidič by měl mít neustále ucelený přehled o situaci na silnici. Z toho důvodu je důležité zachovat si pohodlný výhled nejen na cestu před sebou, ale také na zpětná zrcátka. Právě sledování zrcátek je významně omezené u řidičů, kteří sedí příliš blízko volantu, neboť se jim krajní zrcátka přesouvají mimo přirozený zorný úhel.
Na ilustračních fotkách si povšimněte, jak se na stejném místě mění zórný úhel řidiče, pokud sedí správně (první foto zleva), příliš blízko (druhá fotografie) a vykloněný i zároveň zakloněný doprostřed auta (foto vpravo)
Řidiči a řidičky menšího vzrůstu se asi nevyhnou přisunutí sedačky blíže k volantu, ale s tím konstruktéři aut počítají a pokud i oni sedí v autě správně, pořád mají zpětná zrcátka v pohodlném zorném úhlu, takže nemusí ke sledování provozu za sebou otáčet hlavou.
Soustřeďte se na řízení!
Víte, jak si v testech aut stěžujeme na to, že mají nepřehledné budíky nebo rozptylující dotykové displeje, které nutí řidiče přestat sledovat silnici ? To je jeden z faktorů, které narušují ucelený přehled řidiče o dění na silnici. Je to stejné, jako když z filmu vystříháte několik záběrů.
Řidič se musí pořád plně soustředit na řízení. Když si ale pustíte nahlas rádio, zpíváte si u toho, sledujete billboardy a kocháte se krajinou, je vaše schopnost vytvářet si v reálném čase ucelený tříprostorový model o dění na silnici značně omezena.
Dívejte se daleko dopředu a nelepte se na nárazník
Velkým neduhem řidičů je civění na špičku kapoty. Dívat se metr před auto má smysl maximálně při parkování nebo jízdě v těžkém terénu, kdy jedete krokem. „Na silnici je nutné koukat se daleko dopředu, kam až silnice vede,“ říká Jakub Michalovič, instruktor školy bezpečné jízdy Safe Driving School. „Všechno přímo před vámi stejně budete vnímat automaticky,“ dodává.
Dodržování bezpečné vzdálenosti není výmyslem autoškol nebo dopravních „expertů“. Své opodstatnění to má právě i v potřebě mít přehled o situaci vpředu. Pokud se nalepíte za auto moc blízko, vyplní vám jeho obrys zorné pole a vy přes něj nic nevidíte.
Koncová světla vpředu jedoucího auta bude zároveň působit jako magnet, který k sobě přitáhne váš zrak i vaši pozornost. Nechte si proto větší mezeru, ať vidíte přes něj a hlavně kolem něj. Navíc pak k lepšímu přehledu vpředu třeba přes velkou dodávku stačí jen nepatrně přesunout auto k dělící čáře, nemusíte ho vystrkovat polovinou do protisměru.
Jedna věc je reakční doba, druhá schopnost vidět více a dále. Povšimněte si, že pokud jedete moc blízko za autem, nemáte možnost vidět ani to, co se děje v protisměru
Řidiči, kteří si tohoto fenoménu nejsou vědomí, většinou nevědomky „zavěsí“ zrak na koncová světla auta před sebou a mentálně vypnou. Pak jen tupě kopírují jeho pohyby jako ovce. Vy ale musíte vědět, co se děje před ním, ať můžete včas reagovat. Proto se snažte dívat skrz něj. Sledujte profil silnice a zatáček, čtěte provoz daleko vepředu, ať víte, k čemu se blížíte. „To auto před vámi vždycky budete vnímat podvědomě, není potřeba civět na jeho nárazník a zadní světla,“ znovu připomíná Michalovič.
Všimněte si také, že pokud jedete příliš blízko za autem, jeho obrys vám zakrývá výhled na druhou polovinu silnice. Když si necháte větší odstup, vidíte mnohem dál dopředu a toho můžete využít například k pohotovějšímu předjíždění, aniž byste museli neustále vykukovat sem a tam. Navíc, když akcelerujete ve vzniklé mezeře, naberete vyšší rychlost a celý předjíždějící manévr se pak odehraje rychleji, než když akcelerujete ze stejné rychlosti, jakou jede auto před vámi. Zejména pro řidiče slabších aut je to velmi užitečné.
Kam se díváš, tam jedeš
Stalo se vám někdy, že jste začali ladit rádio nebo nastavovat navigaci a málem jste s autem sjeli do příkopu? Došlo k tomu proto, že jste se dívali směrem vpravo, ze silnice, a auto tam jako by samo zatočilo. Skutečně, kam se díváte, tam pojedete.
Stejný efekt se projevuje i v nenadálých situacích, například když se na silnici za zatáčkou vynoří překážka nebo jiné auto, které vám vjede do cesty. To potvrzuje i instruktor Jakub Michalovič, který k tomu říká: „Vždycky platí poučka „kam se díváš, tam jedeš“ a když vám někdo nedá přednost, vy se leknete a začnete na něj civět, narazíte do něj.“
Je to přirozená reakce člověka. Když zpozorujeme nebezpečí, sledujeme ho. Je to podobné, jako když člověk trpící arachnofobií uvidí v koupelně pavouka. Doslova zkamení a začne na něj civět, místo aby vzal pantofel a celou situaci vyřešil.
V kurzech bezpečné a defenzivní jízdy se sice řidič může naučit vést pohled za překážku a doslova se donutit „najít“ zrakem cestu okolo ní, ale když pak dojde na zkoušku v reálném životě v provozu, mnohdy znovu zareaguje špatně. Říká se tomu fixace na překážku.
Přetočte video zhruba na začátek druhé minuty. Všimněte si, že řidič dojel pomalejší auto a začal civět na jeho světla. Začal dokonce kopírovat jízdní stopu auta před sebou. V momentě, kdy řidič před ním šlápl na brzdu, leknutím prudce ubral plyn a přetočil se
Pokud chodíte na kurzy sebeobrany, možná jste slyšeli termíny monosignální a multisignální obrana. V autě to funguje podobně. Monosignální je reakce několika naučenými nebo jen reflexními obrannými chvaty na již vzniklou situaci, v našem případě za volantem je to zpravidla jen dupnutí na brzdu a cuknutí volantem (někteří borci si v této situaci umí poplést pedály a pustí volant).
Multisignální obrana je naopak předem připravený plán a k obranné reakci se přidává i útok. V našem případě je to důkladnější čtení silnice a provozu a neustálé vytváření si únikového plánu. Řidič si tak neustále hledá možnosti, jak z případné nebezpečné situace vyváznout. V tomto případě ale musí být řidič tak trochu paranoidní a ve všem vidět nebezpečí.
Ukázkový příklad: Blížíte se ke křižovatce po hlavní a na vedlejší silnici vidíte auto. Připravte si plán pro situaci, že vám tam vjede. Nesledujte jen potenciální hrozbu, ale rychle zhodnoťte jiné možnosti. Jede v protisměru auto? Můžete se mu vyhnout druhým pruhem? Je lepší strhnout řízení, nebo raději jet rovně? To všechno by si měl řidič připravit a když k té situaci skutečně dojde, bude mnohem lépe reagovat, protože už má plán.
Pak je klíčové přenést pohled tam, kam chcete jet. Pohněte i hlavou v požadovaném směru, pomáhá to. Pokud tohle zvládáte, jste pak mnohem lépe připraveni čelit nebezpečnému fenoménu fixace na překážku.
Správné a cílené vedení pohledu je i jeden z nezbytných předpokladů správného a efektivního průjezdu zatáčkou (o tom zase někdy později).
Domácí úkol
Stejně jako v minulých kapitolách pro vás i nyní máme domácí cvičení. Když jezdíte autem, zkuste se více soustředit na řízení a důkladněji sledovat provoz. Vytvářejte si v reálném čase prostorový model situace na silnici kolem vás. Uvidíte, že se tak i lépe naučíte odhadovat chování ostatních řidičů a budete mnohem lépe předvídat, co se bude dít.
- Přestaňte jezdit „ve vláčku“ – nelepte se na nárazník auta před vámi
- Zakažte si sledovat očima koncová světla auta jedoucího vpředu
- Nuťte se dívat přes, skrz a okolo aut před sebou
- Držte očima vysoký horizont
- Snažte se být v duchu i zrakem nejméně tři sekundy před místem, kterým právě projíždíte
- Nebojte se udělat si trochu místa
- Trénujte vědomé pootočení hlavou a přenesení pohledu v běžných situacích, jako je předjíždění, odbočování nebo objíždění stojících aut