Už vím, proč Škoda inzeruje model Citigo jako městské auto. Uvědomil jsem si to v přecpaném Lisabonu, kde probíhala prezentace pětidveřové verze tohoto miniauta...
Nový pětidveřový minivůz Škoda Citigo, který se začne u nás prodávat v dubnu, bude nabízen s litrovým tříválcovým motorem ve dvou výkonových variantách – 44 kW (60 k) a 55 kW (75 k). Tu slabší bych však rozhodně nedoporučoval. Tedy pokud nejste člověk, kterému je už všechno jedno, nikam nepospíchá, je smířený s osudem, že se bude spořádaně ploužit.
Rozdíl byl neuvěřitelný. Zatímco se silnějším motorem jsem si jízdu v Lisabonu a jeho okolí, kam Škoda pozvala novináře na první seznámení s novou pětidveřovou verzí modelu Citigo užíval, s tím slabším jsem trpěl. Postrádal jiskru, radost ze života.
15 koní navíc
Silnější verze byla jiná liga. Přitom se jednalo „jen“ o 15 koní navíc. Jenže u vozu této velikosti a váhy to byl pořádný příděl síly.
Hlavně v Lisabonu jsem je ocenil, když jsem nesčíslněkrát zazmatkoval při pohledu do slušivé leč menší navigace. Na poslední chvíli jsem pak přejížděl z pruhu do pruhu a oceňoval jsem slušné zrychlení, čipernost vozu.
Malý velký vůz. S délkou 3,56 metru, šířkou 1,65 metru a výškou 1,48 metru patří Škoda Citigo k nejprostornějším vozům ve svém segmentu.
Lisabon a jeho okolí byly modelu Citigo ušité na míru. Příjemně se tu totiž ztrácel v davu. Drtivá většina vozů, v kterých se zde jezdí, jsou právě malé vozy. Z toho vyplývá i rytmus zdejší dopravy.
Na úzkých okresních silnicích jsou auta za sebou seřazena v kolonách, nedá se příliš předjíždět, ale na druhou stranu nemáte pocit, že by vás tu někdo brzdil. Odsýpá to. Stejně tak v Lisabonu na pobřežní magistrále. Škoda Citigo zde neztrácela. A později ani na dálnici. Stodvacítka pro ni byla normální rychlost.
Vůbec nejúžasnější to ale bylo s tímto autem v přecpaných ulicích starého města. Bez problémů jsem se vešel všude. A skoro jsem měl z občasné dopravní zácpy radost. Kličkoval jsem mezi ostatními a užíval jsem si to.
Ještě poznámka k jízdě mimo město. Ujel jsem s vozem po okresních silnicích nějakých dvě stě kilometrů. A to bylo tak akorát. Opravdu nevím, říkám to upřímně, zdali bych v něm vydržel delší trasu. Je sice dobře odpérovaný, odhlučněný, motor si jen tak tříválcově „cvrliká“. Ovšem sedačky - byť byly dobře tvarované - mi přišly v konci testu nepříjemně tvrdé.
Více dveří, více pohodlí
V Lisabonu jsem měl možnost „osahat kliky“ jak třídveřové tak nové pětidveřové verze. I když jsem u miniaut spíše příznivcem verzí třídveřových, tady bych okamžitě sáhl po té pětidveřové. A nejen proto, že tento vůz s pěti dveřmi lépe vypadá a je praktičtější.
V Lisabonu před nádražím...
U té první verze mne totiž překvapila váha dveří. Jistě, byla to daň za to, že měly téměř olbřímí rozměry, aby se cestující dostali pohodlněji na zadní sedadla. Ale na druhou stranu si říkám, když už si někdo koupí třídveřový model, tak to bude asi pár mladých lidí. (Rozhodně ne rodina.) A ti dozadu nikdy neusednou. Tak proč taková velikost.
To nová pětidveřová verze byla o něčem jiném. Dveře mi „padly do ruky“. Velikost i jejich váha vyhovovaly.
Co se týká rozdílů mezi třídveřovou a pětidveřovou verzí nového miniauta, tak téměšř neexistují. Pětidveřová verze nabízí jen miniaturní výhodu o několik milimetrů většího prostoru pro cestující na zadních sedadlech. Je to dáno konstrukcí dveří. Ty větší totiž ubíraly více místa…
Více v připravovaném testu.
