Také Mercedes se za dobu své existence vždy snažil posouvat hranice bezpečnosti vozů. Nyní automobilka slaví 60 let od svého prvního crash testu.
Nárazové testy jdou dnes ruku v ruce se samotným vývojem nových automobilů. Zatímco současná auta jsou navrhována okolo přísných nařízení hledících jak na posádku uvnitř vozu, tak chodce či cyklisty okolo, v minulosti byla přirozeně situace trochu jiná. Posláním auta proti zdi však začala před šedesáti lety nová éra bezpečnosti také u Mercedesu.
Stejně jako později s ABS, nejluxusnější modely Mercedesu standardně představovaly místo k uvedení té nejnovější techniky. Na poli bezpečnosti byl tedy rok 1959 významný ze dvou důvodů – Volvo uvedlo jako první do standardní výbavy tříbodový bezpečnostní pás a Mercedes-Benz dne 10. září toho roku provedl svůj první nárazový test. Proti zdi se s figurínou za volantem rozjela limuzína série W111.
Přestože vůbec první nárazový test do pevné bariéry provedlo americké GM už v roce 1934, teprve až v období 60. let se o této proceduře začalo mezi automobilkami mluvit stále více a zájem veřejnosti neotálel. Modely W111 byly navíc prvními produkčními vozy, které využívaly karoserii s bezpečnostní deformační zónou pro cestující vpředu i vzadu. A jak jinak tuto konstrukční výhodu prezentovat než crash testem?
První nárazový test proto veřejnosti dokázal, že patentovaná konstrukce inženýra Bély Barényie v praxi funguje, úspěšně rozptyluje významnou část kinetické energie vzniklé při nárazu vozu a ve společnosti s bezpečnostními pásy zásadně snižuje riziko těžkého úrazu posádky. A jak již víme, konstrukce Barényie a nárazové testy se později staly průmyslovým standardem při vývoji nových aut.
První nárazový test automobilky tedy nebyl pouhým marketingovým tahákem, od této doby totiž začal Mercedes systematicky testovat stále větší počet svých modelů a na základě výsledků upravovat vývoj nových vozů. A jakožto lídra pak Mercedes následovaly i další značky. Například i Volvo, asi nejsilnější jméno v oblasti bezpečnosti, přišlo s deformačními zónami vpředu i vzadu u svých sériových modelů až v roce 1966.
Tisíce testů, tisíce simulací
S překlenutím do současnosti si dodnes Mercedes v rámci nárazových testů zdemoloval více jak 14.000 vozů, přičemž ročně provede ve svém výzkumném středisku v Sindelfingenu asi 150 crash testů kompletních vozidel. Okolo 1700 testů ročně pak probíhá na zkušebních stolicích, kde se kontroluje výdrž samostatných částí vozů či takzvaných testovacích mul.
K vývoji jednoho zbrusu nového vozidla však ještě přidejte až 15.000 počítačových simulací nárazových testů. Moderní technologie tak samozřejmě vysoce zefektivnily proces a vyhodnocování crash testů. Ještě preciznější pohled do útrob vozu při nárazu zajišťují i nárazové testy s využitím rentgenu, které mohou lépe odhalit proces deformace jednotlivých součástek v konstrukci auta.
Rovněž technologie rozšířené a virtuální reality se nakonec dostává do oboru nárazových testů. V tomto směru mohou být brýle pro rozšířenou realitu použity pro rychlejší a snadnější kontrolu měřících bodů na voze před a po nárazu, stejně jako mohou technici s těmito daty snadněji pracovat ve virtuálním prostoru na 3D modelu vozu.