V teritoriu, kde operuje Škoda nebo Dacia, nemá zbytek českých dovozců aut zrovna lehký život. Ať se snaží sebevíce, domácí automobilka i levná rumunská značka dokážou pro sebe díky loajalitě zákazníků případně cenám uzmout podstatnou část trhu a ostatní se můžou rvát o drobky nebo jít klouzat.
Své o tom ví také Opel, který se od počátku této dekády pokoušel prosadit v segmentu minidodávek se svou čtvrtou generací modelu Combo postavenou na základech Fiatu Dobló, minimálně u nás však měl k úspěchu docela daleko. Nebýt Nissanu NV200, skončil by v loňském roce v tabulkách na posledním místě. Naopak v Dacii si mohli spokojeně plácat po ramenou. Každá čtvrtá kompaktní dodávka prodaná v ČR nesla jméno Dokker.
Z tohoto pohledu se zdá, že Opel na tom už o moc hůře být nemůže a jeho startovací pozice se zbrusu novým Combem proto vypadá slibně. Navíc poté, co německá automobilka skončila pod křídly koncernu PSA a její novinka tudíž může těžit z techniky aktuálního Berlinga a sesterského modelu Rifter, se najednou zdá, že užitkový Opel čekají samá pozitiva. Aby tomu tak skutečně bylo, stačí už jen jedna poměrně důležitá maličkost – Combo musí být opravdu dobrý vůz.
Tichý létající koberec
Lidé od Opelu samozřejmě tvrdí, že mají tu nejlepší malou dodávku široko daleko, tohle ale uslyšíte všude, takže jsem usednul za volant a vyrazil v rámci české prezentace na krátkou projížďku po klikatých silničkách kolem Karlštejnu zjistit, jak moc to přibarvili.
Původně jsem chtěl zkusit diesel, který bude asi i nadále nejžádanější motorizací. Poptávka se nicméně již delší dobu stáčí k zážehovým motorům, takže jsem si nakonec vzal klíček od benzínové dvanáctistovky s turbodmychadlem a budu předpokládat, že na klasický redakční test dorazí Combo s naftovým agregátem.
První, co mě po pár metrech zaujalo, bylo skoro až neuvěřitelné ticho na palubě. Nejdříve jsem si myslel, že typický zvuk tříválce pouze přehlučila klimatizace běžící na plný výkon, jenže i potom, co se kabina trochu zchladila a ventilátor snížil své otáčky na minimum, zůstal uvnitř naprostý klid. Neříkám, že mám skvělou paměť, ale pokud si vzpomínám, tohle je dosud nejlépe utlumené provedení povedeného francouzského motoru, a to srovnávám i s Peugeotem 308, kde opravdu není moc slyšet.
Druhé překvapení přišlo vzápětí. Tříválec má malinko opožděné reakce na plyn, ale i tady táhne s takovým odhodláním, že jsem se při první příležitosti musel podívat do papírů, co je tohle přesně za verzi. Přísahal bych, že to musí být silnější varianta se 130 koni, rychlá kontrola malého techničáku nicméně prozradila, že jich má jen 110. Jestli takhle nadšeně pracuje slabší benzín, pak mě vážně zajímá, jak bude Combo jezdit s výkonnějším tříválcem.
Nemalou zásluhu na pocitově nadprůměrné dynamice má nepochybně i výtečně odstupňovaný šestistupňový manuál. Řazení má trochu delší dráhy, dorazy jsou mírně gumové a šestka je dost dlouhá, aby se autu už nechtělo moc zrychlovat, ale zbytek kvaltů je za sebou seřazených s příkladnou pečlivostí, aby se Combo ukázalo ve výtečném světle i v kopcích.
Jaká bude provozní efektivita dvanáctistovky ve skutečném světě, vám prozatím říci neumím, na to jsem najel příliš málo kilometrů, a navíc ve velmi specifických podmínkách. Ale i kvůli tomu mám dojem, že by nemusela být vůbec špatná. V místech, kde zatáčka střídá zatáčku a profil silnice připomíná horskou dráhu, jelo Combo za necelých jedenáct litrů.
Pokud jste si právě poklepali na čelo, děkuji za optání, mentálně jsem (alespoň doufám) stále fit a stojím si za tím, co říkám. Jestli totiž Opel pojede v serpentinách tímto stylem za něco málo přes deset, pak by se průměrná spotřeba při normálním jízdním stylu mohla pohybovat mezi šesti až sedmi litry na stovku a s lehčí pravou nohou pravděpodobně spadne ještě níž.
Další dobré zprávy mám pro vás i v případě, že čekáte na informace o naladění podvozku, a jsou o to zajímavější, že zde máme auto se zavazadlovým prostorem o základním objemu téměř 600 litrů (který lze při plném využitím zvětšit až na 2126 litrů) a schopností převážet náklad o hmotnosti přes 600 kg.
Mimo nákladový prostor osobní dodávky obvykle nejsou etalonem čehokoli a jízdních vlastností už vůbec ne, mám ale za to, že právě Combo může udělovat lekce v celkové kvalitě jízdy. Mé pocity samozřejmě nejsou ucelené, podávám vám je tak, jak postupně přicházely v krátkém časovém sledu a dost možná bych je po týdenním nebo delším soužití s tímto vozem ještě revidoval, ale tady a teď říkám, že nový Opel má v kombinaci se šestnáctipalcovými koly vynikajícím způsobem naladěné zavěšení.
Především je komfortní, překvapivě dost tiché a co je důležité, příjemnou poddajnost nedostanete na úkor stability. Combo se v zatáčce relativně dost nakloní, a přestože jsou sedadla na můj vkus plochá až příliš, neměl jsem dojem, že bych se musel křečovitě držet volantu, abych nevypadl. Sporadické nerovnosti nemají na zvolený směr prakticky žádný vliv. I bez zátěže vůz neodskakuje, a dokonce se téměř nevlní. V oblouku se zkrátka naklopí, zasedne na tlumiče a v klidu jede dál, i když si pneumatiky Michelin Energy začínají pohvizdovat.
Řízení je docela přeposilované a nepromlouvá k vám ani vzdáleně, proto výše popsané nechápejte jako narážku, že by Combo mohlo bavit. V tomto smyslu jsem ale nečekal zhola nic a dostal poměrně hodně, takže první zkušenost z místa řidiče je veskrze pozitivní.
Kokpit možná až trochu nepatřičný
Dejte teď na chvíli tento text stranou a schválně se podívejte na fotku zachycující pracoviště řidiče. Nevědět, co je to za vůz, tipli byste dodávku? Přiznám se bez mučení, že bez toho obrovského zpětného zrcátka bych hádal zcela jinou třídu. Povšimněte si ten široký středový tunel, kratičkou řadicí páku, tříramenný sportovní volant či kruhové budíky s výraznými rafičkami.
Netuším, čí byl tohle nápad, ale palubní desku užitkového vozu bych si představoval poněkud jinak. Vadí to něčemu? V zásadě ani ne, pokud vám tedy nevadí poněkud více útulný, obestavěný prostor, každopádně na nedostatek odkládacích míst si stěžovat nelze. Uzavíratelnou schránku máte dokonce i přímo před sebou, integrovanou do kapličky přístrojového panelu.
Co působí méně nápaditě, jsou lány černého tvrdého plastu, a přestože jsem spáry mezi jednotlivými panely nestudoval pod lupou, alespoň zpracování se zdá být v pořádku. Plusové body jdou pro Combo také za nabídku prostoru pro všech sedadlech, opravdu obrovský kufr s nízkou nakládací hranou, akorát víko jde docela ztuha a jeho zavírání popruhem je poněkud nešikovné.
Sympatické jsou také chytře vyřešení detaily ve zbytku interiéru, kterým dominuje různě přístupná schránka podvěšena pod samotným zavazadlovým prostorem, a zapomínat bychom neměli ani na to, že i ve verzi s kratším rozvorem můžete mít sedm sedadel.
Co asi potěší poněkud méně, je fakt, že nové Combo už nenabídne motor spalující zemní plyn. Toto byla specialita některých pohonných jednotek Fiatu a přechodem k PSA končí. Opel však na druhou stranu připravuje podobně jako Citroën a Peugeot model s pohonem všech kol od francouzské firmy Dangel, což jsou i v kontextu s výše zmíněnými informacemi dost pádné důvody na to, abychom si v dohledné době posvítili na Combo pořádně.