Závodní šílenství, které každoročně vypukne ve francouzském městečku Le Mans, vždy přinese spoustu příběhů. Vytrvalostní automobilový závod, který trvá 24 hodin, vymáčkne ze závodníků a celého týmu úplné maximum. My vám dnes chceme připomenout naprostou legendu.
Možná místy uslyšíte názor, že automobilka Jaguar je pro grázly. Takové názory se začaly utvářet celou řadou událostí a první z nich se odehrála právě při Le Mans v roce 1953. Tehdy se měl Jaguar utkat s tehdejší závodní elitou s monopostem C-Type. Za volantem Duncan Hamilton a Tony Rolt. To, co se ten víkend stalo, by už dnes stoprocentně neprošlo.
Duncan, původem z irského Country Cortu, byl váleční pilot za druhé světové války a vynikal svou pestrobarevnou osobností a bojovým duchem. Tony, taktéž ze spojeného království, sloužil za války jako důstojník. Oba si po ukončení služby našli cestu k automobilovým závodům.
Jaguar tehdy zuby nehty bojoval na poli světoznámého závodu a pro rok 1953 přišel se zajímavou inovací v podobě kotoučových brzd. Tehdy žhavá novinka místo obvyklých bubnových. Při testovacím dni motory burácely a závodníci ze sebe vydali naprosté maximu. Pak ale přišla katastrofa.
Při testování měl prý Jaguar na autě stejné číslo, jako jeden vůz z jiného týmu. Toto nedopatření se zdá jako malicherný problém, ale ve světě automobilových závodů jde o velkou věc. Třeba dnes by za to padaly hlavy. V roce 53 byla ale trestem „pouze“ diskvalifikace.
Hamilton a Rolt přijali ustanovení komise, a rozhodli se víkend ve Francii pojmout jako výlet - prostě šli do hospody. Tady samozřejmě diskutovali a řádně to zapíjeli. Výsledkem byl tak žalostný stav, že nemohli ani chodit. Manažer týmu Jaguar mezitím ale bojoval o zrušení diskvalifikace.
A to se mu i povedlo. V této části se příběh rozděluje na dvě verze. Ta první tvrdí, že manažer týmu hledal závodníky po celém městě. Ta druhá, že závodníci přijeli sami, ale až v deset hodin ráno závodního dne. Výsledek to ale má stejný - závodní tým Jaguar mohl závodit, bylo jen pár hodin do startu, a závodníci byli na šrot.
V takovém stavu je samozřejmě nereálné, aby někdo řídil závodní auto. Tým ale potřeboval být v plné sestavě a soustředit se na svého největšího rivala, Ferrari. Účastnit se závodu by byla sebevražda. A právě v ten moment se začala budovat pověst značky Jaguar. Jelo se.
Hamilton byl stále celkem v kvalitním deliriu a tak do něj v každém pit-stopu lili hektolitry kávy. To mu ale moc nepomáhalo, protože se mu po kávě třásly ruce. Jediná možnost, jak závodníka udržet ve střehu, a oddálit vražednou kocovinu, byl další alkohol. Hamilton tak v boxech dostával napít brandy.
A možná, že mu to pomohlo i na slavné rovince Mulsanne, když v rychlosti přes 200 km/h narazil do letícího ptáka a zlomil si nos. Rolt na tom kromě zlomeného nosu nebyl jinak. Je tak až neuvěřitelné, že to dotáhli do konce závodu. Celých 24 hodin.
Kdyby ale jen to. Oni ho vyhráli. A co je ještě neuvěřitelnější, že při jejich jízdě padl rekord v průměrné rychlosti na kolo. Opilý Hamilton a Rolt byli první závodníci Le Mans, kteří pokořili bájnou hranici 100 mil za hodinu (160 km/h).
Závod 24 hodin Le Mans, který končil v neděli odpoledne, tak patřil týmu Jaguar. Ten večer se hodně slavilo, Hamilton s Roltem samozřejmě nechyběli, a pokračovali v pití až do úplného konce. Manažer týmu Jaguar a závodník Rolt poté tvrdili, že během jízdy opilý nikdo nebyl.
Manažer, kterému se přezdívalo vznešený Angličan, pronesl: „Samozřejmě, že bych je nikdy nenechal sednout si za volant pod vlivem alkoholu. Vždyť já s nimi mám problém i za střízliva.“ Fikce, nebo ne, historka je to skvělá. Argument je to dobrý, ale očití svědci viděli to, co viděli.
Pro Hamiltona to ale nebylo vše. Neskutečný víkend pro něj totiž nekončil nedělní oslavou. Kromě vytrvalostního závodu se angažoval i v královně motorsportu, ve Formuli 1. A tak jel v pondělí do Portugalska, kde se připravoval na Velkou cenu s vozem Talbot-Lago T26. Samotný závod pro něj však netrval dlouho.
V první zatáčce skončil nárazem do stožáru elektrického napětí. Podle svědků byl ze závodního monopostu vymrštěn na strom, kde asi minutu visel, než z něj spadl. Poté, co spadl zpět na dráhu, byl už tak mimo, že dokázal jen posunout nohy mimo dráhu, aby mu je nikdo nepřejel.
Následně byl odvezen do nemocnice na operaci. Když se probudil s otevřeným hrudníkem, bylo všude pološero a viděl pouze dvě sestřičky a chirurga, který nad jeho otevřeným hrudníkem kouřil doutník. Jeho rozhovor se závodníkem je vtipný a děsivý zároveň.
„Proč je tu taková tma?“
„Protože elektrický stožár, do kterého jste naboural, vedl elektřinu do naší nemocnice.“
„A proč nemám anestezii?“
„Protože anesteziolog je na tom závodě, ve kterém jste jel.“
„A na co jsou tu ty dvě sestřičky?“
„Jsou tu, aby vám dali dostatek podpory k znecitlivění bolesti, nebo poslední pomazání, podle toho co přijde dřív.“
Duncan Hamilton přežil snad úplně všechno. Bojoval v druhé světové válce, opilý vyhrál Le Mans a boural ve Formuli 1. Přes to všechno se dožil úctyhodného věku 74 let. Tony Rolt založil po závodní kariéře firmu FF, která se zabývala transformací závodního hydraulického systému Ferguson do osobních vozů. Zemřel 6. února 2008 ve věku 89 let.