Honda svůj hybridní pohonným systém IMA neustále vylepšuje. Důkazem je i testovaný Jazz Hybrid.
Kapitoly článku:
Pohled zvenku...
Nejmenší hybrid na trhu charakterizuje spojení dvou prvků v duchu současného módního trendu - na první pohled zářivá zelenkavá barva karosérie, vyhrazená v jazzové řadě hybridní verzi (má zřejmě navodit ekologický akcent). A dále modravě podsvícené lemy světlometů, ty jako by odkazovaly na příbuznost s mnohem dražšími vozy. Takovým, kterým pro zvýraznění v davu ostatních nestačí „jen“ obyčejně svítící světlomety.
Odpusťme Hondě módní zalíbení ve svítícím lemu hlavních světlometů. Snad chce jen naznačit, že i tenhle relativní prcek (kterému deset čísel schází na délku do čtyř metrů) se chce poměřovat právě svou nadstandardní technikou s vozy klasické koncepce prémiových značek.
Ostatně připusťme, že tohle jakoby „vánoční“ přizdobení jazzíkovi docela sluší. Stejně tak mu odpustíme i trochu té chromové parády vpředu a vzadu navíc.
Design vozu je líbivý, nezkušený řidič však může mít problém při parkování.
Odmyslíme-li si i onu zmíněnou barvu kabátu, je Honda Jazz už na první pohled hodně zajímavé auto. Patří do kategorie sympaťáků, se kterými mohou mít trochu problém některé řidičky – prostě proto, že to auto nikde nezačíná a nikde nekončí.
Vepředu nelze zaregistrovat z místa řidiče žádnou hranu vymezující při zajíždění do mezery mezi zaparkovanými vozy přední konec vozu a vzadu zase jazz končí s trochou nadsázky už stíračem zadního okna.
Pomineme-li jen a jen pozitivní aerodynamický efekt (u malých vozů tak citlivý) plynulé linie čelní části karosérie stoupající od předního nárazníku bez zlomu u čelního skla až ke střeše, pak je to i nanejvýš atraktivní na pohled.
Kam patří? Nejspíše mezi malé MPV.
A že vzadu zadní stěna vozu končí jen mírně vystupujícím nárazníkem?
Nevadí, docela přesně to charakterizuje škatulku, kam to auto zařadit. I když Honda Jazz Hybrid je typickým zástupcem segmentu B, třídy malých aut, mnohem více se přímo nabízí zaškatulkování mezi malá empívíčka.
... a zevnitř
K opodstatnění tohoto zařazení vydatně přispívá pojetí vnitřního prostoru. Stačí už první dojem při otevření dveří, který následně potvrdí usednutí za volant…
Sedíte totiž přece jen trochu jinak než v klasickém malém (nebo městském, jak je dnes modernější říkat) voze; periferně vnímané vymezení vnitřního prostoru a i více vzpřímený posaz skutečně připomíná situaci v MPV. Místa kolem vás je bohatě.
Interiér vozu je překvapivě prostorný.
Přední sedadla mají správně napěněnou výplň, sedáky jsou solidně dlouhé i široké, tvarování opěradel mírně „dosportovna“ není jen pro efekt (i když jazzu nesporně sluší). Ale především cestovní komfort je tím výrazně posunut nad běžný standard v této malé třídě. Kvalitu sedadel pak pochopitelně oceníte především v zatáčkách, kde se lze při svižnější jízdě spolehnout na velmi dobré boční vedení.
A vzadu, kde už jsou samozřejmě sedadla podstatně méně anatomicky tvarovaná, se za to bez problému svezou i tři cestující. Díky slušnému rozvoru (2495 mm) je až nadbytek prostoru pro kolena, trpět nebude nikdo normálně vzrostlý ani v oblasti hlavy.
A i když to u hybridu je jakoby podružné, musíme připomenout ještě poslední věc, která zdobí interiér Hondy Jazz – a to právě magická sedadla (ostatně se chlubí tímto názvem), u kterých kromě toho, že je lze sklápět až do úplné roviny, lze i nadzdvihnout a k opěradlům překlopit pouze sedáky.
Mazané! Díky tomu můžete uvnitř na podlaze převážet třebas i větší dárky a prý i dokonce jízdní kolo (neověřili jsme).
Umístění Ni-MH akumulátorů v podlaze vozu, respektive pod zavazadlovým prostorem, se přece jen projeví. A to sice mírným zmenšením zavazadlového prostoru na úkor bočního vývodu chlazení těchto akumulátorů.
Ni-MH akumulátory jsou umístěny pod zavazadlovým prostorem.
A protože námi testovaná verze byla vybavená dojezdovou rezervou, poskytuje pak objem jen průměrných 223 l (bez rezervy by to bylo rovných 300 l). Co však je podstatné – při sklopení zadních sedadel objem kufru vzroste na 722 litrů.
Přiměřeně vnějšímu vzhledu i interiér působí jakoby mírně futuristicky. Může za to především osvětlení přístrojové desky, které se mění barevným odstínem v závislosti na stylu jízdy. Svítí modře ve standardním režimu jízdy, plynule pak přes odstíny tyrkysové přejde na zelenou, pokud si počínáte za volantem ekologicky.
Většina použitých plastů v interiéru je sice tvrdá (svádí říci přiměřená malé třídě), avšak na druhé straně dílenské zpracování je přesné.
Ergonomickému rozmístění ovládacích prvků sotva co lze vytknout, příjemná jsou i velká tlačítka, jen si při kumulaci ovladačů po obou stranách věnce volantu nutno povzdechnout, není-li toho už příliš. (To pochopitelně ale už je problém nad rámec tohoto modelu, obecný.)
Netradiční volant a na něm množství ovládacích tlačítek.
Japonská Honda vedle automobilů a motocyklů vyrábí také samostatné motory, elektrogenerátory nebo zahradní techniku. Společnost založil v roce 1948 Soichiro Honda. Od roku 1950 to je největší světový výrobce motocyklů.
Honda Civic • Honda Jazz • Honda CR-V • Honda HR-V • Honda NSX • Honda E