Mercedes-Benz uvedl v létě v Singelfingenu do provozu dva klimatické aerodynamické tunely umožňující simulovat extrémní počasí.
Vývojáři nejstarší automobilky na světě mohou v nových klimatických tunelech kdykoli zkoušet vyvíjené automobily nebo jejich komponenty při teplotách v rozpětí od minus 40 do plus 60 °C, v proudění vzduchu o rychlosti až 265 km/h, v tropickém lijáku (až 80 litrů srážek na metr čtvereční za hodinu) i ve sněhové bouři, v níž sněhové vločky narážejí do vozidla rychlostí 200 km/h.
„Studený“ kanál pracuje v teplotním rozsahu od minus 40 do plus 40 °C.
Vlhkost vzduchu lze regulovat v rozpětí od 5 do 95 procent. Díky tomu mohou být následným praktickým testům na silnicích po celém světě podrobovány prototypy v mnohem vyšším stupni zralosti pro sériovou výrobu.
„Studený“ a „teplý“ kanál
Výstavba dvou nových klimatických aerodynamických tunelů trvala dva roky. Jsou umístěny v budově s půdorysem 70 x 60 metrů a výškou 18 metrů. Oba kanály jsou dimenzované tak, aby se v nich mohly provádět zkoušky malého Smartu i největšího Sprintera.
„Studený“ kanál pracuje v teplotním rozsahu od minus 40 do plus 40 °C, zatímco „teplý“ kanál je konstruován pro rozmezí teplot od minus 10 do plus 60 °C. Pro porovnání: dosavadní klimatické aerodynamické tunely stuttgartské automobilky pracovaly při teplotách od minus 20 do plus 40 °C a s maximálními rychlostmi proudění vzduchu 64 km/h, resp. 100 km/h.
Test rychlosti "odmrazování" vozidla.
Válcové zkušebny s rekuperací
Válcové zkušebny v obou kanálech jsou určeny pro dvounápravová vozidla s konvenčními i alternativními pohony. Díky čtyřem elektromotorům o celkovém výkonu 600 kW (krátkodobě až 780 kW) je na nich možné simulovat zrychlení až 20 m/s2 a rychlosti až 265 km/h.
Podobných výkonů zkušebna dosahuje i při brzdění. Pokud je zkoušené vozidlo poháněno vlastní sílou, funguje válcová zkušebna jako generátor elektrické energie, aby se snížila celková spotřeba energie celého zařízení.
Nové kanály umožňují simulovat téměř libovolné jízdní situace za téměř jakýchkoli povětrnostních podmínek. Zdaleka přitom nejde jen o aerodynamiku. Zkouškám je zde podrobováno například chlazení motoru, klimatizace a vytápění interiéru, funkce stěračů, elektronické systémy a tak dále.
Velmi důležité jsou i testy rychlosti „odmrazování“ vozidla, které stálo dlouho v tuhém mrazu. Další simulace se věnují například zanášení karoserie a zejména oken nečistotami během jízdy.
