Dnes se pojmem „sportovní sedan“ zaštiťuje kdekdo, ovšem není to tak dávno, co byly ještě rozdíly mezi automobilovými modely skutečně znatelné. Vozy Alfetta, vyráběné v letech 1972 až 1987, hledaly ve své třídě v Evropě konkurenci pouze těžko, ale zvláště koncem produkce se potýkaly se zásadními kvalitativními problémy.
Kapitoly článku:
Italská převaha
Model Alfetta nabízel pozoruhodnou kombinaci nízké a mezi nápravy ideálně rozložené hmotnosti, výkonných motorů a vyrovnaných jízdních vlastností a celkově bylo vyrobeno přes půl milionu těchto vozů. Základem se v roce 1972 stal sedan Alfetta, jenž byl dílem továrního stylistického střediska Centro Stile Alfa Romeo, zatímco pod vzhled o dva roky novějšího kupé Alfetta GTV se podepsal Giorgetto Giugiaro.
Alfa Romeo Alfetta 2,0 (1982)
Alfetta do sériové produkce vozů Alfa Romeo zavedla vynikající konstrukční koncepci transaxle, tedy motor podélně vpředu a pohon zadních kol skrze spojku a převodovku uloženou v jednom celku s rozvodovkou, což vozu zajišťovalo prakticky ideální poměr rozložení hmotnosti mezi nápravy, a tím i vynikající jízdní vlastnosti.
Přední kola spočívala na závěsech s páry lichoběžníků a pérováním zkrutnými tyčemi, zatímco zadní hnaná náprava byla typu de Dion. Tato soustava disponuje klouby nejen u diferenciálu, ale také u kol (podobně to mají běžné vozy s předním pohonem, ovšem pochopitelně vpředu), přesto má konstrukce blíže spíše k prosté tuhé nápravě, neboť vzpěra de Dion udržuje prakticky neměnnou vzájemnou polohu svislých rovin kol.
Progresivní motory
Nabídka pohonných jednotek se průběžně měnila. Sedany Alfetta byly k dostání s celou řadou agregátů, kterým ale dominovaly řadové zážehové čtyřválce s dvouventilovou technikou a progresivními rozvody DOHC řetězem a příčným vyplachováním. Opatřeny byly dvojitými karburátory, přičemž „dvoulitr“ dostal v roce 1979 nepřímé vstřikování benzínu.
Alfetta byla k mání také se vznětovými turbomotory MV Motori
Ve stejném roce byla nabídka obohacena o dvoulitrový diesel VM80A z dílen specializované motorárny VM Motori s „tyčkovými“ rozvody OHV, nepřímým vstřikováním Bosch VE 4/10, přeplňováním turbodmychadlem KKK 16, výkonem 82 koní (60 kW) a točivým momentem 162 Nm.
V roce 1983 byl zvětšen na vrtání i zdvihu na 2,4 l (přeznačen na VM81A), čímž výkon narostl na 95 koní (70 kW) a točivý moment povyskočil ba 186 Nm. Ano, šlo o stejný motor, který se dále staral o pohon dalších vozů včetně Range Roveru, Roveru 2400 SD Turbo nebo sovětských strojů UAZ 469B. Dieselových Alfett vzniklo celkem zhruba 30 000 kusů.
Experimentální Alfetta CEM
Vozy Alfa Romeo byly ve verzích sedan i kupé (GTV) ve druhé půli sedmdesátých let prodávány (a nikoli bez úspěchu) také na trzích USA. Zcela výsostné postavení má v dějinách řady Alfa Romeo Alfetta experimentální typ Alfetta CEM (Controllo Elettronico del Motore).
Zkušební Alfa Romeo 2,0 CEM s vypínáním vláců nakonec vnikla v počtu bezmála 1 000 kusů
Vznikl ve spolupráci s experty z janovské univerzity v sérii 10 prototypů, vycházel ze standardní Alfetty 2.0 a disponoval samočinným vypínáním dvou ze čtyř válců při nízkém a středním zatížení pro snížení spotřeby paliva.
Že vám tato myšlenka něco připomíná? Máte pravdu, setkali jsme se s ní také u amerických automobilek, přičemž v poslední době si vybavíme především „revoluční“ vypínání válců u německého motoru VW/Audi 1,4 TFSI COD, jenž letos slavil premiéru v modelu Audi A1 Sportback. Ano, opět tedy nic nového pod sluncem.