Máte v autě tzv. bezúdržbovou autobaterii? Také jí byste měli věnovat svoji pozornost…
Vyšší nároky
Doby, kdy baterie v automobilech vydržely i déle než deset let, jsou nenávratně pryč. Trvale bující artilerie komfortních a bezpečnostních prvků v moderních vozech totiž akumulátory zatěžuje násobně více než ještě před několika lety, přičemž samotné startování motoru, zvláště pokud je zahřátý, už pro ně paradoxně nemusí být zátěží nejvyšší. Také díky tomu dochází k jejich stále častějšímu „nečekanému úmrtí“.
To potvrzují také statistiky německého ADACu, podle kterého se za posledních pár let zvýšil počet výjezdů jeho asistenčních vozů právě k vozidlům znehybněným poruchou akumulátoru několikanásobně. Tomu se ale před několika dny věnoval kolega v samostatném článku. Podívejme se teď tedy spíše na to, jak omezit riziko toho, že vaše auto přestane fungovat kvůli špatné baterii.
Nástup podzimu je totiž tím správným časem. V zimním provozu je elektroinstalace automobilu namáhána výrazně více než v létě, více se svítí velkými světly, více se stírá a při startování je třeba vyšších proudů pro přemáhání ztuhlého motorového oleje. Navíc s poklesem teploty okolního prostředí klesá také kapacita akumulátoru, obecně se mluví o poklesu kapacity o 1 % při poklesu teploty o 1 ˚C.
Zejména u klasických olověných autobaterií dochází k jejich samovolnému vybíjení, a to i v případě, že jsou odpojeny od elektroinstalace vozu. V takovém případě může dojít k plnému vybití a nenávratnému poškození v průběhu přibližně šesti měsíců (v závislosti na druhu a stavu akumulátoru). Samovolné vybíjení je pak umocněno tím, pokud je baterie ve voze. To pak dochází k vybíjení v řádu až několika procent denně, opět podle typu a stavu akumulátoru.
Jak předcházet nepříjemnostem?
U klasických olověných akumulátorů s kapalným elektrolytem (kyselina sírová ředěná destilovanou vodou) je třeba kontrolovat, aby byly desky ve všech článcích mírně zaplaveny (5 až 15 mm). Je nutné dbát na to, aby byl akumulátor zvenčí a na svorkách čistý a aby kontakty na pólech přiléhaly co největší plochou.
Kapacita akumulátoru, tedy schopnost dodávat po určitou dobu do sítě určitě množství elektrického proudu, s opotřebením klesá. Působením chemických pochodů dochází ke stárnutí a vypadávání aktivní hmoty na deskách z mřížky, nečistoty v elektrolytu pak hrozí zkratováním článků.
Akumulátory bývají většinou umístěny v motorovém prostoru, někteří výrobci je instalují do zadní části karoserie
Většina prvků komfortních soustav je napojena na sběrnicový systém vozu a žije si vlastním životem, takže pokud třeba v garáži necháváte auto odemčené, může se stát, že vůz sám obsah energie z akumulátoru během několika dní odčerpá a v lepším případě nenastartujete. Životnosti autobaterie dále neprospívá ani zbytečné svícení či zapnuté rádio při zhasnutém motoru.
Vybíjení a dobíjení
Pokud dojde z nějakého důvodu k plnému vybití baterie (poklesu napětí pod kritickou mez), desky jsou již pokryty síranem olovnatým, z elektrolytu zbude prakticky čistá voda a akumulátor už do života nic nevrátí. Nedostatečně nabitá baterie navíc může již při slabším mrazu zmrznout a roztrhnout se. Za plné vybití se považuje pokles napětí jednoho článku pod 1,75 V, s dalším poklesem dochází k rychlé sulfataci (překrývání aktivní hmoty na deskách krystaly síranu olovnatého).
Druhým z nejčastěji používaných druhů autobaterií jsou gelové, tzv. bezúdržbové olověné akumulátory. Jejich princip je velmi podobný jako u těch olověných, elektrolyt je v nich ale ztužen do podoby gelu. Díky zakrytým článkům nedochází k odpařování vody, kterou tak není třeba doplňovat. Stejně jako u klasických baterií je ale třeba čas od času je dobít, zvláště pokud vaše auto jezdí často krátké trasy, při nichž se akumulátor nestačí dobít. Nebo alespoň pravidelně vyjíždět na delší výlety, prospěje to i celému autu.
Nabíjení by mělo být pozvolné, udává se zhruba proud o velikosti desetiny kapacity baterie (tj. baterii 75 Ah dobíjet proudem 7,5 A). Po omezenou dobu, ale spíše výjimečně, lze dobíjet proudy vyššími, pokud se ale tak děje často (ve většině autoservisů to například příliš neřeší), může dojít i k deformaci desek a zkrácení životnosti akumulátoru.
Stárnoucí akumulátor se rychle dobíjí, ale také rychle vybíjí. I když baterie vašeho auta, která už má něco za sebou, sloužila během léta bez problémů, není vyloučeno, že se v zimě odporoučí. Kromě dobití a případného doplnění destilované vody tak doporučujeme zastavit se v autoservise, kde speciální zkoušečkou nasimulují zátěž akumulátoru při startování a zhodnotí, jak se při tom vaše baterie chová.
Jak kupovat novou baterii?
Pokud hodláte koupit novou baterii, je vhodné bezpodmínečně dodržet doporučení výrobce na její velikost a kapacitu. Když očekáváte provoz v náročnějších podmínkách, může být kapacita i vyšší, každopádně typ baterie, která do vašeho auta patří, vám sdělí podle katalogu v každé specializované prodejně.
Neřešil bych ani tak kde, jako spíše co kupujete. Levné baterie se od těch dražších liší (nebo by se alespoň lišit měly) zejména materiálem aktivní hmoty na deskách, jehož přesné složení je u většiny výrobců součástí obchodního tajemství. Z toho plyne také životnost akumulátoru, plošně bych ale vysloveně levné akumulátory nezatracoval, ale s ohledem na často nepříliš velké rozdíly v cenách značkových a neznačkových bateriích je pravděpodobné, že z pohledu dlouhodobého provozu jejich nákup příliš rentabilní nebude.
Spíše bych doporučil co nejdůsledněji se pídit po původu a stáří nové baterie a po tom, co se s ní do chvíle nákupu dělo. Pokud například ležela dlouho ve skladu a nikdo ji nedobíjel, je docela možné, že to na ní zanechalo následky, které se ale samozřejmě v záruční době nejspíš neprojeví...