Písmeno Z začaly po druhé světové válce vozit na přídi traktory Zetor. Ve dvacátých a třicátých letech však vzniklo osm tisícovek automobilů Zetka. Trochu odzadu tak začínáme nový seriál o zaniklých automobilových značkách.
Jen dvanáct let trvala éra výroby aut v brněnské Zbrojovce. Pro tuto obří strojírenskou firmu to nebyl nikdy hlavní obor činnosti. V podstatě se dá říci, že šlo jen o doplňkovou výrobu k tomu hlavnímu, což byly zbraně. Auta se proto také dělala jen v době relativního klidu - v letech 1924 až 1936. Tehdy však už začalo Německo pořádně řinčet zbraněmi, a tak vedení firmy s poměrně lehkým srdcem rozhodlo o ukončení automobilové produkce. Do té doby vzniklo 8000 kusů automobilů s logem Z.
Ve 20. letech se šéfové Zbrojovky rozhodli nalézt vhodný doplňkový výrobní program. Dohodli se tedy s konstruktérem Břetislavem Novotným, který navrhl lidový vůz Omega. Měl několik neortodoxních technických řešení. Například se vůbec nepočítalo s použitím spojky a převodovky, údajně se původně nepočítalo ani s brzdami. Vše měl nahradit systém třecích převodů, které tvořily dva na sebe kolmé kotouče a brzdový špalík.
Nakonec se ukázalo, že brzdový špalík nestačí, a tak prototypy, které se předváděly správní radě Československého závodu na výrobu zbraní v Brně, už dostaly bubnové brzdy na zadní nápravu. Na druhé straně jako první v Evropě použil pro pohon osobního automobilu dvoutaktní motor. Byl jím čtyřválec o zdvihovém objemu 600 kubických centimetrů. Karoserie pak byla celokovová samonosná. Připomínáme, že v té době a ještě dlouho poté, byla auta stavěna především ze dřeva.
Poprvé se auto předvedlo vedení v říjnu 1923 a to rozhodlo, že projekt dostane zelenou, ale předtím se musí provést další jízdní zkoušky. V létě 1924 tedy vzniklo dalších pět prototypů s jiným typem chladiče a například i s kardanovou hřídelí místo řetězového pohonu. Změnilo se také jméno. Původně nesly prototypy jméno Omega, ale to již bylo registrováno. Oficiální označení proto znělo Disk.
Nakonec se na přelomu let 1924 a 1925 vyrobilo celkem 75 kusů. Výkon vozu byl deset koňských sil, maximálně se auto rozjelo na rychlost 55 kilometrů v hodině. V projektu se utopily značné peníze, vůz byl především vinou dodavatelů dílů poruchový a zájem o něj nebyl. Nakonec byla tedy výroba ukončena a vedení se rozhodlo najít jiného konstruktéra. Říkalo se, že tehdy dokonce i sami dělníci šířili říkanku: "Disk nám sežral zisk."
Mladý konstruktér se osvědčil
Novým konstruktérem se stal tehdy pouze 25letý absolvent brněnské techniky František Mackerle, který navrhl vůz s pozdějším označením Z18. Tentokrát nešlo o žádné experimentování. Vůz měl poměrně klasickou konstrukci. Pod kapotou však opět pracoval dvoutaktní motor. Tentokrát se jednalo o litrový dvouválec. Výkon narostl na 18 koní a dalo se s ním jet až osmdesátkou.
Než se v roce 1926 spustila sériová výroba, dostal tehdejší zkušební jezdec Karel Stohanzel úkol najet co nejvíce kilometrů v co nejtěžších podmínkách. A tak se 8. září 1926 vydal na cestu dlouhou 16.500 kilometrů, při které projel řadu alpských průsmyků. Do Brna se vrátil na konci října a do zprávy o testování napsal: "Proti Tatře je Zetka ve výkonu stejná. Proti vozům např. Citroën, Austin, Peugeot je vůz daleko lepší."
Měl zřejmě pravdu, protože Z18 byl opravdu úspěšný projekt. Nejprve bylo v nabídce pouze jako čtyřsedadlový otevřený vůz s plátěnou střechou, později přibyly další verze. Velmi žádaný byl jako užitkový vůz s valníkem. Těm se líbila jeho spolehlivost a snadná možnost oprav.
Ve výrobním programu vyrobil vůz až do roku 1930 a celkem se jich smontovaly více než dvě tisícovky. Nástupcem se stal model Z9. Ten ale úspěch neměl. Jednak se narodil do doby hospodářské krize, a také to bylo příliš drahé, těžké a pomalé auto.
Tehdy se prý opět uvažovalo o ukončení automobilové produkce ve Zbrojovce. Nakonec ale automobilka dostala povolení pokračovat. A bylo to dobře. Od roku 1933 totiž Zbrojovka začala nabízet svůj vůbec nejúspěšnější typ. Tím byl Z4, jehož konstrukce byla dílem tehdejšího šéfa výroby Antonína Voženílka a šéfkonstruktéra Bořivoje Odstrčila. Použili stejnou koncepci jako DKW, jejíž licenci původně "zbrojováci" chtěli koupit.
Nakonec ale vyvinuli vlastní vůz s pohonem předních kol - Z4. Tehdy byli v Československu první. Aero 30 mělo roční zpoždění a Jawa Minor ještě větší.
Krátká doba slávy
Po premiéře na pražském autosalonu v dubnu 1933 se objednávky na levný vůz (stál pouze 22.000 Kč) začaly jen hrnout. V roce 1934 se prodalo přes 900 "zet-čtyřek", díky čemuž se Zetka dostala poprvé a naposledy na čtvrté místo mezi nejprodávanějšími značkami na trhu. Před ní byly samozřejmě Praga, Tatra a Škoda.
K dobrému jménu přispělo i vítězství vozu Zetka v soutěži Tisíc mil československých. Dokonce i v Praze vznikl klub majitelů těchto vozů a jeho členem byl také slavný komik Vlasta Burian. Exkluzivním typem v nabídce značky se stal model Z5. Poháněl ho dvoudobý čtyřválec s výkonem 40 koní. Auto bylo schopné zvládnout maximální rychlost 130 kilometrů v hodině.
Ještě levnějším vozem se značkou "Z" než byla Z4 se v roce 1935 stal typ Z6. Přezdívalo se mu Hurvínek. To proto, že v reklamě na tento automobil účinkovala také tato dřevěná loutka. Jeho dvouválcový dvoudobý motor měl objem pouze 735 cm3 a výkon 19 koní. Auto ale díky tomu stálo pouze 19.800 korun.
To už ale přišel zmíněný rok 1936 a s ním rozhodnutí vrátit se ve Zbrojovce plně k vojenskému výrobnímu programu. Ani po skončení druhé světové války se nepodařilo výrobu osobních vozů obnovit. Brzy však přišla další slavná éra - traktorů Zetor.