O španělské značce jménem David jste možná nikdy neslyšeli, o to úžasnější je však příběh jejího zrodu. Všechno totiž začalo nečekaně jízdou na bobech… ano, na bobech. Ve Španělsku.
Celá řada dnes proslavených automobilových značek ve svých začátcích vyráběla zcela jiné dopravní prostředky nebo dokonce věci, které nemají s auty nic společného. Saab či BMW byli zprvu jedničkami v letectví, Peugeot se znakem lva začínal výrobou ocelových plechů a jízdních kol, Volvo vzniklo z firmy na výrobu ložisek a například i tu českou škodovku můžete datovat zpátky k dílně na bicykly a motorky.
Možná nejkurióznější příběh vzniku automobilky ale nabízí zapomenutá španělská značka David. Postupným vývojem okolností ji v roce 1913 založil mladík jménem José Maria Armangué, který sice pokračoval ve šlépějích svých rodičů a získal doktorát z medicíny, nicméně na druhou stranu byl také vcelku obstojným amatérským sportovcem.
Více než cokoliv jiného se chtěl Armangué stát profesionálním bobistou, přičemž k tomuto snu měl blízko už v sedmnácti letech, kdy ho vybralo katalánské sportovní středisko k účasti v bobových závodech v jednom francouzském poháru.
Co kdo nechtěl, závody byly nakonec v roce 1907 zrušeny z nedostatku sněhu. Ke všemu navíc už samotný trénink nebyl pro mladíka vůbec jednoduchý. Jak je vcelku zřejmé, ve slunném Španělsku člověk zrovna mnoho sněhu nenajde, natož aby mohl využít profesionální ledové dráhy. Ambiciózní Španěl tak vlastně neměl kde trénovat, jelikož v blízkosti pyrenejského pohoří bohužel nebydlel.
Ačkoliv to může znít jako část filmu Kokosy na sněhu, tento zručný a odhodlaný bobista se těžké situace nezalekl, improvizoval a jednoduše měl nezastavitelnou chuť řítit se rychlostí dolů z kopce. Na svůj bob tedy přimontoval kolečka, díky čemuž mohl alespoň částečně trénovat na klikatých silničkách v kopcích.
Mezi mládeží se pak adrenalinový způsob sjíždění kopců v kárách docela rozmohl, zatímco v dalších zemích už dokonce probíhaly závody takzvaných „soap-boxů“ či „bob-carů“, jejichž piloty dolů z kopce táhla jen gravitace. Dokonce i ve Španělsku v roce 1910 proběhl šampionát těchto vozítek.
Následně se ale Josému už nechtělo bob po každém sjezdu tlačit nahoru do kopce. Společně se svými dvěma bratry tedy opět zaexperimentovali a bob vybavili malým motocyklovým motorem. V tuto chvíli bylo celé trojici jasné, že jejich výtvor už má celkem daleko od bobu. Mnohem blíže měl k motokáře a autu.
David vs. Goliáš
Své první vozítko v roce 1913 nakonec bratři pojmenovali David, podle známé biblické postavy, která svým důvtipem jen pomocí kamene a praku porazila obra Goliáše. Tento odkaz měl přitom jasné poselství, neboť už další rok se tahle rodinná trojka rozhodla do svého nápadu investovat kapitál a rozjet firmu na výrobu malých dostupných aut. Cílem bylo konkurovat výrobcům velkých vozů, které si mohli dovolit jen zámožnější lidé.
Armangué nemohl krok založení automobilky David lépe načasovat. Ve Španělsku a dalších evropských zemích totiž začínala být menší, jednoduší a levnější vozítka stále populárnější. Pro tyto vlastně zcela první ekonomické vozy se zažil anglický výraz „cyclecar“, který spojoval slova „motorcycle“ (motocykl) a „car“ (auto).
Jedny z prvních verzí vozítek David tak byly v podstatě jen rámy s koly, motorem, jedním sedadlem a absencí většiny kapotáže či osvětlení. O bezpečnost se tehdy nikdo nestaral. Se čtyřválcovými motory o objemu 1,1 litru pak dokázaly modely David jezdit až 80 km/h.
Později se ale začaly objevovat i mnohem luxusněji vybavené verze s částečnou karoserií, blatníky, světlomety a dalšími vychytávkami za příplatek. Jak se nyní ukazovalo, bobista Armangué byl tedy i slušný podnikatel. Se svými bratry navíc značku silně propagoval v motorsportu a s vozy David se tak účastnil mnoha závodů po celém Španělsku.
Nešťastným dnem se ovšem stal 29. říjen 1917, kdy v pouhých sedmadvaceti letech Armangué zahynul při leteckém neštěstí. S úctou ke svému bratrovi ale jeho sourozenci nepolevili a pokračovali ve vedení automobilky, která se musela potýkat s nepříjemným obdobím ve Španělsku.
Před schylující se občanskou válkou tak značka David produkovala rovněž vozidla taxislužby, jen aby se udržela finančně nad vodou. Krok se však vyplatil a po zemi nakonec jezdila asi tisícovka taxíků David, se základem francouzského Citroënu.
V roce 1949 už byl automobilový průmysl zase o mílové kroky dále a na poli ekonomických vozů už nevládly na rám očesané „cyclecary“, ale populární dostupnou volbou se stávala takzvaná mikroauta. Malá jednomístná či dvoumístná autíčka s malinkými koly – často pouze třemi – motocyklovým motorem, ale zároveň s pohodlím uzavřené karoserie a výbavou normálního automobilu. V této kategorii byla později asi nejproslavenější legendární Isetta.
Konkurence byla silná
Kolem roku 1951 tak David představil vlastní model mikroauta. Design malé tříkolky byl navíc chytře navržen s přihlédnutím na začátky automobilky a inspiroval se tedy vzhledem sjezdových bobů. Přední kolo poháněl jednoválec o objemu 345 cm³ produkující asi 10 koní. V malé krabičce s později stahovací střechou jste mohli upalovat až 68 km/h.
Hlavně ve Španělsku byla scéna mikroaut rozjetá naplno a díky těmto autíčkům se za volant dostávalo pořád více lidí, tudíž se i začalo objevovat stále více automobilek soustředěných na tento typ vozidel. Konkurence se prostě rozšiřovala, přičemž do hry nastupovaly i mnohem větší automobilky jako třeba Seat se svým rozměrnějším, ale furt malinkým, modelem 600 na základě Fiatu 600. Ekonomické vozy tak již podruhé zažívaly pořádný „boom“.
Bohužel, tady se již příběh značky David pomalu rozplývá. Automobilka byla sice již známým jménem na poli mikroaut, ale mezi konkurenčními výrobci pomalu ztrácela. Ještě v roce 1959 svá vozítka podle dostupných informací produkovala, ačkoliv pořád jen malosériově. Mikroauta David se tak od jeho představení v roce 1951 prodalo asi jen 75 kusů.
O dalším počínání automobilky v nadcházejících 60. letech však bohužel již neexistuje mnoho informací a předpokládá se, že bratři Armangué z důvodu silné konkurence a malého zisku nakonec produkci mikroaut přece jen ukončili.
Každopádně ale David patří do řady několika výrobců aut, jejichž počátek doprovází příběh, který měl zprvu s auty jen pramálo společného. A když vezmeme v potaz, že to všechno začalo jedním vášnivým bobistou, který už nechtěl svůj bob tlačit do kopce, koneckonců si automobilka David vedla fakt skvěle.