Nebudu se teď zabývat následným prodejem elektroaut, širší využitelností nebo jaký budou mít dopad na ceny elektřiny. Ne, že by mě to nezajímalo, ale o tom až někdy příště. Chci to vzít z pozice trhu a jako novinář to vidím asi takto: Pravda je, že neuplyne den, aby na nás nějaká značka nevychrlila nový elektromobil. Ať už jde o studii nebo potvrzenou výrobu, stává se pravidlem, že s každým úsvitem tu máme něco nového.
Ale jak je dnešní trh postavený? Dnes si můžete koupit elektromobil s cenou pod milion korun, který vás doveze na jedno nabití okolo tří- až čtyř set kilometrů daleko, reálně to však bývá méně, hlavně v zimě. Takový elektromobil, když se na trhu objeví, okamžitě se vyrojí desítky diskutujících, kteří začnou podobné auto hanit a prohlašovat, že taková porce kilometrů na jedno nabití přece nemůže stačit. A s tím vlastně souhlasím.
Když se mi dostal do rukou elektromobil s dojezdem 200 kilometrů, tuto problematiku jsem pocítil. Do redakce jsem to tenkrát měl šedesát kilometrů a na jedno nabití mi tedy po příjezdu domů zbylo v reálu jen pár kilometrů. Jako nepřipravený občan jsem vůz zapojil do obyčejné zásuvky a musel čekat do dalšího rána, abych mohl opět vyjet. Ale co ty rohlíky, které jsem zapomněl koupit. Musel jsem tedy sednout do staromilského benzíňáku a problém vyřešit v burácejícím dvoulitru. Takový elektromobil se totiž z domácí zásuvky nabíjí i čtrnáct hodin a počítejte se mnou… To prostě nevychází.
Do ruda rozohněný jsem zase vzteky poskakoval, když jsem připojil plug-in hybridní Range Rover do altánu a ten mi na palubní desce sdělil, že po pěti hodinách s ním budu moct ujet nějakých čtyřicet elektrických kilometrů. To by bylo docela fajn, kdybych od něj po deseti minutách neodešel a ráno nezjistil, že po mém odchodu vyhodil pojistky. Můžu se na to tedy podívat z pozice spousty odpůrců.Věci se ale prý mají takto:
Dobré ráno, Vincente
Na letošním ženevském autosalonu jsem se vedle spousty práce s novými vozy mohl i trochu uvolnit a popovídat si s mužem jménem Vincent Carre, který má v Renault Group na starost prodeje a marketing elektromobilů. Navíc je to expert na rozvíjení dopravní infrastruktury, nových způsobů mobility a sdílení vozidel. Člověk vzdělaný, sečtělý a ochotný to se mnou všechno probrat.
Když jsem se Vincenta zeptal, jaká je vlastně myšlenka první vlny elektromobility, dostal jsem jednoduchou odpověď: „Nesmíte zapomenout, že drtivá většina elektromobilů, které se dnes prodají zákazníkům, najede zhruba 20 až 30 kilometrů denně. Lidé tak většinou nabíjejí pouze jednou týdně. Podle statistik navíc více než 50 % lidí v Evropě nenajezdí s autem více než 50 kilometrů denně“, tvrdí Vincent.
Pokud to vezmu v průměru, elektromobily jsou dnes bez problémů schopné ujet 200 - 300 kilometrů na jedno nabití. První vlna elektromobilů se zaměřuje právě na zákazníky, kteří toho tolik nenajezdí. Postupem času, jak se bude krok za krokem vylepšovat infrastruktura, budou se zlepšovat i elektromobily. Při myšlence na elektromobil si proto nemusíte hned vybavit cestovatele, kteří to mají do práce stovku kilometrů, ale hipstera, který jezdí okolo komína.
Dopravní infrastruktura dnes a zítra
S infrastrukturou, která bude pro elektromobily přívětivá, to také nebude jednoduché. Její vyvinutí se podle Vincenta bude odehrávat ve třech kapitolách. Tou první je klasické domácí nabíjení, se kterým není problém. Prostě si auto strčte přes noc do zásuvky a ráno vyjeďte na cesty.
Další důležitá věc je, aby vláda zařídila nabíjení vozů, které parkují ve městech. Prostě zaparkujete u nabíječky, zaplatíte a „tankujete“. V některých zemích to už tak funguje, v některých ne. V Česku to už taky jde, ale třeba u nás ve Vršovicích, kde momentálně bydlím, to nelze a při testování elektromobilu jezdím pořád nakupovat do nedalekého obchodu. Tam totiž nabíječka je. Skvěle je na tom třeba Amsterdam, kde když si koupíte elektromobil, vláda vám to ulice nainstaluje nabíjecí stanici.
Třetím pilířem je vyřešení problému s nabíjením na dlouhých cestách, respektive na dálnicích. Tomu mohou automobilky dopomoci instalováním rychleji se dobíjejících baterií. Renault je partnerem několika subdodavatelů těchto stanic a spolupracuje s nimi na jejich vylepšení. To už je ale daleká budoucnost, protože nabít elektromobil na dálnici třeba za patnáct minut bude požadovat větší přívodní kabel, než má celá čerpací stanice a možná i fast food s ní spojený.
Renault se v příštích čtyřech letech zaměří na podporu sítě rychlých nabíjecích stanic, aby se majitelé mohli vydat se svým elektromobilem na trasu řekněme 500 kilometrů a nabíjelo se maximálně jednou a to, pokud možno, co nejrychleji. Tuto strategii by v tom případě měli zvolit všichni. Nicméně když se vrátím opět do města, každé z nich k tomu má sice odlišný přístup, ale každé si tu cestu dokáže najít.
V horizontu několika let se automobilky zaměří i na uživatele, kteří potřebují jezdit i delší trasy. Ve Francii prý bude v horizontu 3 až 5 let infrastruktura z výše zmíněných bodů připravena. Stejně na tom je i Norsko a Německo. Česká republika je trochu pozadu, protože vláda prý pro tento krok nebyla mentálně připravena. Haha, i takhle nás ve světě vidí.
Automobilky investovaly miliardy eur do rozvoje elektromobility a teď z toho musejí vytěžit maximum. Začínají na městských autech a budou postupně přidávat stovky kilometrů dojezdu a zrychlovat nabíjení. Postupem času, jak se bude vylepšovat infrastruktura, budou se rozvírat i nůžky s potenciálními zákazníky. Dnes pro obyvatele měst, za pět let pro někoho jako jsem já, a za deset let pro manažera, který potřebuje cestovat napříč kontinentem. Netvrdím, že to tak bude, ale taková je vize.
Jezdím s tím, ale není to moje
Nevýhoda elektromobilu nyní spočívá i v jeho vysoké ceně. Jednou z cest, jak částečně tento problém eliminovat, je i sdílená mobilita, v níž se Renault angažuje v Madridu a samozřejmě i v Paříži. Jen v těchto dvou městech nabízí 5000 sdílených Renaultů Zoe. Své působení v tomto odvětví však plánují rozšířit napříč celou Evropou. Vincent v tom vidí potenciál, protože současná generace mladých už tolik netouží vlastnit auto, ale využívá spíše služeb carsharingu, a to převážně v centrech měst.
Myšlenka elektromobilů ve městech v kombinaci s tím, že se počet už tak ekologických aut ještě zredukuje díky sdíleným vozům, se také samozřejmě líbí lidem, kteří bojují za méně znečištěná města. A když už jsem u toho, musím zmínit termín Chytré město.
Podle Vincenta je to město, kde automobily vypouští minimum škodlivin. Je to město, ve kterém je aut méně a také je to město, ve kterém spolu auta komunikují, aby ochránila co nejvíce lidí. Auta si mají povídat nejen s ostatními osobními vozy, ale i s prostředky hromadné dopravy. Výsledek tohoto pojmu se však musí s ostatními vyvíjet současně.
Infrastruktura, chytrá města a automobily. Tyto tři kapitoly budoucí mobility by se měly vyvíjet najednou, aby jednou mohly nabídnout ekoteroristům, jak se jim říká, pohled na jejich vysněný svět. Teprve potom budeme připraveni na autonomní jízdu. Já osobně netvrdím, že elektromobilita je ta správná cesta, ale cesta to je. Pojďme to vyvinout a nabídnout těm, kteří to chtějí. To je v pořádku. Ale pojďme hlavně vymyslet, jak všechnu energii získat a hlavně jak ji uchovat. Na víc informací bohužel v našem rozhovoru nebyl čas, ale alespoň máme další pohled na věc přímo od zástupce automobilky.