[Komentář] Dokud se budou emise měřit tak, jak se měří dnes, budou mít výrobci aut prostor i motivaci na předepsanou metodiku vyzrát.
Určitě jste to už četli: Volkswagen v Americe podváděl s emisemi „čistých“ dieselů TDI. Auta rozpoznala měřicí cyklus a jejich motory v něm pracovaly jinak než v provozu. Akcie padají, šéf Martin Winterkorn se nevěrohodně omlouvá (tuše, že to bude jeho hlava, která padne za oběť) a média mají o čem psát.
Je snadné uzavřít kauzu s tím, že Volkswagen švindloval nebo že se snažil neférovým způsobem využít děr, které jeho právníci a inženýři našli (lépe řečeno domnívali se, že našli) v americké emisní legislativě. Skandál má ale širší rozměr, který se týká i Evropy. Zde máme sice jiné požadavky na složení výfukových plynů a jejich dodržování kontrolujeme jinou metodikou, ale podstata zůstává stejná: motory při měření pracují jen v neúplné části celého pracovního rozsahu otáček a zatížení. Tím se otevírá obrovský prostor pro „invenci“ konstruktérů.
Jejich motivace nemusí být vyloženě podlá. Snahu obcházet emisní předpisy lze dokonce interpretovat i tak, aby sloužila automobilkám ke cti, tedy pokud nejde o vyložený podvod (jako nejspíše v tomto případě). Primárně jde o to, aby se splnila očekávání zákazníků v otázkách dynamiky a spotřeby při dodržení všech legislativních mantinelů.
Výsledkem „kreativní“ interpretace norem tak nemusí být zrovna tajný software v řídící jednotce, ale třeba i Porsche 918 Spyder. Tento supervýkonný model s tabulkovou spotřebou tři litry na sto je svým způsobem výsměch homologační zkoušce emisí CO2. Stejně jako třeba Range Rover Hybrid nebo spousta podobných aut.
Ale když jsou mantinely nastavené příliš volně, pak je možné všelicos: supermoderní přímovstřikové motory s výfuky černými od sazí jsou toho důkazem. Nebo vysoká spotřeba některých turbobenzinů na dálnici, pramenící z toho, že výrobce si pomáhal k ochlazování katalyzátoru extrémně bohatou směsí. Proč by ne, když při homologačním měření stav odpovídající rychlému dálničnímu přesunu nikdy nenastane…
![„Skandál: Socialisté z EU chtějí zdražit diesely“. Nebo ne? [komentář]](https://1326603524.rsc.cdn77.org/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=450&w=800&id_file=910400924)
Jak z toho ven? Teoreticky jednoduše. Měřit emise v celém pracovním rozsahu motoru a v různých režimech zatížení. Prakticky se ale takové metodiky nikdy nedočkáme. Automobilky se budou bránit zuby nehty v (správném) tušení, že násobné zvýšení dnes publikovaných čísel by rozpoutalo vlnu nevole ekologických i „ekologických“ organizací, negativní PR, možný odliv zákazníků a další neblahé důsledky. Zákonodárci to vědí stejně dobře. Kotníky okopávají automobilovému průmyslu rádi, ale kopnout ho zezadu do kolena by mohlo mít nedozírné národohospodářské následky. V Americe stejně jako v Evropě.
Radikální změnu měření emisí tedy nejde čekat. Ani změnu přístupu automobilek. Ty budou dál bruslit okolo mantinelů a občas přitom předvedou zakázané uvolnění. A když si rozhodčí zrovna všimne, jako se to stalo teď v Americe, budou dělat, že k tomu došlo nějakým nedorozuměním nebo omylem. Každá bouře se přece jednou přežene…