Legendární Porsche 917 je samozřejmě známé i pro svůj mocný dvanáctiválec. Když ovšem automobilce scházely síly v zámořské sérii Can-Am, do svého závoďáku dříve zvažovala nasadit i monstrózní plochý šestnáctiválec.
Někdo si jej pamatuje právě kvůli vítězstvím na Le Mans v počátku 70. let, někteří zase z onoho filmu, kde Steve McQueen stěží vysloví pár souvislých vět. Porsche 917 dnes ztvárňuje náš pohled na nejkrásnější období vytrvalostních závodů. My ovšem vynecháme tu snadně rozpoznatelnou legendu v barvách Gulf Oil. Porsche tehdy svými úspěchy v Evropě sice rapidně navyšovalo své sebevědomí, přesto ale 917 nestačila na konkurenci v jedné známé zámořské sérii – Can-Am (Canadian-American Challenge Cup).
Výkonné osmiválce Chevrolet pohánějící vozy McLaren M8F dominovaly ve většině závodů, zatímco Porsche 917 PA (dle tamního dealera Porsche-Audi) v otevřené verzi Spyder s plochými dvanáctiválci stále jaksi neměla dostatek výkonu k poražení těch nesofistikovaných „big-blocků“. Rok 1971 tak byl pro Porsche porážkou a pilot Jo Siffert byl na konci sezóny klasifikován na čtvrtém místě. Něco, co Porsche nemohlo vystát.
Jelikož kategorie Group 7 série Can-Am v podstatě nebyla svázaná pravidly o regulaci výkonu, technické možnosti Porsche byly vlastně neomezené. Ve stejný čas se na evropských okruzích sice mohlo zdát, že úspěšná 917 nepotřebuje ještě bestiálnější verzi, jenže McLaren v USA a Kanadě sázel vše na hrubou sílu a jeho německý protivník tedy musel taktéž. Experimentování mohlo započít.
Porsche mělo před sebou dva způsoby, jak dosáhnout vítězství. Jít cestou přeplňování, což byla ještě cesta neprobádaná s nejasnými výsledky, nebo vykročit na známou stezku a vytvořit masivnější motor s větším počtem válců a navýšeným objemem. Přeplňování nakonec přece jen zvítězilo, ale až poté, co se trio v bílých pláštích Hans Mezger, Valentin Schäffer a vedoucí mistr Ferdinand Piëch pokusili stvořit opravdové monstrum.
7,2 litru, 16 válců, 880 koní…
Dodnes má testovací šasi 917-027 mezi řadou pestře zbarvených 917 skoro bájnou podobu bílého jednorožce – s čistou karoserií bez sponzorů či válečných barev. Inženýři se nicméně soustředili především na schopnosti jejich nové strojovny, tudíž se Spyder na první pohled příliš nelišil od původní konstrukce. Přesto ale prototyp absolvoval zvětšení motorového prostoru, respektive celkového rozvoru, neboť plochý šestnáctiválec přece jen zabere trochu více místa.
Motor byl postaven na základě ověřeného dvanáctiválce, který již nestačil, a v podstatě mu byly přidány dva válce na obou koncích. Každý válec používal dvě svíčky a Mezgerův design navíc umožňoval měnit zdvihový objem dle potřeby od 6,0 po 7,2 litru (některé zdroje zmiňují dokonce 7,6 litru). Sací ventily a trumpety sání byly oproti dvanáctiválci značně nakloněny do stran k vytvoření dostatku místa pro dopravu paliva, jež zajišťovalo mechanické vstřikování Bosch a dvě palivová čerpadla z modelu 908.
Dodnes se má jednat o největší motor, co do počtu válců a objemu, který kdy Porsche vytvořilo. Ve specifikaci s objemem 6,5 litru produkoval kolem 555 kW (755 koní), ve vrcholné verzi se však mluví až o 647 kW (880 koních) při 8300 ot/min. A nelze opomenout, že motor byl stále chlazen pouze vzduchem.
Pětistupňová převodovka poté přenášela výkon přes samosvorný diferenciál na zadní kola. Podle nastavení převodů dokázal prototyp uhánět až přes 360 km/h. Mrazí z toho v zádech, při představě nastartování motoru přímo za vašimi zády ve voze, který váží jen 855 kg, má otevřenou karoserii a je postaven z trubek. Přední deformační zónou pak byly vaše nohy.
Jenže ono z toho mrazilo v zádech i testovací piloty. Šestnáctiválcová varianta 917 Spyder ztratila jakousi „řiditelnost“, kterou verze s méně válci ještě dokázala zajistit. Potíží mělo být hlavně vyvážení auta, jež bylo instalací většího motoru, prodloužením rozvoru o 270 mm a nadbytkem 80 kg nepříjemně rozhozeno. Americký pilot Mark Donohue tak auto doslova popsal jako „opravdové monstrum“.
Jelikož nebylo snadné nastavit vůz tak, aniž by při závodě muselo vedení týmu riskovat nehodu nebo dokonce život pilota, projekt byl nakonec smeten ze stolu a Porsche 917/16 PA Spyder bohužel nikdy nezávodilo. Vyroben byl pouze jeden kompletní exemplář, který je nyní vystaven v muzeu Porsche ve Stuttgartu, testovací prototyp s šasi 917-027.
Zabiják Can-Am
Nakonec se tedy ukázalo, že správnou cestou bude přeplňování turbodmychadly. Ploché dvanáctiválce v kombinaci s turby zajišťovaly menší rozměry, nižší hmotnost a mohlo se tak použít prověřené šasi s kratším rozvorem.
V sezóně Can-Am roku 1972 už startovaly přeplňovaná Porsche 917/10 Spyder dosahující výkonu až 699 kW (950 koní) a pilot George Follmer s tímto vozem vyhrál šampionát. Oproti druhému McLarenu M20 měl náskok celých 65 bodů (z celkových 130) a zbytek do čtvrtého místa obsadilo, jak jinak, také Porsche.
Následující verze 917 pro sérii Can-Am už jen navyšovaly výkon a naprosto drtily konkurenci. Další rok již McLaren přerušil účast v šampionátu a jeho soustředění putovalo do Formule 1, protože nedokázal konkurovat přesile Porsche. Finální, nezastavitelný model 917/30 s propracovanější aerodynamikou totiž dokázal vyprodukovat až 1162 kW (1580 koní) a zrychlit z 0 na 100 km/h za 2,3 sekundy. Později dostal přezdívku „Can-Am Killer“ (zabiják Can-Am).