Brouk od Volkswagenu ve druhé novodobé generaci právě končí svou cestu nejen českým trhem. Vyplatí se ještě sáhnout po posledních kusech?
Kapitoly článku:
Nezaměnitelná image
Ergonomie a zpracování interiéru
Pružný a úsporný motor
Přesná převodovka
Už zastaralá multimediální a asistenční výbava
Prostor pro zadní cestující
Nezáživný jízdní projev
7 /10
Nejsem žádný módní ani trendový znalec, ale možná jste si toho taky všimli. Vlna retro stylu pomalu vane pryč. Doby, kdy "frčela" šedesátá či sedmdesátá léta dokonale využil Fiat se svou novou pětistovkou. Od které později marketingově odvodil skoro kompletní modelovou řadu.
Ještě dříve Volkswagen znovuzrodil Brouka. První generace New Beetlu přišla v roce 1998 a na trhu se udržela až do roku 2010. O rok později přišla tato druhá generace. Vypustila z názvu přídomek New, ale jinak v lehce dynamičtějším pojetí pokračuje v zavedeném receptu. Tedy pokračovala.
Možná právě kvůli tomu, že retro už tak netáhne, letos Brouk končí bez nástupce, o kterém se toho zatím příliš neví. Volkswagen se s výhledem do budoucnosti soustředí spíše na moderní technicistní design řady I.D.. A tak se dost možná s Beetlem takovým, jakým ho známe a jak pomohl rozvířit vlnu nostalgie v automobilovém průmyslu počátku 21. století, loučíme nadobro. Na skladech dealerů je však ještě řada odložených kusů s nulovými počítadly - má ještě sedmiletý model co nabídnout?
Tato kola chcete!
Nový Brouk, ať už první, nebo této generace, určitě nebyl pro designéry Volkswagenu jednoduchým úkolem. Jen si to představte.
Navrhujete design pro ostře řezaná, konzervativně laděná auta. A najednou přijde vedení s následujícím požadavkem. Navrhněte nového Brouka. Musí být co nejvíce podobný tomu původnímu, aby si na něj lidi s nostalgickou láskou ukazovali. Musí být stylový, ale vyhovovat všem bezpečnostním předpisům. Jo, ale motor vzadu, jehož umístění vlastně dalo tvary původnímu Käferovi, mít nebude. Musíme použít platformu Golfu s motorem vpředu. Jo a měl by být roztomilý, aby se líbil partě holek na pláži v Miami, ale taky aby neodradil mladého hipstera v Berlíně.
Právě poslední parametr se v druhé generaci Volkswagenu podařil lépe. Designově se inspirovali u přestaveb, které starým Broukům snižují střechy. Navíc v rámci poslední faceliftu dostal sportovnější nárazníky. Celkový výraz je tak ve srovnání s první generací dynamičtější, auto působí rozkročeněji a lépe je zvládnutý také přechod k zadní blatníkům. Záď zdobí poměrně velký spoiler.
Největší peckou jsou ovšem sedmnáctipalcové lité disky s chromovými obručemi a středovými pokličkami. Nový Brouk byl totiž vždy základní tvarem neskutečná stylovka, ale chyběl mu ten italský smysl pro detail. Třeba právě tato výjimečná kola - žádná jiná na Brouka nechcete, pokud to s jeho stylem myslíte vážně a nekupujete si jej jen jako výběhového Golfa.
Lakování mu pomohlo, výbavou už ztrácí
Zatímco první generace nového Brouka trpělo na fádní interiér, kterému sakra chybělo nějaké to osvěžení, aktuální vydání se před sedmi lety polepšilo. Velký význam v tom hrají prvky lakované v odstínu karoserie, které jsou na palubní desce se stylovou přihrádkou, či na dveřích, volantu, středové konzoli a zadním obložení. Konkrétně na dveřích je vcelku nepraktická kapsa s páskem, nikoli prohlubní. Udrží jen PET lahev, a to ještě ne každou.
Zbytek je pochopitelně doplněn o koncernové prvky, dobře známé i z předchozích generací volkswagenů. Brouk vychází ještě z Golfu šesté generace, možná ještě více z předchozí Jetty. Proto nenabízí pokročilé funkce aktivní bezpečnosti či semi-autonomního řízení, ani modernější a větší infotainment. Ten v testovaném kuse působí sice na první pohled už za zenitem, ale k uživatelské přívětivosti a rychlosti systému nemám výhrad. Specifikem je příplatková trojice ukazatelů teploty oleje, časomíry a tlaku turbodmychadla - nejen pro technického fandu skvělá a dnes nevídaná věc.
Zvláštní je posez za volantem. Volant si sice můžete přisunout dostatečně k tělu, ovšem sedí se docela vysoko. Navíc pedál brzdy je umístěn podstatně výš než ten spojkový. To znamená, že když si nastavíte sedadlo podle sešlápnutí spojky, kdy máte koleno tak akorát mírně pokrčeno, na brzdu pravou nohou musíte našlapovat. Zkrátka zde je myšleno spíše na nižší postavy, ale nic vážného to není - jedná se tady spíše o milimetry.
I když si Brouk i ve druhé generaci zanechal bublinové tvary, zadní sedadla zůstávají ne úplně plnohodnotnými. Byť za nouzové je určitě nelze označit, já se svou výškou 190 centimetrů jsem se při posezení za sebe koleny už dotýkal sedačky, stejně jako hlavou stropu. Zato do zavazadelníku je díky výklopné zádi krásný přístup. Jen při sklápění sedadel se umažete o nárazník, a to ve snaze dosáhnout na páčky přes dlouhou podlahu.