Kapitoly článku:
Nedávno představený model Kizsahi, ale i velká Vitara, jsou jasnými důkazy toho, že Suzuki už dávno není jen výrobcem sympatických, ale proklatě levných aut. Proč se však kvůli rozšiřování produkce vzdávat pověsti výrobce automobilových prcků vysoké kvality? Nabídce Suzuki proto malá auta stále dominují a není jich vůbec málo. Když pominu subtilní volnočasové SX4 a Jimny nebo podivný Ignis, je tu malý Swift, ještě menší Splash a na samém dně nabídky se krčí auto, o kterém bude řeč dnes - Alto.
Pro neznalce rodinné mytologie aut od slavného motocyklového výrobce bude možná překvapivou informací, že první Alto přišlo na svět o čtyři roky dříve (1979) než Swift, který značku u velké části veřejnosti stále personifikuje. Za tu dobu mimo jiné propůjčilo svojí podobu Daewoo Tico ze začátku devadesátých let a stalo se indickým bestsellerem jako Maruti 800. Není proto divu, že mateřská automobilka při strategickém výběru místa produkce nové generace Alta vsadila právě na svého indického vazala, který prodává vlastní verzi pod názvem A-Star.
Selský rozum říká, že takové spojení by se na kvalitě výrobku mělo projevit pozitivně - měl by být postaven v souladu s vysokými japonskými standardy a současně by měl být dostatečně bytelný, aby vydržel pořádnou porci kilometrů naježděných v nelehkých podmínkách silnic země, kde hovězí steak jen tak neseženete. Jak je na tom Alto doopravdy jsme zkoušeli v provedení s litrovým tříválcem, který je pro zájemce o koupi v současnosti jedinou možnou volbou.
Zepředu dospělec, zezadu vozítko pro holobrádky
Při návrhu designu minivozíků, jakým je Alto, bývá pro výrobce prubířským kamenem docílit takové vizáže, která bude alespoň trochu připomínat to, pod čím si většina pozemšťanů představuje auto. Při vší dobré vůli se jim to u těchto minatur většinou nedaří vůbec nebo jen tak napůl. Na onom rozcestí mezi oblekem pro plnoleté a dětskými střevíci nevyhnutelně uvízla i karoserie Alta.
Malá škatulka zepředu hýří sebevědomím, když kolemjdoucímu servíruje pohled na nápaditě tvarovaný konglomerát velikého nárazníku s mohutným nasávacím otvorem a výraznými kapkovitými světly. Také rozměrné čelní sklo s velkým sklonem budí důstojný dojem.
Z boku si názor na Alto můžete velmi snadno rozpůlit. Zatímco první polovina profilu karoserie vyhlíží jako z auta o třídu až dvě větší, druhá vám bez okolku vrazí pěkný políček, abyste si uvědomili, s kým máte tu čest, prostě Jekyl a Hyde. Iluzí pozorovatele podobně jako u kolínských trojčat zbaví malá vyklápěcí okénka zadních dveří.
To „nejlepší“ ale čeká zezadu neboť hned za koly se oko kritika-estéta shledá se seseknutou plochou pátých dveří, které svírají takřka pravý úhel s linií střechy i spodku auta. Celé to vypadá, jako by na Alto někdo šlápl a pak ho ještě pěkně kopnul na cestu. Když použiji praktičtější příměr, záď miniaturního Suzuki je nápadně podobná francouzskému vozítku pro náctileté synky kapitalistů jménem Aixam nebo představuje se svým malým okénkem a velkými koncovými světly zmenšeninu stejné partie u někdejšího Seatu Arosa. Marná sláva, z předmětu vyváženost designu miniauta dosáhli u Hyundai či Fiatu mnohem lepších známek.
Uvnitř raději jen ve dvou
U Suzuki mají s výrobou malých autíček letité zkušenosti a i využití obestavěného prostoru Alta dokazuje, že konstruktéři z jeho minimalistických rozměrů vyzískali maximum.
Dopředu se nastupuje docela pohodlně doširoka otevíranými dveřmi, abyste se záhy mohli uvelebit v překvapivě velkém předním křesle. Jeho monolitická konstrukce (opěrka hlavy přímo navazuje) sice nenabízí skoro žádné boční vedení, ani po dvouhodinové cestě, kterou jsem byl nucen podniknout, mě z něj ale ani v nejmenším nebolela záda.
V příčném směru nelze od 1,6 metru širokého auta čekat zázraky, ale jsou i o dost větší auta, ve kterých to není lepší. Nad hlavou je vpředu místa dost a také možnost podélného posunu sedaček vykazuje dostatečný rozptyl. Škoda jen ostrého pahýlu čnějícího ze středové konzole, který řidiče vytrvale ryje do lýtka.
Vzhledem k absenci možnosti podélného seřizování volantu (jde to jen na výšku) a výškového seřízení sedadla, se musíte, jak tomu bývá u podobných aut zvykem, smířit s pozicí „dlouhé ruce, krátké nohy“. Osobně mi to nečinilo žádný problém. Trojramenný volant je velký tak akorát, což se týká i tloušťky věnce, za ním oko dohlédne k roztomilé kapličce s jedním jediným sdruženým budíkem. Nedokončenou kružnici stupnice tachometru cejchovaného do 180 km/h obklopuje pár zásadnějších kontrolek, v jeho dolním středu se pak zračí čárky paliva zbývajícího v nádrži a počitadlo kilometrů. Žádný otáčkoměr, teploměr chladící kapaliny natož palubní počítač se nekonají a ani příplatková výbava je nenabízí - není moc proč. Koncekonců člověk, který dost možná zvolí Alto jako nástupce dosloužilého Malucha nebo Trabanta, se ničemu divit nebude (ano, vím, že tyto dva povozy měly motory chlazené vzduchem a teploměru vody tedy nebylo netřeba).
Palubka nepatří právě k nejpovedenějším kusům nábytku svého druhu, jaký jsem v malých autech viděl. Mluvím hlavně o monstrózním středním panelu s velkými hranatými výdechy topení, který by slušel většímu autu, ale u Alta působí trochu jako pěst na oko. Také povrchová úprava použitých plastů se bohužel zřetelně blíží té nejlevnější myslitelné úrovni. Podobné je to s jejich šedošedou „barevnou“ kombinací.. Škoda, protože jinak tu máme přehledné ovládání rádia s horším příjmem (ale zato s CD/MP3 přehrávačem), neméně snadno ovladatelné topení s manuální klimatizací a dokonce i osvětlenou poličku na drobnosti. Jinak je to ovšem s odkládacími plochami dost bída - uzounké štěrbiny naznačující dveřní přihrádku, otevřená šachta před spolujezdcem, nebo držáky jen na malé nápoje.
Elektrická výbava čítá všeho všudy centrální zamykání s dálkovým ovladačem zabudovaným v klasickém zubatém klíči a elektrické stahování předních oken. Dost zásadní závadou ale je, že řidič může ze svého místa ovládat pouze levé okénko. To zrcátka se štelují pěkně po staru ručně.
Vzadu pasažéry, kteří se sem odváží, vítá jednolitá spartánská lavice minimálních rozměrů. Pokud vpředu cestuje kdokoliv vyšší než 175 cm, může se být kolega sedící za ním jist, že kolena bude cítit pod bradou a doposud bujnou kštici bude do hladka vybrušovat nízký strop. Také místo středního cestujícího má jen symbolický charakter. Jako jedinou alternativu přepravy živoucího „materiálu“ zde proto vidím instalaci dětské sedačky, případně deky pro psa.
Zavazadlový prostor Alta nabízí se svými 129 litry jeden z nejmenších objemů ve třídě, tedy i jeden z nejmenších objemů vůbec. Abyste se do něj dostali, musíte buďto rázně zatáhnout za páčku na zemi u řidičova sedadla, nebo se s klíčem vypravit k pátým dveřím - žádný otevírací knoflík zde není. Chcete-li do kufříku přeci jen něco naložit, je zpravidla nezbytné sejmout krycí platíčko, jenže to zase hrozí nekontrolovatelný let nákladu směrem k hlavám cestujících v případě prudkého brzdění. Jako nákupní taška tedy nic moc, ale vzhledem k nepředpokládanému transportu více než dvou osob není problém složit zadní opěradlo a máte rázem k dispozici místa habaděj. Já bych asi se složenými sedadly jezdil snad pořád…
Suzuki je japonský výrobce automobilů a motocyklů. Michio Suzuki založil v roce 1909 společnost vyrábějící tkací stroje, první prototyp automobilu vznikl až v roce 1937.
Suzuki má své továrny i v Indii, Pákistánu nebo Maďarsku, spolupracuje s řadou automobilek.
Suzuki Ignis • Suzuki Swift • Suzuki Vitara • Suzuki S-Cross