Silniční provoz má zákonem stanovená pravidla, ale je potřeba dodržovat i nepsané zvyklosti, které významným způsobem pomáhají bezpečnosti i plynulosti provozu.
Kolony, hustý provoz a minuty plynoucí při pohledu na zadní světla vpředu stojícího vozidla. Každodenní rutina řidiče při jízdě městem ve špičce. Přitom z velké části si za čekání v křižovatce a její zdánlivě nízkou propustnost můžeme sami.
Ano, je snadnější začít se rozčilovat a svádět vinu na špatně sladěné cykly dopravní infrastruktury. Ti uvědomělejší snad budou souhlasit, že za některými nešvary, s nimiž se denně setkáváme, se semafor neskrývá.
Co znamená zelená a červená signalizace, není třeba připomínat. Oranžová má ale dva významy. Pokud svítí samostatně, je to signál vybízející řidiče k zastavení vozu před dopravní značkou, semaforem nebo příčnou čarou. Většinou dnes křižovatka obsahuje kombinaci těchto prvků. Pokud již řidič nemá možnost bezpečně zastavit, může ještě křižovatku projet. Zcela určitě to ale není pokyn přidat plyn a za každou cenu oranžovou „stihnout“, jak je častým nešvarem.
Z pohledu plynulosti provozu je ještě důležitější rozsvícení oranžového světla jako doplněk k červenému. Tím se dává všem řidičům v koloně najevo, že se mají připravit k jízdě. Opravdu to neplatí pouze pro vůz včele. Pro správnou propustnost křižovatky je klíčové rozjetí celé řady najednou, což dělá českým řidičům dodnes problémy. Ještě horší je situace při stání v kopci, kdy motorista čeká, než se pohne auto před ním a teprve potom odjišťuje ruční brzdu, řadí jedničku a rozjíždí se. A úplně nejhorší je, když ani s rozjezdem nespěchají a křižovatku opouštějí rychlostí lezoucího lenochoda. To se pak nemůžeme divit, že křižovatku na zelenou úspěšně zdolala jen dvě auta.
Dalším zlozvykem je naopak přílišná snaha se do křižovatky „nacpat“, přestože ji očividně nelze bezpečně opustit. Spoléhat se na to, že se štrůdl vpředu pohne je nesmysl. Tou dobou už může mít vedlejší směr zelenou a jedno špatně najeté auto zablokuje oba směry a ještě třeba tramvaj.
Co naopak řidičům jde, to je jednotné řazení se v pruzích. Tady hraje roli určitá solidarita a ohleduplnost vůči motorkářům, kteří se kolonou prosmýknou a tím vyplní jinak hluché mezery. To samé platí i o cyklistech. Je lepší na kraji trochu místa uvolnit, než aby zabíral zbytečný prostor sám v řadě.
Do snahy zlepšit plynulost dopravy se zapojily také automobilky. Některé vozy dokážou s chytrými semafory komunikovat a replikují aktuálně rozsvícenou barvu na přístrojovém panelu. Ford nedávno prezentoval daleko rozsáhlejší interakci mezi vozem a světelnou infastrukturou.
Primární účel je zajistit zelenou vlnu složkám IZS při výjezdu k naléhavé situaci. Pomůže ale i běžným řidičům s plynulostí jízdy. Automobil s aktivovaným adaptivním tempomatem včas pozná, v jaké fázi se cyklus semaforu nachází a podle toho automaticky přizpůsobí rychlost.
Když končí interval červené, při příjezdu auto zpomalí na takovou rychlost, aby semafor míjelo už na zelenou. Tím pádem odpadá zdržení, kdy auto přilétne maximální povolenou rychlostí, na sekundu zastaví a znovu se rozjíždí. V opačném případě šetří řidiči palivo, protože vůz už ví, že zelenou nestihne, a tak volně zpomaluje s předstihem a minimálním brzděním před úplným zastavením.
V některých zemích jsou semafory vybaveny jednoduchou funkcí, kdy zelené světlo před změnou na oranžovou začne blikat a řidiče tím upozorní na konec cyklu. Něco takového by se hodilo i na naších silnicích.