Vozy šesté generace řady BMW 5 již potkáváme našich silnicích, připomeňme si však všechny její předchůdce.
Vozy BMW řady 5 se vyrábí již 38 let, ale jejich dějiny začínají ještě před zavedením jednociferného číslování řad. Celkem v pěti generacích dosud vzniklo více než 5,5 milionu těchto strojů, které se staly synonymem pro pojem „sportovní sedan“, a „pětka“ se tím stala jedním z nejúspěšnějších modelů mnichovské automobilky.
Již během šedesátých let si značka BMW systematicky budovala reputaci úzkoprofilového producenta technicky pokročilých, výkonných a příkladně řiditelných sedanů s pohonem zadních kol, které u většiny svých vozů zůstávala věrná až donedávna. V šedesátých letech se do výroby dostala tzv. „nová řada“ automobilů ve verzích 1500, 1800 a 2000, jež se automobilce postarala o respekt ze strany zákazníků po celém světě. V roce 1972 se na scéně vůbec poprvé objevuje označení „BMW řady 5”.
První generace (E12): s novým značením
Čtyřválcové vozy BMW 520 a 520i s výkony 115 a 130 koní (84, resp. 95 kW) se představily na autosalonu ve Frankfurtu, aby nahradily dosluhující zástupce „nové řady“. Vůbec poprvé označení vozu BMW popisovalo příslušnost k modelové řadě i zdvihový objem jeho motoru (tento systém přetrval dodnes, ale dvě poslední cifry již zpravidla přesný objem neoznačují, což je škoda, ale s ohledem na rozšiřující se škálu dostupných modelů jde o pochopitelné opatření).
Pod design novinky s interním označením E12 se podepsal francouzský šéfdesignér Paul Bracq, jenž do něj vtělil typický, sebevědomý stylistický jazyk. V roce premiéry „pětky“ bylo založeno oddělení BMW Motorsport, o dva roky později vyjel první šestiválec naladěný na 145 koní (106 kW) v podobě typu 525 a na závěr produkce se roku 1980 představilo vrcholné provedení BMW M535i s výkonem plných 218 koní (160 kW) z dílen BMW Motorsport.
Druhá generace (E28): nástup dieselu
Vozů řady 5 v první generaci vzniklo 700 000, což byl dvojnásobek celkové produkce „nové řady“, a v tomto trendu měla pokračovat i generace druhá představená roku 1982 a označená E28. Oproti předchůdci zůstaly vnější rozměry takřka identické, ty vnitřní však citelně narostly, ve výbavě se objevily protiblokovací brzdové zařízení, palubní počítač nebo elektronické řízení motoru. Na počátku byly k mání zážehové motory s výkonovým rozpětím od 90 do 184 koní (66 až 135 kW), u BMW Motorsport se v roce 1985 pochlapili modelem M5 posíleným na 286 koní (209 kW), jeho šestiválec byl osazen čtyřventilovou technikou a šesti samostatnými škrticími klapkami.
Ještě roku 1983 se vůbec poprvé v tomto segmentu objevil „diesel“ 524td v podobě přeplňovaného řadového šestiválce s výkonem 115 koní (84 kW), ačkoli zprvu budil rozporuplné reakce, nakonec se mu zdařil průlom nafty pod kapoty sportovně střižených vozů. Za zmínku stojí ekologicky zaměřená verze BMW 525e opatřená pětistupňovou převodovkou a novou řídicí elektronikou, jež z objemu 2,7 l dávala výkon 125 koní (92 kW) při 4 250 ot./min. a točivý moment 240 Nm již při 3 250 ot./min. Ve druhé generaci řady 5 vzniklo celkem 722 000 vozů BMW.
Třetí generace (E34): také jako kombi
Roku 1988 automobilka BMW představila třetí generaci své řady 5, a sice ve verzích 520i, 525i, 530i, 535i a 524td s výkonovým rozpětím od 115 do 211 koní (84 až 155 kW), přičemž zážehové jednotky byly standardně dodávány s katalyzátory (ty se na „pětkách“ začaly objevovat již od roku 1984). BMW M5 s výchozím výkonem 315 koní (230 kW) posílilo v roce 1992 na 340 koní (249 kW). Zároveň se pod kapotami modelů 530i a 540i objevily osmiválcové motory, o rok později zde byl i základní model 518i, zatímco všechny šestiválcové zážehové jednotky těžily z předností čtyřventilové techniky a proměnného časování sacích ventilů s označením Vanos.
Do výbavy se dostaly také aktivní tlumiče pérování, posilovač řízení Servotronic s degresivním účinkem nebo stabilizační systém ASC. Od roku 1991 bylo možno „pětku“ objednávat i s elektronicky řízeným trvalým pohonem všech kol a samosvorným zadním diferenciálem. V roce 1992 následovala premiéra prvního kombi v podobě modelu Touring, jež standardně disponovalo samonivelačním zařízením na zadní nápravě. Ve třetí generaci vzniklo plných 1,3 milionu automobilů řady 5.
Čtvrtá generace (E39): poprvé s hliníkovými závěsy
Také v tomto případě se novinka od BMW ponejprv zaskvěla na autosalonu ve Frankfurtu, a to v roce 1995. Stále to bylo typické BMW s klasickými „ledvinkami“ na masce a kulatými zdvojenými hlavními reflektory, byť tentokrát pod společným čirým krytem. Po faceliftu v roce 2000 se ve světlech poprvé objevily dnes již slavné světelné kroužky přezdívané „Angel Eyes” (andělské oči).
Čtrvtá generace přinesla další navýšení objemu interiéru, který však ani přesto nepatřil mezi největší. Kromě jiných prvků se dodávaly i multifunkční volant s ovládáním rádia a tempomatu, vestavěný navigační systém, aktivní regulace předních sedadel nebo vylepšená stabilizace DSC. Tato „pětka“ se oproti třetí generaci vyznačovala výrazně tužší karosérií a v dějinách sériové výroby též podvozkem se závěsy kol vyrobenými výhradně z hliníkových slitin. U BMW byli zkrátka posedlí snižováním hmotnosti s ohledem na omezení spotřeby a další zlepšování jízdních vlastností.
Vylepšené řadové šestiválce dávaly od 150 do 193 koní (110 až 141 kW) a vybírat bylo možno i z osmiválců, přičemž jeden z nich se poprvé objevil i v provedení M5 představeném v roce 1998. Naladěno bylo na rovných 400 koní (294 kW) a s odstupem času se o něm hovoří jako o nejrychlejším sériovém sedanu své doby a nejlepší „em pětce“ vůbec. Produkce řady E39 končila na počátku roku 2004 s výsledkem bezmála půl druhého milionu vyrobených vozů.
Facelift roku 2000 přinesl pověstné „andělské oči”
Pátá generace (E60): zaostřeno na hospodárnost
V roce 2003 představená „pětka“ vzbudila rozruch svým extravagantním designem, který se však nakonec veřejnosti zalíbil. V letech 2005 až 2008 byla nejprodávanějším autem svého segmentu v Evropě. Do výbavy se dostaly projektor důležitých informací na čelní sklo, aktivní řízení a tempomat nebo soustava upozorňující na nechtěné vybočení z pruhu. K dalšímu snížení hmotnosti a zlepšení jejího rozložení mezi nápravy přispěly magnéziová kliková skříň a hliníková struktura přední části karoserie.
Na výběr bylo ze šesti zážehových a čtyř dieselových motorů, vrcholná verze M5 byla opět k mání i s karoserií kombi, ale tentokrát s pětilitrovým desetiválcem výkonu 507 koní (373 kW). Počínaje rokem 2007 začaly do „pětky“ pronikat produkty nového firemního směru EfficientDynamics, jmenovitě regenerativní brzdění, ukazatel správného bodu řazení či náhon příslušenství motoru pouze v případě potřeby, díky tomu například poměrně velký sedan 520d vykazoval při výkonu 177 koní (130 kW) průměrnou spotřebu pouhých 5,1 l/100 km.
V únoru roku 2008 sjelo z výrobních linek továrny v Dingolfingu pětimilionté BMW řady 5.
Sága pokračuje i po odchodu páté generace další variací pětkové řady s označením F10, kterou jsme vám představili na tomto místě. Šestá generace se vrací k designovým základům, kterým se pátá generace E60 poněkud zpronevěřila, první zkušenosti ale ukazují, že charakterem je to naopak už docela jiný vůz...
Tip: Přečtěte si naše dobové testy BMW 5. V případě našeho, byť už stárnoucícho magazínu, jde ale výlučně o vozy páté generace E60. Narazíte však i na test ojeté „pětky” E39.