Test Jaguar XF Sportbrake 25d AWD: Chalupář šlechtického rodu

Kapitoly článku:

• Design a interiér
• Jízda a technická data
• Kompletní fotogalerie

Jaguar se sice v poslední době maximálně orientuje na segment SUV, přesto, jak se ukázalo letos ve Frankfurtu, ani na klasické kombi zcela nezapomněl.

Jediný vůz s touto karoserií, který má nyní ve své nabídce, je odvozen od středního sedanu XF. Tak, jak je to obvyklé, až po střední sloupek karoserie jsou tvary vozu shodné se základním modelem. Zadní část zaujme poměrně dlouhou linií prosklení, která však efektně a logicky navazuje na okénka v obou bočních dveřích.

Pod poměrně hodně skloněným zadním oknem v pátých dveřích, které jsou pro zajímavost vyrobeny z plastu, jsou širokánské, avšak relativně úzké a hodně do boků protažené zadní skupinové svítilny. Ty zadní partii opticky rozšiřují a dodávají jí specifický výraz.

Jaguar XF Sportbrake je velké auto. Platí to i po srovnání s největšími konkurenty z prémiového segmentu, které uvádíme v tabulce níže. Jeho délka činí bez 45 milimetrů rovných pět metrů. To je stejná hodnota jako u sedanu, logicky shodná je i šířka. Rozvor se oproti předchůdci natáhl o 51 milimetrů na 2960. I v tomto parametru je auto lepší než konkurenti, s výjimkou nového BMW 5.

Kufr má objem 565 litrů. To je solidní hodnota, i když neohromí. Z přímých soupeřů je na tom tradičně nejlépe Mercedes-Benz třídy E, který nabídne pro zavazadla 640 litrů, Audi A6 je na tom, stejně a nová "pětka", jen o pět litrů lépe.

Tvary kufru jsou však rovné, bez výčnělků, což se těm, kteří stěhují velké krabice, bude určitě líbit. Než ale naložíte těžké předměty, raději se přesvědčte, jaký máte dojezd na kapalinu AdBlue. Hrdlo k dolévání této páchnoucí látky se totiž nenalézá jako obvykle pod víčkem palivové nádrže, nýbrž na levé straně bočního obložení kufru. Je uschované pod malou plastovou záklopkou.

Pokud někomu nepostačí základní velikost kufru, může si ho postupně zvětšovat díky rozdělení opěradla zadní lavice v poměru 40:20:40. Jakmile opěradla "lehnou", můžete spočinout i vy. Vznikne totiž téměř ideálně rovná plocha a k opěradlu přední sedačky jsou to od hrany kufru dva metry.

Líbila se mi možnost upevnit náklad do masivních kovových ok v posuvných kolejnicích. Pod podlážkou, která je zarovnaná v úrovni nakládací hrany ve výšce 63 centimetrů nad zemí, se nachází ještě úzké dojezdové kolo. Pokud záď hodně zatížíte, bude se určitě hodit systém pro udržování stálé světlé výšky na zadní nápravě.

Interiér trošku zaostává

Jestliže po rozměrové stránce a z hlediska vnějšího designu je XF Sportbrake nepochybně na výši, uvnitř už to taková hitparáda není. To, co se v dřívějších recenzích vytýkalo sedanu, logicky platí také o kombi. 

Jsou tu sice detaily, které lidi neznalé současných Jaguarů nebo Land Roverů zaujmou (na mysli mám například vysunující se volič automatické převodovky), ale jiné prvky, a zejména jejich zpracování, jsou na poměry této třídy a cenových relací poněkud zklamáním.

Teď mám na mysli zejména elektricky uzavíratelné výdechy klimatizace na palubní desce. Už když jsem měl před časem se s tímto vozem seznámit na prezentaci v Portugalsku, zarazilo mě, jak velké škvíry kolem těchto záklopek jsou. Něco takového by se třeba u Mercedesu a zejména u Audi rozhodně nestalo....

Nejsem rozhodně přítelem odstraňovaní hardwarových tlačítek z interiéru aut, i když chápu, že jejich přespřílišný počet také není ideální. Jenže některá řešení v XF Sportbrake podle mě postrádají logiku. Tak například tlačítko pro spouštění vyhřívání volantu je pěkně po ruce přímo na tomto ovládacím prvku, vyhřívání sedaček už musíte hledat v menu displeje infotainmantu.

To jsou však detaily, které se v kontextu následujícího, budou většině uživatelů tohoto vozu zdát malicherné. Konstruktéři značky s kočkovitou šelmou ve znaku nezapomněli ani u tohoto rodinně orientovaného modelu na to hlavní, a tím je požitek z jízdy.

Souvisí s tím správná velikost přísně kulatého volantu (ano, nekoná se žádné rádoby sportovní zploštění v dolní části), i velikost a tvar předních sedadel. Boční vedení se nezdá být na první pohled moc výrazné, ale nakonec jsem při jízdě v zatáčkovitém terénu zjistil, že vlastně ani větší nepotřebuji. Trošku mě při výhledu ven rušily drátky ve vyhřívaném čelním skle (konkurence už tuto funkci zvládá i "bezdrátově") a hodně zešikmené A sloupky.

Vzadu jsem toho logicky moc nenacestoval. Ale prostor je tam dostatečný i pro další dva velké dospělé pasažery. Jakožto člověk, který měří 186 centimetrů, jsem měl za stejně velkým řidičem před koleny ještě 12 volných centimetrů a nad hlavou tři stejné měrné jednotky.