Letošní rok byl plný zajímavých automobilových novinek. Zároveň byl ale možná posledním rokem, kdy se nám automobilky nesnažily nějak drasticky namlouvat, že elektřina je jako pohon hrozně fajn. Jak jistě víte, příští rok čeká evropský automobilový svět revoluce, protože na trh dorazí celá řada elektromobilů, hybridů a možná se konečně dočkáme pohonu na vodík. V tom je totiž podle celé řady expertů budoucnost.
Na druhou stranu nelze očekávat, že by se evropský automobilový svět ze dne na den přepnul ze zelených a černých tankovacích pistolí na elektrické kabely a zásuvky. Auta pro milovníky spalovacích motorů tady budou ještě dlouho, jen už možná nebudou tak úplně ryzí, ale s jistou formou elektrifikace. Anebo jich už nebude tolik co dříve.
Ale neplašme se. Zatím se totiž ještě nacházíme v době, kdy je možné se elektrifikaci pohonu úplně vyhnout. Kdy ještě čím dál oblíbenější SUV neproměnily trh a vnímání zákazníků natolik, že by kvůli nim dennodenně umíraly automobilové legendy.
Pokud právě přemýšlíte o nové hračce pro příští rok, možná vám pomůže výběr vozidel, za jejichž volanty (a řídítky) jsme se v letošním roce bavili nejvíce. Nic lepšího už nás v letošním roce nečeká. Občas to nejsou nejsofistikovanější zázraky techniky, ono ale stále ještě často platí, že čím jednodušší stroj řídíte, tím je zážitek z jízdy silnější.
Daniel Fuglevič
V testech nejsem natolik aktivní jako mí kolegové, ale pokud bych měl vybrat jedno auto z té hrstky letos projetých, nepochybně to bude Range Rover Velar SVA. Důvodů mám hned několik, začínajíc určitou schopností osmiválcového Velaru částečně pokroutit můj pohled na vozy kategorie SUV. Přestože bych nejradši nasedl do podobně výkonného kombíku jakékoliv jiné značky, SVA mi právě a pouze svým motorem přišlo zvráceně sympatické. Což mě vlastně pořád trochu štve. Malá starost, vím.
Z dálky můžete ohrnovat nosem. Stačí se ale projet a najednou měníte názor. Pětilitrový V8 s kompresorem má sílu lokomotivy, což je ostatně ke skoro 2,2tunového obýváku na kolech naprosto příhodné, a jistá úroveň zábavy za volantem, nejen díky hlasitému výfuku, zde také nechybí. Plus nesmíte do mixu zapomenout přihodit klasický komfort Range Roverů a jejich terénní schopnosti. Ač se to nemusí z vyšperkované kastle zdát, ani Velar SVA se totiž off-road zacházení nebojí.
Nakonec tedy docházím k myšlence, že pokud bych v alternativním vesmíru chtěl zbytečné tlusté a neohrabané SUV, tak aspoň s pořádně svalnatým motorem pro tuto váhovou kategorii. Tady přece nemá cenu šetřit koňmi. A hodí se i poklona inženýrům a markeťákům Land Roveru, kteří prostě našli další místo, kde ten bezvadný pětilitr využít – dokud mají volné ruce a dokud je poptávka.
Dvojka v mém top výběru bude vypadat jako očividné nadržování koncernu Jaguar Land Rover a jako naprostý paradox s výše zmíněnou nevolí k SUV. Ale mně je to fuk. Nový Defender mě prostě nadchl a pořád ho považuji za off-road. Vždyť se na něj podívejte, na pašáka!
OK, už není tím puristickým traktorem jako stará generace, ale jasná sofistikovanost a moderní technika nemohly u novinky chybět. Osobně se mi ona kombinace hi-tech funkcí a praktické využitelnosti opravdu zamlouvá. Díky široké specifikaci má navíc každý volbu, zda si Defender navolí blíže ke stylu SUV nebo starému dobrému off-roadu.
Chci pětidveřovou verzi 110, na základních bílých plecháčích, dokupuji rozkládací stan na střechu, v kufru si zařídím menší kuchyňku a pádím aspoň na půl roku do háje projet kus světa. Tedy až seženu přes dva miliony korun, říká konfigurátor. Jsem náročný dobrodruh.
Vybraná trojka bude rychlá a stručná – Porsche 718 Cayman GT4/Spyder. Se střechou nebo bez, atmosférický motor uprostřed ponechán, 420 koní, manuální převodovka, kompaktní rozměry, snová představa. Porsche stále zůstává automobilkou, která dělá věci správně, a vedoucí GT divize Andreas Preuninger je chlapík na svém místě. Nový Cayman GT4 nebyl letos kdovíjak důležitou premiérou, ale u mě zdvihl stejný chtíč, jako když se v roce 2015 ukázala jeho první generace.
Pokračování 2 / 5
Vladimír Kadera
Když se mě zeptáte na tři nejlepší filmy tohoto roku, ihned ze sebe vyhrknu Tenkrát v Hollywoodu, Joker a Le Mans 66. Když se mě ale zeptáte na tři nejlepší auta, už to bude horší. Testovaných aut bylo totiž podstatně víc než návštěv kin a hlavně nástup moderních technologií nebezpečně maže rozdíly mezi vyloženě dobrými a vyloženě špatnými auty. O to víc si ale vážíme aut, která dokážou vyčnívat.
To nejlepší, co se dá reálně koupit
Tady jsme měl až do srpna jasno, byl to nový trojkový bavorák. Je chytrý, hezký a motor 330i je komunikativní a hravý. Jezdí se s ním fakt skvěle a když se budete hodně snažit, řekne si jenom o šest litrů benzínu. Skvěle se také řídí a je to prostě pravé BMW. Ať si říká kdo chce co chce - dobré BMW prostě nedělá jenom šestiválec pod kapotou. Pak přišel v srpnu malý kulišák od Mercedesu.
Jednalo se o A160 - absolutně základní verzi s manuální převodovkou. S pošťácky žlutou barvou byl až uličnicky okázalý a s motorem, který byl vyvinutý společně s Renaultem, zároveň kultivovaný a čiperný. Řídil jsem praktičtější a levnější auta, to jo. Ale on tenhle prcek má ten zajímavý faktor, který u aut hledáme. To je moje volba číslo jedna.
Když by to muselo být větší
Absolutně nejlepším autem, které mělo více než jeden pár dveří, bylo BMW M550i xDrive. Stáhnout tohle auto z trhu, aby se později vrátilo posílené na 530 koní a stovkou za 3,8 sekundy, bylo takzvaně jaw-dropping pro všechny příznivce značky. A pak po mně hodil Honza klíče. Ponořit nohu do plynového pedálu bylo pokaždé, jako skočit do smetany z točivého momentu. Dvakrát přeplňovaný osmiválec má prostě kouzlo.
Auto ale samozřejmě nedělá jenom motor a M550i mělo pár chybiček, to uznávám. Ale jako celek bylo tak dokonalé, že mi to bylo všechno jedno. I přes fakt, že M5 je o kousek rychlejší, by byla tohle moje volba. Moje druhé auto je tedy taktéž z Německa. A ani pro to třetí si ale daleko nepůjdu.
Jasná volba
První verze Porsche 911 Carrera S a Carrera 4S byly představeny už na konci loňského roku, takže o úplnou novinku nejde. Na první jízdy nás ale automobilka vytáhla až v tomto květnu, a v jednom mladém klukovi rozdmýchala zažehnutý plamínek lásky ke stuttgartským vozům. To nové je totiž naprosto skvělé a vyčnívá i mezi letošními žhavými novinkami.
Šestiválec, 450 koní, perfektní automatická převodovka, brutálně přesné zpracování, komunikativnost řízení, ostrost brzd, jemnost plynového pedálu, možnost hrát si na samotné hraně přilnavosti i možnost cítit se bezpečně po celý rok. Jezdit každý den do práce, o víkendech vymetat okruhy a pak jet s přítelkyní na týdenní trip po Evropě. V ničem jiném než v Porsche 911 to dělat nechcete, věřte mi. Jasně, stojí přes tři miliony. Ale jak říká jedna stará reklama na Porsche: „A teď vážně, strávili jste své dětství tím, že jste snili o Nissanu nebo Mitsubishi?“
Čestné zmínky. Auta, co chytila za srdce a jen tak ho nepustí
Toyota Camry, protože je to neokoukaná pohodička na každý den. Toyota Supra, protože mi ty staré už lezou krkem a tohle je sakra skvělé auto, co u mě nevyhrálo jen tak tak. BMW 120d xDrive, protože je překvapivě lepší než M135i. A Lexus LS 500 AWD, protože Lexus.
Osudová volba
Nedokážu vám napsat proč, ale můj výběr musí být 3+1. Bylo tu totiž ještě jedno auto, na které nikdy nezapomenu. Když se mě někdo zeptá na nejlepší auta roku, po chvíli přemýšlení ze sebe vyřknu všechny výše zmíněné (ale stále pomaleji než ty filmy). Přesně tak, jako jsem to teď napsal. Ale jedním dechem vždy dodám Jaguar F-Type 2.0 Turbo. A opravdu asi nenapíšu proč. To auto doslova žralo benzín i s malým čtyřválcem, oproti konkurentům bylo až zoufale nepraktické a taky drahé.
Možná to byl ten design. Nebo ten lehoučký, ale přitom výkonný motor, co vůbec nezatěžoval přední nápravu. Nebo to bylo tou celkovou tuhostí a ovladatelností. Opravdu nevím, čím mě ten bastard tak dostal. Vím jenom, že dodnes koukám po inzerátech na ojetý kousek a přemýšlím, jak se k němu opět dostat. Prostě musí být můj a to ještě žádné auto nedokázalo. Ani 911. Možná je to proto, že jsem se cítil jedním z nich. Víte, koho teď myslím... řidiče Jaguarů.
Pokračování 3 / 5
Honza Mička
Od loňského prosince, kdy jsme jako redakce naposledy bilancovali, se toho podle mě změnilo více, než se může na první pohled zdát. Bylo jasné, že se v honbě za co nejnižšími emisemi něco musí stát a elektromobily jsou až posledním řešením. Nikdy by mě ale nenapadlo, že některé z možných cest k zelenější budoucnosti budou vypadat tak bizarně.
Vezměte se třeba Subaru: značka, kterou proslavil symetrický pohon všech kol, motory boxer a rallye už má taky hybrid a chystá elektromobil. Bude tedy symetrický pohon všech kol v novém věku znamenat elektromotor na každé z náprav, či dokonce na každém z kol, a charakteristický zvuk boxeru budeme slyšet maximálně tak z repráků? Dost možná, Subaru je ale pouhou kapkou v moři.
Přichází doba velkých změn a myslím, že na některé si budu zvykat těžko. A možná i proto právě proto se ve výběru nejlepších aut, která v letošním roce vyzkoušel, objevují velké kubatury. Třeba RAM 1500 5.7 V8 HEMI ve výbavě Longhorn. Za jeho volant jsem se dostal jen na chvíli dostal díky redakční spolupráci se Světem motorů, ale slibuji, že pokud to bude jenom trochu možné, příštím rok se na něj podíváme detailněji. Je totiž naprosto boží.
Z portfolia značky RAM je pick-up 1500 ten nejmenší (řadu Promaster nepovažuji za RAM), pořád je ale tak velký, že vedle něj vozy jako Nissan Navara nebo Ford Ranger vypadají jako kompakty. Na evropské poměry je nádherně přehnaný – má elektricky výsuvné prahy, obrovský interiér s loketní opěrkou širokou snad půl metru, gigantickou obrazovkou uprostřed a řidič netočí volantem, ale kormidlem. A samozřejmě tuny chromu, dřeva a kůže.
Podvozek je vzduchový a zvládá potlačovat většinu neduhů rámových pick-upů, to nejlepší je však pod kapotou. Atmosférická osmiválcová pět-sedmička umí být jemná jako samet, ale zároveň i nádherně americky bublavá. A je tak silná (291 kW/395 hp, 556 N.m), že si s ohromným pick-upem pohrává. Samozřejmě v přímce.
Tohle auto vám může připadat zbytečné, jenže ono utáhne přes pět tun a neztratí u toho glanc. A stojí „jenom“ dva miliony korun. Jasně, rozumně smýšlející jedinec půjde a koupí za ně dvě naftové Toyoty Hilux, které dohromady utáhnout a „sežerou“ totéž co jeden RAM 1500 5.7 HEMI, dneska tady ale fakt nebudeme porovnávat pro a proti.
Dan Fuglevič ve svém přehledu dokázal, že i na Slovensku dělají vysněná auta. Však víte, Defender. Já se na Slovensku také zastavím, i když nepůjde ani tak o vysněná auta, jako spíš o ukázku nadpřirozeného boje s fyzikálními zákony. Možná už tušíte – čtyřlitrové Audi SQ7 TDI. Má všechny předpoklady být neohrabaným dostavníkem pro sedm lidí, který skvěle funguje v přímce, ale do zatáček raději opatrně. Jenže ono zatáčí, silnice se drží jako přilepené a hranice jeho možností jsou vysoko nad tím, kam se běžný uživatel dokáže vydat.
Stejné je to s Audi SQ8 TDI a podle slov Vládi Kadery není jiné ani RS Q8 s čtyřlitrem TFSI o výkonu 600 koní. Otázkou ale zůstává, jestli tahle auta zajistí opravdový pocit svobody. A tady to moc pozitivně nevidím. Jsou totiž pro svět, ve kterém kdekomu připadá normální jezdit na dálnici v levém pruhu, přestože je ten pravý prázdný, prostě naddimenzovaná. Ohromná síla je návyková, ale čím víc ji budete využívat, tím víc do procesu zapojíte brzdy. Ani v Německu si nepomůžete. Tam jsou řidiči snad ještě horší.
Nejednou jsem měl chuť se na všechno vykašlat a vzít to raději přes pole, kde bych dost možná potkal i kluky z redakce v Suzuki Jimny. Miro Mihálik a Petr Schnagl se v jízdních dojmech a v testu květnatě rozepsali o hlavních výhodách a jízdních vlastnostech tohoto mrňouse a já mohu jejich slova jenom potvrdit. Je to boží retrostroj za pár set tisíc, který si zaslouží uznání už jen za to, že existuje a můžete do něj lít jenom a benzin a olej.
Problém je pouze v tom, že jde o silně nedostatkové zboží. Pokud se vám Suzuki Jimny líbí a chcete si jej koupit, berte první, které vám přijde pod ruku. Je totiž dost možné, že si nestihnete ani odskočit na malou a jednoduše bude pryč.
Pokračování 4 / 5
Miro Mihálik
Přál bych si, abych mohl říkat následující slova a věty ještě hodně dlouho i potom, co od příštího roku vstoupí v platnost nové evropské emisní limity a obrátí vzhůru nohama kompletně celý automobilový svět, jak jsme ho dosud znali. Opravdu v to v koutku duše doufám, i když vím, že je to asi marné. Každopádně za rok 2019 můžu pořád s potěšením konstatovat, že se pár aut hodných pozornosti opět urodilo.
V případě prvního z nich jsem si skoro jistý, že nebudu sám, komu padlo do oka. A to navzdory tomu, že neumí jezdit rychle ani v přímce natož v zatáčkách a nemůže se chlubit štíhlými liniemi, prostorným interiérem nebo zavazadlovým prostorem. Který mimochodem v podstatě nemá. Řeč je samozřejmě o novém Suzuki Jimny – automobilovém ekvivalentu telegrafu postrčeného mezi mobilní telefony.
Pod kapotou přede malý atmosférický motor usazený v žebřinovém rámu, asistují tomu dvě tuhé nápravy, pětistupňová manuální převodovka a maticové řízení s oběhem kuliček. Na papíře živoucí fosilie, ve skutečnosti ryze mechanický roztomilý strojek do terénu přetékající charakterem i schopnostmi, který navíc může ostatní výrobce vyučovat, jak se navrhují jednoúčelová auta.
V případě druhého vozu nebyla volba tak jednoduchá a jednoznačná. Zvažoval jsem novou Supru, kterou jsem už měl možnost krátce prohnat po Slovakiaringu. Je vynikající, ale nakonec musím dát z několika důvodů přednost vzdálenému příbuznému v podobě fantastického BMW M2 Competition.
U Toyoty by mi nevadilo ani tak to, že má mezi předními koly poněkud vlažnější variantu přeplňovaného mnichovského řadového šestiválce, jako spíše fakt, že je poněkud měkčí, a navíc ji nelze pořídit jinak než s automatickou převodovkou. Tu měla sice i testovací dvojka, ale pořád je k mání i s manuálem. A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, BMW letos vypustilo na silnice ještě ostřejší verzi M2 CS.
Mým posledním letošním favoritem je automobil… Tedy vlastně zemědělský stroj. Na pervitinu. Na svou velikost a váhu nemá stejně jako Suzuki žádné větší přebytky síly, když už se ale jednou rozjede, chová se tak trochu jako Steven Segal na plátně. Jen těžko ho něco zastaví.
Výhodou Fordu Ranger Raptor je v tom, že je vlastně jedno, kde a jakými rychlostmi se s ním budete pohybovat. Zkratky si udělá prakticky kdekoliv a díky svému speciálnímu podvozku nebudete muset v podstatě vůbec zpomalovat. Škoda jen toho chrochtajícího naftového čtyřválce. Tohle auto nutně potřebuje minimálně o dva válce navíc.
Pokračování 5 / 5
Petr Schnagl
Suzuki Jimny 1.5 VVT 4x4 AllGrip
Jimny je můj „Miláček roku“. Bez diskuse. Maličký off-roadík s rámovou konstrukcí na tuhých nápravách nelze nemilovat už z principu, Jimny je ale navíc od A do Z povedený. Neduhy, přirozeně vyplývající z konstrukce minimalizuje téměř k nezřetelnosti, kladů má bezpočet. Jistě, škarohlíd by mohl ohrnovat nos nad tvrdými plasty, papírovými výkony či poněkud dobrodružnějším cestováním vyššími rychlostmi po dálnici. To by ale naprosto nepochopil podstatu.
Už to, že se podařilo v Evropě homologovat nepřímovstřikovou cihličku s robustní mechanikou, je bezmála zázrak. Fakt, že Jimny je navzdory primárně terénnímu zaměření každodenně použitelný a veskrze kultivovaný je také obdivuhodné. Stejně jako to, kterak se povedlo na tak skromný půdorys vměstnat tolik využitelného prostoru.
Jimny je radostný vozík. Vesele hopká přes kaluže, loukou i lesem a pro „nástrahy velkoměsta“, které běžnému SUV na hypertrofovaných ráfcích s nízkoprofilovým obutím hrozí brzkou repasí podvozku, má jen shovívavý úsměv. A k tomu všemu má úžasně pozitivní design – roztomilý, ale ne dětinský nebo zženštilý. Jimny je zkrátka jediný svého druhu. A maličko se obávám, že dost možná i poslední svého druhu…
Royal Enfiled Interceptor 650 Twin
Není to sice tak úplně auto, ale v seznamu nejšarmantnějších povozů roku 2019 nesmí chybět. Od novinky indické značky s imperiálními kořeny se obecně čekalo hodně, ale asi každému v koutku mysli hlodal červík pochybností. Zbytečně. Enfield makal na nových twinech docela dlouho a makal na nich dobře, protože jsou dobře vymakaný.
Motor je neskutečně charakterní, má krásný zvuk a takřka ideální průběh křivek výkonu a točivého momentu. Převodovka je bez přehánění jedním z absolutně nejlepších ústrojí, s nimiž jsem se kdy setkal. A celé je to kulturně vyrobené. Těch několik marginálních detailů zpracování bohatě vynahradí nádherně provedený lak.
Pro mě osobně je podstatná ještě jedna věc, vyplývající z prostého faktu, že v Indii není motorka hračka pro zamrzlé pubescenty, ale dopravní prostředek. Enfield je tak stále relativně jednoduchý vzducháč s dobrou přístupností komponent a díly za více než sympatické ceny. Kdo nemá obě ruce levé, zvládne jak běžnou údržbu, tak větší servis sám. Tak to u Enfieldu bylo vždy. Novinkou ale je, že z věty „Je to sice trochu krám, ale opravím si to na dvorku kladivem a hasákem“ platí už jen ta druhá polovina. Interceptor 650 Twin je totiž po čertech dobrý.
Ford Focus ST 2.3 EcoBoost Plus Performance
Jednoznačně největší překvapení roku. Upřímně, od fordího „vlažného“ hatchbacku jsem očekával solidní podvozek, veskrze uspokojivé výkony a trochu toho chuligánství, ale rozhodně jsem nečekal takhle komplexní a do detailu vyladěný stroj.
Celé kouzlo kategorie hot-hatchů spočívá v každodenní použitelnosti s dávkou zábavy navíc. V obou dvou kategoriích ST exceluje. Stejně jako civilní sourozenci je v rámci třídy nadprůměrně prostorný, na adaptivních tlumičích umí být relativně komfortní a v běžném provozu má i rozumné nároky na palivo. Stiskem tlačítka na volantu změní celou osobnost, ztuhne, řve a střílí z výfuku. Není to ale jen show a laciné elektronické efekty. STčko totiž precizně funguje, je radost jej řídit a dvojitá radost tlačit jej k limitům.
Nějak tahle by podle mého názoru mělo vypadat ideální spojení starého s novým – pečlivě vyladěná mechanika, kde moderní kouzla digitálního věku nemusí žehlit přešlapy a úspory ve vývoji, ale jsou nadstavbou výborného základu, který povznášejí na další level.
Suzuki je japonský výrobce automobilů a motocyklů. Michio Suzuki založil v roce 1909 společnost vyrábějící tkací stroje, první prototyp automobilu vznikl až v roce 1937.
Suzuki má své továrny i v Indii, Pákistánu nebo Maďarsku, spolupracuje s řadou automobilek.
Suzuki Ignis • Suzuki Swift • Suzuki Vitara • Suzuki S-Cross