Na trhu s automobily je tlačenice. Kdo chvíli stál, stojí obrazně řečeno opodál. Musíte být jiní. Hlavně nesplynout s davem – tak zní heslo dne. I proto představil Citroën svoji novou řadu DS (lze přeložit jako Different Spirit – Jiný duch, jak trefně poznamenal jeden český novinář).
Kapitoly článku:
Pod označením DS přijíždějí jiné, luxusnější verze běžných modelů. Třídveřový DS3 jsme vám již představili před více než rokem, teď přišel na řadu jeho větší druh DS4. Na první pohled byl úžasný. Neobvyklý. Od běžného modelu C4 se lišil podstatně. Měl o tři centimetry vyšší světlou výšku a byl o pět centimetrů kratší. Působil mnohem robustnějším dojmem.
Kviz. Je to vyšší, ale SUV to není. Má to dvoje dveře, ale kupé to není...
Při bližším poznání jsem však rychle zjistil, že byl místy také dosti nepraktický. Tak třeba zavazadlový prostor – měl slušnou velikost 385 litrů, ale vysokánskou nákladovou hranu. Daň designu.
Hodně utopený zavazadlový prostor.
Nebo ty efektní zadní dveře. Měly zapuštěnou kliku a jejich tvar byl pomalu životu nebezpečný (viz snímek uprostřed). Okénko v nich nešlo spouštět.
Tvar zadních dveří je neobvyklý.
Usadil jsem se na zadní sedadlo, zavřel jsem dveře a cítil jsem se ve voze útulně. Někdo jiný na mém místě by ale jistě byl schopen říci, že na něj vše padá. Mohl by tam trpět pocitem přímo klaustrofobickým.
Interiér totiž působil vzadu hodně tmavě, černý antracitový strop opticky snižoval výšku (přitom ale nad hlavou bylo místa dost, stejně tak před koleny). K tomu ještě to „mrtvé“ okénko, jež nešlo stahovat, široký zadní sloupek a na šířku užší prostor oproti C4...
Místa pro dva dost, výhled horší...
Seriál zvláštností na pokračování: přehršle tlačítek na volantu a originální tvar opěrky hlavy.
Ovšem tohle auto není očividně určeno pro běžnou populaci. Je pro lidi, kteří se chtějí odlišovat. A ti asi nebudou jezdit „v pěti“. A sedět vzadu. Právě jim by se mohl zalíbit i motor testovaného vozu. Měl 200 koní a na auto vážící jen 1316 kilogramů byl silný.
Benzinová čtyřválcová šestnáctistovka (produkt spolupráce konstruktérů PSA a BMW, stejně jako i další zážehové motory pro DS4) byla doslova dopovaná turbodmychadlem s proměnným časováním sacích i výfukových ventilů.
V nabídce jsou tři zážehové a dva vznětové motory. Ten nejsilnější není podle mého názoru nejlepší volba pro tento vůz.
Abych pravdu řekl, nikdy jsem ji ale nevyužil naplno. Tak trochu jsem se bál, proč to nepřiznat. Bez velkých problémů jsem vůz totiž rozpohyboval do vysokých rychlostí. Ale přitom jsem neměl nikdy pocit, že „by to tak mělo být“.
Možná to bylo dáno vyšším posezem v sedačce... Nevím, ale po celou dobu testu jsem neměl nikdy pocit, že řídím sportovní vůz. Že by v něm měl být zrovna tento motor.
Prémiový interiér.
Konvenční podvozek z C4 byl naladěn tvrdě, až překvapivě na vůz značky Citroën.
Měl tvrdé tlumiče a pneumatiky rozměru 225/45 R18. V zatáčkách držel, řízení
s hydraulickým posilovačem bylo přesné. Ovšem něco za něco – na větších nerovnostech jsem kvůli takto naladěnému podvozku trpěl...
Konkurence? Snad Alfa Romeo Giulietta, Audi A3, Mini Countryman, Volkswagen Beetle.
DS4 představuje příjemné oživení na trhu, ovšem prodejní rekordy asi trhat nebude. A nejen kvůli ceně, která byla téměř dvakrát vyšší než u „běžné“ C4. Testovaný vůz stál 654 900 Kč.
Plus: originální design, silný motor, výkonné brzdy
Minus: dlouhý chod řadicí páky, špatný výhled dozadu, množství ovládacích prvků na volantu
Více v připravovaném testu...