Nový terénní pick-up Ford Ranger je už na obzoru. Pořád se ale vyplatí sáhnout i po tom starším. Dokazuje to náš test.
Kapitoly článku:
V září loňského roku byla na autosalonu v Sydney představena dvojice Ford Ranger / Mazda BT-50. Nechyběla sebevědomá prohlášení o tom, jak je novinka schopná, kolik toho zvládne a jak moc se zlepšil komfort cestování. Právě v tomto ohledu by měl udělat nový Ranger asi největší pokrok, protože s ním automobilka nemíří pouze na lidi toužící po pracovním stroji, ale více než kdykoliv před tím hodlá zaujmout zákazníky pošilhávající po stylovém SUV.
O tom, zda se zmíněná prohlášení zakládají na pravdě, se určitě přesvědčíme v budoucnu v rámci klasického testu, až se objeví v Česku. Dnes se ale podíváme na starého dobrého a léty prověřeného Rangera s motorem 3.0 TDCI, automatickou převodovkou a výbavou Limited.
Design: těšte se na novinku
Zatímco v minulosti bylo úplně jedno, jak užitková auta vypadala, dnes už to vůbec neplatí. Stačí se podívat do kategorie terénních pick-upů. Toyota Hilux sází na maximálně robustní (ale trochu japonský) vzhled, Mitsubishi L200 vypadá jako ocucaný bonbón, Navara si po faceliftu hraje na americký pick-up... Každý nabízí něco trochu jiného, což je určitě dobře.
Pomineme-li nejvyšší verzi Wildtrak doplněnou o velká kola, spoustu chromu a sexy barvy, působí Ranger mezi nimi takovým nijakým dojmem. Jenže to se podstatně změní. Nadcházející generace (kromě toho, že je tvarována s ohledem na co nejlepší aerodynamiku) dostala charakteristickou tvář podobající se velký truckům řady “F“. Po stránce designu se tedy máme na co těšit.
Možná si vzpomínáte na test verze Wildtrak, který se shodou okolností odehrál skoro přesně před rokem. Modrý lak, stylové nápisy, osmnáctipalcová kola nebo rám navazující na kabinu, to všechno propůjčovalo vymóděnému Rangerovi stylový vzhled. Ten dnešní působil na pohled mnohem obyčejněji, i když přijel do naši redakce ve druhé nejvyšší výbavě. (Mimochodem během týdne ježdění všude možně se však našla jedna kolemjdoucí, která za mnou přišla s tím, že se jí auto hrozně líbí a že si ho chce koupit. Evidentně má i tato obyčejnější verze něco do sebe.)
Každopádně absence nepraktických nášlapů, velkých kol a další ozdob dávala jasně najevo, že „chudší“ výbava toho zvládne v terénu více (to se nakonec potvrdilo). Když jsem narazil na ty nášlapy, musím zmínit jednu drobnost. Tentokrát jsme je tam sice neměli, ale za to byl vůz vybaven efektními chromovanými trubkami. Skoro bych řekl, že ty jsou ještě méně praktické, než hliníkové stupátko. Stoupnout si na ně nemůžete a jediné, co můžete, je leda tak umazat si během vystupování kalhoty.
Ford Ranger nabízí celkem tři provedení kabiny, nám se opět dostala do rukou, stejně jako v případě Wildtraku, dvojitá kabina. Karoserie na délku přesahuje o 80 mm hranici pět metrů. Když se podíváme po ostatních konkurentech, zjistíme, že jde o jednoho z těch menších zástupců segmentu terénních pick-upů. Mitsubishi L200 dosahuje na 5260 mm, Navara je dlouhá 5296 mm a třeba taková Toyota Hilux měří 5255 mm. Rozvor náprav má u Fordu hodnotu 3000 mm, což je opět v porovnání s ostatními menší číslo, ale v terénu hraje velmi důležitou roli.
Ať je výbava jaká chce
Kombinace pohonu všech kol, dvojité kabiny, třílitrového motoru a automatické převodovky je dostupná pouze ve výbavě Limited. Jedná se o druhé nejvyšší provedení, o pár desítek tisíc dražší je jenom Wildtrak 2 s manuální pětistupňovou převodovkou. Množství prvků odpovídá vysoké úrovni výbavy, tedy zde najdete kromě navigace úplně všechno, co v dobře vybavených „esúvéčkách“. Nechybí podsvětlené prahy, kožené a vyhřívané sedačky, parkovací asistent a tak dále. Jak už jsem napsal výše, Ford tímto útočí na zákazníky toužící po stylovém autu s charakterem SUV. Jak Wildtrak, tak Limited toto bezesporu naplňují, má to ale jeden háček.
Pokud někdo takové auto skutečně chce jenom proto, že má velký pick-up styl, pak se musí smířit s kompromisy. Zaprvé je všechno, i přes přítomnost bohaté výbavy, vyrobeno především s ohledem na praktickou stránku věci. V interiéru najdete pouze tvrdé plasty, přičemž některé vypadají vyloženě lacině. Zpracování je ovšem kvalitní a celé se to tváří skoro až nerozbitně.
Druhým a možná tím vůbec největším kompromisem je prostor pro posádku. Posaz na předních sedačkách je zvláštní (sedák je umístěn poměrně nízko) ale nemám k němu žádné výhrady. Zmíním pouze divné táhlo parkovací brzdy umístěné před pravým kolenem řidiče. Videa prezentující novou generaci prozrazují, že tato „vychytávka“ zmizí a Ranger dostane klasickou páku (konečně!).
Vzadu to je s prostorem a vůbec s komfortem cestování o poznání horší než vpředu. I když má auto délku přes pět metrů a třímetrový rozvor, schází místo pro nohy. Navíc je opěradlo dost kolmé. Z pohledu pracovního nástroje to samozřejmě nevadí, ale z pohledu stylového SUV to vadí a to tak, že hodně.
V interiéru se ještě pozastavím u několika drobností. Přihrádky a prostory, kam si můžete odložit drobnosti, jsou vcelku klasické. Specialitou Fordu Ranger je šuplík před spolujezdcem. Sice tak úplně nevím, k čemu přesně je dobrý (tváří se, že je na dokumenty, ale desky formátu A4 do něj neuložíte, leda tak složenou mapu), ale budiž. O divné parkovací brzdě už byla řeč.
A takovou třešničkou na dortu je takzvané „centrum pro v terénu“, které není v dané kategorii vůbec obvyklé. Trojice kruhových ukazatelů umístěných na palubní desce informuje řidiče (a nakonec také celou posádku) o aktuálním příčném, respektive podélném náklonu a prostřednictvím kompasu o směru jízdy. Vypadá to velice efektně, jenže otázkou zůstává, kolik majitelů tohle centrum opravdu využije.
Abych shrnul téma interiér, můžete si vybrat výbavu jakou chcete, nikdy se nedočkáte komfortu automobilu kategorie SUV. Maximálně dosáhnete na dobře vybavený, ale nikoliv komfortní off-road. Nic víc, nic míň.