Švýcarský inženýr Francois Isaac de Rivaz zkonstruoval v roce 1807 první automobil světa poháněný spalovacím motorem. Jako palivo sloužilo vodík.
Přestože v současné době velká část motoristů stále ještě touží po osobním voze s turbodieselovým motorem, a jiní věří v budoucnost bateriových elektromobilů, skuteční lídři automobilového průmyslu jsou přesvědčeni o tom, že světlé zítřky čekají vodíkový pohon.
Vyplynulo to z aktuálního průzkumu KPMG Global Executive Survey. Auta podle přesvědčení čelních manažerů velkých automobilových firem v budoucnosti budou jezdit na elektřinu vyrobenou vodíkovými palivovými články.
Vodík přitom mohl vstoupit do hry daleko dříve. Již v roce 1807 sestavil inženýr Francois Isaac de Rivaz ve Švýcarsku vozidlo, které se pohybovalo díky energii z vodíku. Má tak historický primát ve zkonstruování prvního vozu se spalovacím motorem.
Stalo se tak pouze 41 let poté, co si Angličan Henry Cavendish všiml, že při rozpouštění kovů z neušlechtilých materiálů vzniká čirý hořlavý plyn. Tehdy jej nazval hořlavým vzduchem.
De Rivazův "automobil" byl velmi primitivní. Zásoba vodíku byla uložena v balonku, řidič byl nucen vpouštět vodík do válce ručně a stejně tak ovládal i zapalování. Motor měl volný píst a získaná kinetická energie se převáděla na kola pomocí složitého mechanismu. O tři roky později vytvořil tento konstruktér ještě jeden vodíkový vůz - prý měřil šest metrů a jeho hmotnost činila tunu. Upadl ale v zapomnění.
Pokusy o využití vodíku ve vozidlech v 60. letech byly velmi komplikované
Od té doby se udála ještě řada pokusů o praktické využití vodíku v dopravě. Žádný ale nesehrál žádnou důležitější roli. Ať již šlo o Hippomobile Belgičana Lenoira z roku 1860 nebo o traktor Allis-Chalmers nebo GM Electrovan. To už se dostáváme do 60. let 20. století.
Občas vodík sehrál funkci nouzového zdroje energie. Například v obléhaném Leningradu za druhé světové války, kde byla nouze o benzin, přestavěl vojenský specialista Boris Šeliš asi 500 nákladních vozů na vodík uložený ve vzducholodích.
V devadesátých letech se začalo využitím vodíku zabývat hned několik významných automobilových koncernů. Jmenovat můžeme například Hondu, General Motors, Mercedes-Benz, BMW nebo Toyotu.
Hyundai ix35 Fuel Cell lze natankovat během 3 - 5 minut
Sériovou výrobu vodíkového auta ale nakonec jako první zahájila korejská automobilka Hyundai. Přebudovala i u nás známý model ix35 na vodíkový pohon. Jezdí tiše, ovládá se jako každé jiné současné auto, a z "výfuku" odkapává pouze čistá voda.
Elektřinu ve voze vyrábí palivový článek, který poskytuje maximální výkon 100 kW. Do dvou nádrží se vejde 5,6 kg vodíku, který je zde uložen pod tlakem 700 barů. Vůz dosahuje maximální rychlosti 160 km/h, akceleruje z 0 na 100 km/h za 12,5 s a jeho dojezd je 588 km. Auto se prodává například v sousedním Rakousku, kde je aktuálně k mání za 78 000 eur.
Japonské automobilky připravily vodíková auta pro manažery
V současnosti si zájemci můžou pořídit také Toyotu Mirai nebo Hondu Clarity. V obou případech se jedná o sedany střední třídy. Letos má se svým vodíkovým autem přijít na trh značka Mercedes-Benz. Údajně to bude plug-in hybrid, to znamená, že zásobu energie do zásuvky tak půjde doplnit také z běžné elektrické zásuvky. Žádné z těchto aut se v České republice neprodává, a zřejmě ani v dohledné době nabízet nebude. Ostatně, nebylo by je, kde natankovat.
Problém s vodíkovou infrastrukturou zdaleka není vyřešen nejen u nás. Vodíku je sice ve vesmíru opravdu hodně (tvoří 75 procent veškeré hmoty), nicméně volný se vyskytuje pouze v sopečných plynech. Průmyslově se dnes vyrábí například elektrolýzou vody nebo tepelným rozkladem zemního plynu. Není to příliš levné, ani ekologické.
