Pokud si u nás chce koupit Seat Ibiza se čtyřválcovým motorem, musíte chtě nechtě sáhnout po patnáctistovce TSI, navíc výhradně v provedení FR. Je to zároveň kombinace, která nás fakt baví!
Kapitoly článku:
Atraktivní design karoserie
Tuhý, ale poddajný podvozek
Zátah motoru v širokém spektru
Spotřeba při běžné jízdě
Chybí madla pod stropem
Malá palivová nádrž
Na černých plastech je vidět každé smítko a otisk
Falešné koncovky výfuku
9 /10
Současné vydání Seatu Ibiza dostalo jako první z koncernových „nákupních tašek“ platformu MQB A0 a s ní i všechno, co jí náleží, včetně motorů. Jistě, drtivou většinu české nabídky tvoří litrové tříválce (MPI, TSI a TGI) a šestnáctistovku TDI, kterou najdete třeba v Německu, byste hledali marně, vedle toho si ale můžete koupit také patnáctistovku TSI ACT, která platí za nejvýkonnější agregát nabídky.
Zatím není jisté, jestli nově vzniklá značka Cupra pustí do světa ostrou Ibizu, koncept jako takový ale existuje a stejně jako Polo GTI by měl nabídnout dvoulitr TSI a výkon 147 kW. To je na malé auto poměrně dost, jenže ona ani ta 150koňová porce (110 kW) motoru 1.5 TSI není vůbec k zahození. Navíc přímá konkurence může tuto hranici nanejvýš dorovnat (Opel Corsa 1.4 Turbo má 110 kW). Vymyká se snad jenom Alfa Romeo Mito 1.4T MultiAir, která je ale i kvůli standardnímu automatu cenově někde úplně jinde. Opravte mě, pokud je to jinak.
Nejsilnější a nejsportovnější
Sluší se dodat, že abyste měli pod kapotou Seatu Ibiza motor 1.5 TSI ACT, musíte sáhnout po nejsportovnějším provedení FR. Jenže pozor: cena není kdovíjak přehnaná. Linie FR je totiž na stejné hladině jako nejluxusnější Xcellence a mně osobně připadá 408.900 korun jako docela slušná částka. Jsou i levnější alternativy, třeba zmíněný Opel Corsa 1.4 Turbo za 350.900 korun (pětidveřové provedení), jenže ten nemá ve standardu ani klimatizaci a vyjíždí na patnáctipalcových plecháčích s velkoplošnými kryty.
Ibiza doslova překypuje nápaditými detaily. Ne všechny ale považujeme za potřebné - třeba falešné koncovky výfuku, které působí jako pěst na oko.
Ibiza FR vám už v základu nabídne sedmnáctipalcová kola, sportovní sedadla, tempomat, diodové zadní svítilny, sportovní sedadla nebo sportovní nárazníky. Jenom mi nejde na rozum, proč k tomu všemu přidává i koncovky výfuku, které jsou slepé jako patrona a spaliny ve skutečnosti proudí jinudy. Zejména v mrazech panujících v uplynulých týdnech, kdy se výfukové plyny stávaly snad i hmatatelnými, mi přišlo toto řešení docela srandovní.
Navzdory chromovaným kusům plastu zasazeným v „difuzoru“ pod zadní registrační značkou má ale zkoušená Ibiza šmrnc jako žádná jiná. I díky oranžové metalíze, která ozářená slunečními paprsky vypadá jedovatě, z ní doslova stříkají španělské emoce, pro které mám rád nejenom Ibizu, ale také větší Leon. Aby bylo dílo kompletní, je třeba si připlatit i za 18palcová litá kola Performance obalená do čtyřicetiprocentního kusu pryže (stojí 9800 Kč), či tmavá zadní okna, za která dáte 3900 Kč. Fakt hezká kombinace!
Tvrdé plasty nevadí. Tak co tedy?
Ochmatávači a poklepávači interiérových plastů budou mít v novém Seatu Ibiza pré. Tvrdé materiály na přístrojové desce, tvrdé materiály na dveřích, polstrování pouze v místech, kde se dotýkáte lokty. Ale víte co? Ono je to úplně jedno. Že byste na palubovce mohli klidně klepat řízky a jí by se nic nestalo, totiž nebylo překážkou ani v desetistupňových mrazech, ve kterých se při prvních metrech po ranním vyjetí občas rozdrnčí a rozechvějí i vozy, které posádku hýčkají měkčenými plasty.
Přístrojová deska působí stroze a nic na tom nezmění ani lesklé černé panely na přístrojové desce. Dalo mi celkem práci, než jsem je po týdnu běžného používání před focením zbavil otisků prstů a prachu, jehož víření v interiéru prostě neuhlídáte, ale povedlo se. Ovládání není složité, zvyknete si na něj rychle, a pokud znáte koncernová auta, jste vlastně za vodou.
Lesklé černé plasty v rozumné míře obvykle moc nevadí, tady jich je ale už příliš. Strohá přístrojová deska má logicky rozmístěné ovladače, zvyknete si rychle.
V tom malém množství hardwarových tlačítek mně ale jedno přece jenom zaujalo o trochu více. Je na volantu a nese nápis View. Že by se Seat s předstihem připravil na to, že jednou Ibize dopřeje digitální přístrojový štít? Nechejme se překvapit! Jo a je tady ještě jedna specialita vozů na bázi MQB A0: automatická dvouzónová klimatizace. Třeba taková Fabia má i po faceliftu stále pouze jednozónovou.
Ibiza mezigeneračně znatelně vyrostla, což má hned dva následky. Jednak je z některých úhlů téměř k nerozeznání od Leonu, ale hlavně je uvnitř konečně dost místa. Pocit v loktech je díky skoro o devět centimetrů širší karoserii vzdušnější a řidič a spolujezdcem se už nebudou prát o středovou loketní opěrku. Naměřených 1440 milimetrů vpředu do šířky je o 40 milimetrů méně než v případě Leonu, a zhruba stejný rozdíl jsme zaznamenali i vzadu. Největší přínos ale má prodloužení rozvoru náprav o 95 milimetrů na konečných 2564 milimetrů.
V praxi to znamená, že když si „za sebe“ bude chtít sednout 190 centimetrů vysoký řidič, před koleny mu zbudou asi tři centimetry místa, a dokonce ani nebude škrtat hlavou o strop. Je to v podstatě stejný případ jako u Pola – sedíte v autě, které i nadprůměrně stavěnému jedinci přijde příjemně vzdušné, ale zároveň se nelze opájet výraznějšími přebytky místa. Prostě volba pro mladou rodinu s mladými dětmi, případně ty, jejichž potomci už dávno vyletěli z hnízda.
Přední sedadla jsou na malé auto slušně dimenzovaná a pohodlná při delším cestování. Podobné je to i vzadu. Prezentovanou rezervu před koleny má 190 cm vysoký jedinec.
Navzdory té přemíře černých plastů, které prostě budete muset často drhnout, pokud máte rádi v autě čisto a útulno, je paluba Ibizy příjemným místem k životu. Přední sedadla mají spíše tužší polstrování, a dokonce i zadní sedáky jsou hezky profilované, čimž jasně ukazují, že adekvátní životní prostor je tady pro dvojici dospělých. Vzdušnost nicméně není daná pouze vnitřními rozměry, ale také nijak výrazně omezenou prosklenou plochou, s níž souvisí i perfektní výhled ven.
S novou generací také výrazně narostl zavazadelník. K 355 litrům objemu (předchůdce měl 292 litrů) se dostanete skrze překvapivě lehoučké víko s výklopným logem v roli kliky, samotná ložná plocha je přehledná a nechybí ani praktické háčky, oka a popruhy pro uchycení nákladu. Podlážka je dokonce polohovatelná ve dvou rovinách, avšak za mastný příplatek 4900 korun, a to ani není zaručeno, že bude sama držet ve vyklopené poloze.