Menší, lehčí, levnější, ale srdcem pořád Harley – takový chce být nový vstupní model kultovního amerického výrobce. Jeho hlavním úkolem je přivést ke značce novou generaci zákazníků. Pokud možno takových, kteří u ní už zůstanou.
Kapitoly článku:
I nejzavilejší odpůrci musí přiznat, že žádná jiná motocyklová značka nemá u široké veřejnosti takový zvuk jako Harley-Davidson. Těžkotonážní, nostalgicky stylizované stroje berou za srdce a inspirují představivost i těch, jimž jinak jedna stopa nic neříká. Harley je pro mnohé zákazníky naplněním celoživotní ambice, doslova splněným snem. A za splnění snu se platí. Vysoké ceny špičkových modelů přinášejí značce marže, které jí většina jiných výrobců motocyklů může jen závidět.
Zacíleno na mladší (a chudší)
S orientací na vysokopříjmové skupiny jsou ale spojeny specifické problémy. Okruh právníků, lékařů a podnikatelů, kteří se chtějí odměnit za úspěch a neváhají utratit za motocykl ověšený mnoha příplatkovými doplňky desítky tisíc dolarů není nekonečně velký – a kdo jezdecky vyrostl na menších, lehčích a obratnějších motorkách, najde si v pozdějším věku cestu k Harleyi jen zřídkakdy. Nová řada Street to má změnit.
Styling řady Street balancuje na pomezí power cruiseru a café raceru; nádrž a blatníky mohou být kromě matné černé Black Denim lakované také lesklou černou Vivid Black nebo třpytivě červenou Red Sunglo – ovšem za příplatek
Primárním cílem řady Street jsou začínající mladí motocyklisté ve Spojených státech, kde je tento model k dostání v kubaturách 500 a 750 cm3, a také noví zákazníci v zemích třetího světa. V Evropě s jinou motorkářskou kulturou a zejména legislativou to je trochu jinak, proto zde H-D nabízí jen silnější sedmsetpadesátku. Konstrukční filozofií se tak trochu jedná o zmenšený V-Rod – kontroverzní vodou chlazený model, o kterém sami představitelé značky říkali, že je to „Harley pro lidi, kteří nesnášejí Harleye“.
Kapkovitá nádrž nebo štítek nad reflektorem odkazují do bohaté minulosti HD, jako celek ale Street nepůsobí retro dojmem
Mimochodem, po V-Rodu představeném už v roce 2001 je Street prvním zcela novým modelem značky. Všechny ostatní novinky za poslední jednu a půl dekády jsou vylepšené verze a nové deriváty stávajících platforem.
Postavení Streetu nejlépe vynikne ve srovnání s nejmenším a nejdostupnějším tradičním Harleyem, modelem Iron 883:
Harley-Davidson Street 750 vs. Sportster Iron 883 |
|
Délka (mm) |
Rozvor (mm) |
Výška sedla (mm) |
Hmotnost bez náplní (kg) |
Toč. moment
(Nm v ot./min.) |
Cena (Kč)* |
Street 750 |
2225 |
1534 |
709 |
206 |
59/4000 |
214 000,- |
Iron 883 |
2255 |
1510 |
735 |
245 |
73/3750 |
247 000,- |
*Ceny v Kč jsou přibližné, získané z oficiálních cen v eurech přepočtem podle aktuálního kurzu
Jak vidíte, Iron je podobně velký (respektive malý), ale o pětinu těžší a dražší. A samozřejmě vypadá odlišně. Tradičně a nostalgicky, zatímco Street působí na první pohled… prostě jinak. Spíš jako japonská interpretace malého cruiseru než jako Harley. Ale sluší mu to.
Dlouhý, nízký, spartánský
Díky malé výšce se Street zdá být při osobním setkání mnohem subtilnější, než by odpovídalo jeho délce. Skoro nemusíte zvedat nohu, abyste se usadili v nízko položeném světle za vysokými, tak akorát širokými řídítky. Sedíte ve vzpřímené poloze s nohama jako na klasických motorkách – ani pod sebou, ani vpředu.
Ačkoliv měřím jen 1,78 m, osobně bych vážně uvažoval o zvýšeném sedadlu. Podobně jako na Sportsterech a Dynách s „mid-mounted“ stupačkami mám totiž kolena o něco výš než kyčle, což dokáže být po delší době strávené v sedle poněkud nepohodlné. Standardní ergonomie Streetu je nepokrytě optimalizovaná pro jezdce drobnějších postav.
Vybavení kokpitu je velmi spartánské. Za minikapotáží reflektoru najdete centrálně umístěný rychloměr s několika nejdůležitějšími kontrolkami a počitadlem ujetých kilometrů. To je vše. Na otáčkoměr, ukazatel stavu paliva nebo dokonce palubní počítač zapomeňte.
Spartánský kokpit se ke Streetu hodí, v zrcátkách ale nic neuvidíte; pro Harley netypické ovládání blinkrů jedním tlačítkem na levé straně řídítek
Na rozdíl od větších harleyů má Street běžné ovládání blinkrů jedním tlačítkem na levé straně řídítek, samočinné vypínání chybí. Rovněž spínací skříňka je klasická, Street nedostal „bezklíčové“ startování z větších a dražších modelů.
Skromné vybavení odpovídá ceně i charakteru stroje, ale zpracování detailů by mělo být lepší. Nemyslím si, že to souvisí s faktem, že Streety pro mimoamerické trhy se vyrábějí v Indii. Vynikajícím dílenským zpracováním všech detailů se nemohou chlubit ani tradiční modely, vyráběné v Americe pro Ameriku. Tady je to ale ještě o úroveň slabší. Ošklivá zakončení řídítek, provedení stupaček nebo vystrčený klakson značce čest nedělají, stejně jako odhalená elektroinstalace nebo neopracované kovové díly.
Chápeme, je to nejlevnější Harley, ale zpracování některých detailů by mělo být lepší
Tyto detaily vás mohou mrzet v garáži, na silnici však bude víc vadit jiné opomenutí. Zvlášť u motorky pro začátečníky je na pováženou, že ve zpětných zrcátkách nevidí ani průměrně vzrostlý muž nic víc než svoje ramena. V městském provozu, do kterého je Street určen, to může být i dost nebezpečné.
Krátké protočení elektrického startéru probudí k životu vidlicový dvouválec Revolution X s úhlem rozevření válců 60 stupňů a vpravdě kacířskou konstrukcí. Má vodní chlazení, vačkové hřídele v hlavách a čtyřventilovou techniku. Točivý moment 59 Nm ve 4000 ot./min. nepřekvapí, údaj o nejvyšším výkonu však ano. Svých 42 kW totiž motor odevzdává v astronomických (na poměry H-D) osmi tisících otáčkách za minutu!
Vrčí jako Harley
Na volnoběh a první vrknutí plynem na místě zvuk motoru až nečekaně připomíná „big twiny“ svých větších sourozenců. Typický bublavý rytmus, charakteristické nízkofrekvenční vibrace a dokonce i kakofonie mechanických zvuků, které kupodivu nezůstávají za pláštěm vodního chlazení, připomínají tradiční harley do té míry, že člověk automaticky očekává i podobný charakter motoru.
Designéři se nesnažili zapřít způsob chlazení – masivní vodní chladič je opravdu nepřehlédnutelný; motor Revolution X spolupracuje se 6stupňovou převodovkou
A také ano. Bezchybná reakce na plyn, jemný nástup už od nejnižších otáček a důrazná vlna točivého momentu ve středním rozsahu vás automaticky přimějí jezdit „na krouťák“ a řadit někde okolo čtyř tisíc otáček. (Bez otáčkoměru mohu jen hádat.) Nejen začínající jezdci ocení mnohem lehčí chod spojky a snazší hledání neutrálu než u velkých harleyů, přestože spojka testovaného kusu zabírala až hodně „nahoře“.
Šestistupňová převodovka řadí hlasitě, ale jinak hladce a spolehlivě.
Kryt vzduchového filtru; celočerný výfuk 2 do 1; pro Harley typický pohon zadního kola řemenem – je tichý, bezrázový a bezúdržbový
Velké Harleye umějí příjemně překvapit tím, jak lehce se po rozjezdu ovládají a jak snadné je udělat s nimi rychlou kličku, když chcete třeba objet víko od kanálu. Menší a lehčí Street je na tom ještě lépe. Dlouhý rozvor v kombinaci s nízkým těžištěm zajišťuje příjemnou směrovou stabilitu, zatímco geometrie řízení (úhel krku 32°, závlek 115 mm) stojí za svižnou a přesnou reakcí na lehké zatlačení do řídítek. Proplétat se na téhle motorce městem je učiněná radost – dokud vás náhlý manévr jiného účastníka provozu nedonutí rychle zpomalit.
Pružný a točivý motor
Autentický H-D charakter
Ovladatelnost ve městě
Nízká výška sedla
Na poměry značky dostupná cena
Nabídka doplňků
Spartánské vybavení
Ochrana před větrem
Volnost náklonu
Odbyté detaily
Nepoužitelná zrcátka
7 /10