Už od počátku motorismu existovala chuť závodit. Nemohlo tedy trvat dlouho, než se zrodilo pár vozů striktně určených pro motoristický sport. Jinak tomu nebylo ani na našem území.
Úplně první závoďáky z našich luhů a hájů musíte hledat opravdu hluboko v minulosti. Český motorsport má velmi silné kořeny, které vyplňuje přehlídka opravdu ikonických závodních vozů.
Z nejbližší historie vás určitě napadnou třeba slavné Škody 130 RS, které v roce 1977 dominovaly na rallye Monte Carlo, nebo okruhové speciály Tatra 603 B5, jež v 60. letech ovládly vytrvalostní závody na německém Nürburgringu.
Úplně první závodní vozy se ale na našem území zrodily ještě mnoho let předtím na úplném začátku 20. století, tedy ještě před první světovou válkou v tehdejším Rakousku-Uhersku.
NW 12 HP Rennzweier
Horečka motorsportu na našem území odstartovala vozidlem, které vzniklo jako mnoho dnešních unikátních vozů – z čistého chtíče velmi majetného člověka.
Když na jaře roku 1900 přišel do továrny Kopřivnické vozovky, později známé automobilky Tatra, textilní podnikatel Theodor von Liebieg s žádostí o postavení závodního vozu, inženýři v čele s mladým Hansem Ledwinkou se dali ihned do práce.
Liebiega, který pocházel z Liberce, dnes můžeme považovat za nejvýznamnějšího průkopníka motoristického sportu u nás. V Kopřivnici jej dobře znali, už dříve totiž závodil s jejich civilními vozy. Jeho závodní speciál měl být ale postaven k jednomu z prvních dálkových závodů v monarchii.
Výroba vozu trvala pouhých pět týdnů. Jakmile bylo 22. května 1900 dokončeno, zrodil se na českém území a také v celém Rakousku-Uhersku zcela první vůz specifikovaný čistě pro závody automobilů – NW 12 HP Rennzweier.
Dnes byste jej určitě nazvali dalším motorizovaným kočárem, proti civilním vozům však měl mnoho závodních úprav. Otevřený závoďák měl níže položené těžiště, dostal menší kola a pro lepší ovladatelnost měl volant lehce skloněnou hřídel.
Pro ideální rozložení hmotnosti byl plochý dvouválec značky Benz o objemu 4,2 litru uložen doprostřed rámu. Motor produkoval 18 koní (13 kW) při 1400 ot./min a poháněl zadní kola skrze čtyřstupňovou převodovku. Celkem 975 kg vážící vůz dokázal jet rychlostí až 90 km/h.
Dálkový závod se jel už v červnu toho samého roku ve dvou etapách na trase ze Salzburgu, přes Linz až do Vídně. S průměrnou rychlostí 40 km/h si Liebieg dojel pro skvělé druhé místo a kopřivnická továrna se úspěšné propagace nemohla nabažit.
Bohužel toto je jediný úspěch hodný zmínění pro NW 12 HP Rennzweier. Raketový vzestup automobilového průmyslu zapříčinil, že krátce poté už nebyl první domácí závoďák konkurenceschopný a jeho život byl velmi krátký.
Laurin & Klement FC
Ukázkou toho, že motorsportu se automobilky nemusí vůbec bát, bylo počínání mladoboleslavského Laurina & Klementa, kteří se hned po dvou letech od premiéry ve výrobě automobilů v roce 1905, pustili do stavby závodního auta.
Model FC byl zprvu otevřeným dvoumístným závodním autem, který byl postaven na úspěšné platformě osobních modelů typu F. Pár let po úspěchu kopřivnického Rennzweieru se tedy na našem území objevilo další auto postavené přímo k závodění.
Za konstrukcí a také sportovními úspěchy typu FC stál šéfinženýr Otto Hieronymus. Výroba probíhala v letech 1907 až 1909 a celkem devatenáct vyrobených kusů se často lišilo jak motorizacemi, tak i vzhledem.
Po vzoru dnešních „závoďáků na silnice“ si Laurin & Klement FC mohl koupit i normální zákazník, přičemž byla na výběr klasická či luxusní výbava vozu. Vozy označené 14/16 HP dostaly pod kapotu řadové čtyřválce o objemu 2,4 litru produkující 16 koní (12 kW). Jedna z dalších verzí pak dostala 3,3litrový motor dosahující výkonu až 50 koní (37 kW). Poháněná byla zadní kola skrze třístupňovou převodovku.
Jedním z nejzajímavějších úspěchů typu FC je bezpochyby vítězství závodě z Petrohradu do Moskvy v roce 1908, kdy šéfinženýr Hieronymus za volantem modelu o síle 16 koní porazil mnohem silnější konkurenci s motory o výkonu až stovky koní.
Kromě dalšího nespočtu závodní triumfů na tratích po celém Rakousku-Uhersku pak určitě stojí za zmínku vývojová, 3,5litrová verze FCS o výkonu 95 koní (70 kW), která na britském okruhu Brooklands dosáhla maximální rychlosti 118,72 km/h, čímž vytvořila světový rekord pro čtyřválcové vozy.
Zcela nejvýkonnější verzí FC bylo po roce 1909 nekompromisní FCR, které se již zcela lišilo od původního vozu. Speciál s obří karoserií dostal motor o objemu 5,6 litru, výkonu 100 koní (74 kW) a uměl dosáhnout rychlosti až 140 km/h.
Jak už můžete předpokládat, tomuto výtvoru značky Laurin & Klement se vyrovnalo máloco a další závodní úspěchy pro Mladou Boleslav na sebe nenechaly dlouho čekat.