Kapitoly článku:
Nízká cena
Dostatečně výkonný a pružný motor
Velký prostor a variabilita
Nízká nakládací hrana
Dobrá zadní parkovací kamera
Překvapivě dobré jízdní vlastnosti
Nešťastné rozmístění tlačítek na přístrojové desce
Vysoká spotřeba při použití tempomatu
Horší kvalita použitých materiálů
8 /10
Dacia Dokker se vyrábí již od roku 2012 a je velmi oblíbená, hlavně pro svůj velký užitný prostor a poměrně nízkou cenovku. Letos se v Dacii rozhodli pro jemný facelift, který se dotkl hlavně přední masky a interiéru.
My jsme na test převzali Dokker ve výbavě Arctica s mnoha prvky z příplatkové výbavy a běžným zážehovým motorem 1.6 Sce. Cena vozu v této výbavě sahá k 320 600 Kč, ale pokud si pořídite obyčejnou verzi Arctica, přijde vás na 267 900 Kč. To vůbec zlé, a proto jsme byli zvědaví, jak v našem testu nejprodávanější osobní dodávka uspěje.
Facelift prospěl masce vozu
Když se řekne Dacia Dokker, rozhodně si většina z nás nepředstaví nějaké překrásné auto. Je tomu opravdu tak, ale vzhled na druhou stranu nemůže nikoho urazit. Ba naopak si myslíme, že facelift dost pomohl a z Dokkera udělal poměrně vzhledný vůz.
Oceňujeme také posuvné dveře na obou stranách, i když jsou v základu až ve výbavě Arctica, jinak se připlácí 10 000 Kč. Dále jsme měli k dispozici i střešní lišty, které stojí další tři tisíce. Velmi praktický je Dokker při nakládání zavazadlového prostoru, díky dvojitým dveřím, které se poměrně lehce ovládají. Hodí se také nízká nakládací hraně.
Celkově na nás vůz působí robustně a je podle nás uživatelsky velmi příjemný.
Některé detaily jsou nedomyšlené
Když se do Dokkera posadíte, okamžitě poznáte, že sedíte v dodávce. Je z něho opravdu velmi dobře vidět dopředu. I boční okna jsou velká, což jen přispívá k dojmu prosvětleného interiéru.
Když se podíváme na změny, okamžitě si všimneme nového čtyřramenného volantu, který se dobře drží a je na něm umístěno ovládaní tempomatu. Pod volantem se nachází volič pro infotainment, na který si sice musíte chviličku zvykat, ale potom se jím celý systém velmi jednoduše ovládá. Volení blinkrů a světel jde sice maličko ztuha, a na druhé straně například nemůžete páčkou setřít okno stěrači pouze jednou (lze jen při sekvenci). To ale jsou opravdu jen drobnosti.
Dacia Dokker ve výbavě Arctic nabízí pouze rádio s MP3, my jsme ovšem měli k dispozici infotainment s názvem Media Nav Evolution 2.0, který je za příplatek 7 500 Kč. Ten se ovládá přes dotykovou obrazovku, dá se k němu přes Bluetooth připojit mobilní telefon a navigace zvládá v poměru ceny a kvality celkově vše, co po ní může běžný uživatel chtít. Jen občas malou chvíli trvá, než zareaguje, například při změně trasy. Drobnou vadou na kráse je i špatná dostupnost obrazovky z pozice řidiče.
Pod obrazovkou se nachází manuální ovládání klimatizace, u něhož postrádáme větší odezvu voliče, ale na to jsme u Dacie celkem zvyklí. Jedna z mála vecí, které se dají této části vozu vytknout, je nešťastné umístění některých tlačítek, například to pro vypnutí systému start/stop, které je až dole u řadící páky a z pozice řidiče se musíte hodně naklánět, abyste na něj dosáhli. To samé platí i pro již zmiňované ovládaní klimatizace a také tempomatu, které se nachází až po ním.
Když se přesuneme dozadu, je zde opravdu hodně místa. Posadí se zde vedle sebe naprosto pohodlně tři osoby. Z příplatkové výbavy zde pak mají k dispozici i dva sklopné stolečky. K pohodlnému nastupování a vystupování pak přispívají dvojí posuvné dveře. Sedadla se dají ve dvou krocích velmi jednoduše sklopit a zavazadlový prostor má pak plných 3000 l. Kufr je potažen materiálem, na kterém se dobře manipuluje s nákladem a má již avizovanou nízkou nakládací hranu, která je hodně praktická, zvlášť, když nakládáte těžké věci.
Auto jsme během testu naložili (viz jeden ze snímků ve fotogalerii) poměrně velkým nákupem z jednoho velkoobchodního řetězce. Bez problémů jsme do interiéru dostali deset "bas" na nápoje, tři velké přepravky na maso a tři velká balení chipsů. Dokker by ale zvládl ještě více.
Z dalšího, co ještě stojí za to zmínit, nás potěšilo vyhřívání předních sedadel, které je také za příplatek, a třeba i doplňkové zpětné zrcátko s vypouleným sklem pro kontrolu dětí na zadních sedadlech. Za to si k ceně přidáte nějakou tisícovku. Velmi praktická je zadní parkovací kamera se senzory, která je také součástí příplatkové výbavy.
V konečném měřítku je interiér příjemný, vzdušný, prosvětlený a i poměrně dobře odhlučňený, což se nedá říci o všech vozech podobného typu. Ovládání všech systémů je jednoduché a upřímně se od vozu za takovou cenu nedá očekávat nějaká kožená přístrojová deska či masážní sedačky. Dokker to nahrazuje jinými věcmi.
Na vysokou dodávku celkem slušný
Pod kapotou Dacie Dokker najdeme zážehový motor 1.6 SCe, který v různých variantách sdílí Dacie i v Lodgym a Dusteru. Má 102 koňských sil a pohání přední kola. K němu je připojená pětistupňová manuální převodovka s přímím řazením. Kryt motoru je neoznačený, ale nápisy Renault a Nissan napovídá sdílení některých jeho částí v rámci jejich Aliance.
Co se jízdy s ním týče, je pohodlná, motor je dobře odhlučněný, při zapnutém rádiu si na křižovatce skoro nevšimnete, že ho systém start/stop předtím vypnul. Až při vyšších otáčkách se maličko ozve, ale i na dálnici můžete vést běžný rozhovor bez zvednutí hlasu.
Hned při první jízdě nás překvapí pružnost motoru, který se podle nás mnohem lépe cítí při nižších otáčkách kolem 1300 ot/min. K tomu vás nabádá i kontrolka umístěná vedle tachometru, která radí, kdy má člověk správně přeřadit. V pohodě při malé rychlosti zvládne i trojku. Samotné řazení jde pak docela těžce, nejedná se o přesné strojové volení rychlostí, ale když si zvyknete, dá se s tím docela dobře žít. Na dálnici pak postrádáme šestý rychlostní stupeň.
Ten, kdo by čekal, že se Dokker bude díky své výšce v každé zatáčce naklánět, je na velkém omylu. Naopak dobře drží stoupu, a díky širokému rozchodu se s ním úplně bez problémů projíždí i ty nejostřejší zákruty. Podle očekávání je v nich ale lehce nedotáčivý. Vůz je při nízkém zatížení trošku tuhý, ale v pohodě bez nepříjemných pazvuků či odskakování zvládá i větší díry na silnici. A když se pak Dokker naloží, sedí krásně. Při přejíždění výmolů nás pak potěšila velice tichá zadní kliková náprava, která se v prostorné zavazadlové části ozývá opravdu jen minimálně.
Řízení je jednoduché, volant má dobře zvolený převod posilovače, nestane se, že by vám chyběla zpětná vazba od kol, ba naopak občas maličko volant v krajních polohách cuká, což je nejspíše zásluha hřebenového řízení.
Spotřeba v podstatě odpovídá údajům, které uvádí výrobce, kombinovaná nám na konci testování ukázala 7 l/100 km, což je na tak velké a i dost těžké auto celkem přijatelná hodnota. Dá se vytknout snad jen rapidně stoupající spotřeba při zapnutém tempomatu, to pak benzín z nádrže mizí téměř před očima.
Když to vše shrneme, jízda je pro daný segment nadprůměrně pohodlná, v běžném provozu se vůz vůbec nemá za co stydět, poradí si s předjížděním i rychlým bržděním a je i dobře odhlučněný. Pokud mu však začnete šlapat na krk, logicky bude stoupat i spotřeba.
Závěr: Dokker je právem vládcem svojí kategorie
Když si Dokker vezmete kolem dokola a proberete si v hlavě možnosti, jak ho využívat, jeho variabilitu, praktičnost, dostatečně výkonný motor a slušný vzhled, těžko budete v dané třídě hledat vůz, který ho trumfne. Tedy abychom byli přesní, musíte započítat i faktor ceny, protože tu pořád mluvíme o autě, které pořídíte za 300 000 Kč.
A k tomu si připočtete, že na jeho palubě můžete úplně v klidu odjet s rodinou na dovolenou a potom se vrátit a dál ho využívat třeba jako vůz pro podnikání. Na vše je zde prostor a pro určitou skupinu lidí nejspíše neexistuje lepší volba.
Na další poznatky se podívejte v naší komentované galerii:
