Letos je tomu 75 let, co konstruktéři automobilky GAZ začali pracovat na osobním autě - prvním, které bylo skutečně celé ruské.
I když v té době ještě naplno zuřila druhá světová válka, konstruktéři ve firmách v tehdejším Sovětském svazu nepracovali pouze na nových typech tanků či stíhacích nebo bombardovacích letadlech.
Na jaře 1943, krátce po slavném vítězství Rudé Armády u Stalingradu, schválili moskevští ministerští úředníci projekt velkého osobního automobilu. Původně se měl jmenovat Rodina. Hlavou projektu byl Andrej Lipgart, tehdejší šéfkonstruktér automobilky GAZ.
Do té doby společnost GAZ, která sídlí ve městě Nižnij Novgorod, svého času přejmenovaného na Gorkij, vyráběla pouze licenční Fordy. Tato americká firma také na sklonku 20.let továrnu postavila.
I když se sovětští technici vydali vlastní cestou, určitou míru inspirace hledali nepochybně jinde. Proto se také tvary do značné míry podobají předválečné verzi Opelu Kapitän. Původně měly vzniknout varianty se dvěma motory - čtyřválcem a šestiválcem. Nakonec byl ale využit jen ten slabší. Údajně na popud samotného Stalina, který se prý obával, že by agregát se šesti válci a objemem 2850 cm3 nebyl moc úsporný.
Sám nejvyšší vůdce Sovětského Svazu také údajně, jak píše ve své knize Auta východního bloku spisovatel Jan Tuček, navrhl nové jméno pro tento vůz. "Nebude to velké vítězství, ale přece jen to bude vítězství (v ruštině poběda)," prohlásil prý tehdy. Celé označení bylo ovšem GAZ 20 M Pobeda. Číslovka označuje, že jde o dvacátý model automobilky a M je počáteční písmena vysokého stranického činitele Molotova. Ano toho, po kterém je pojmenován známý zápalný koktejl.
Kvalita se lepšila postupně
První pojízdný prototyp byl hotov již v roce 1944. Šlo o vůz se samonosnou karoserií a s blatníky, které byly zakomponovány do zbytku karosérie. Délka vozu byla 4665 milimetrů a výška 1640 milimetrů. Rozvor 2 700 milimetrů zajišťoval solidní vnitřní prostor.
Řešení pohonu byla klasika - tedy motor vpředu a pohon zadních kol. Čtyřválec se zdvihovým objemem válců 2112 cm3 poskytoval zpočátku výkon 37 kW. Spolupracoval s třírychlostní převodovkou. Maximální rychlost robustního automobilu (hmotnost činila 1460 kilogramů) byla 105 kilometrů v hodině. Na ujetí stovky kilometrů vůz potřeboval přibližně dvanáct až čtrnáct litrů benzinu. Jako první v Rusku vyráběný automobil dostala Poběda hydraulické brzdy. Novinkou bylo také topení s ventilátorem a dva elektrické stěrače.
Náběh výroby nebyl bez problémů a vozy z prvních let produkce se vyznačovaly řadou neduhů. Například se nedařilo lisováni navržených velkých plechových dílů. A proto se tedy velký díl rozdělil na několik, ty se pak vylisovaly, následně svařovaly, brousily a tmelily.
Do vozů také zatékalo a skrze těsnění dveří a oken pronikal dovnitř prach. Lidé si stěžovali i na hlučnost a další problémy. V roce 1948 se tedy výroba nucen zastavila a konstruktéři museli zapracovat na nápravě. Například se uvnitř snížil sedák, aby se dovnitř mohli usadit i větší lidé, nový byl ale poté i tlumič výfuku, odpružení zadní nápravy či karburátor.
Výkon této modernizované Pobědy narostl o dvě koňské síly a maximální rychost na 110 kilometrů v hodině. Rozeznat lze také podle lehce modernizované masky a přemístěné řadicí páky z podlahy na sloupek volantu.
Založila polský autoprůmysl
V této podobě se Poběda vyráběla až do roku 1955, kdy přišla poslední modernizace. Nakonec tak tyto Pobědy dostaly tři vodorovné lamely na přídi, místo dosavadních osmi. V tu dobu se už ale souběžně montoval i zcela nový typ - GAZ 21 Volga, který se proslavil i pod přezdívkou Carevna.
Pobědy byly docela úspěšné i v zahraničí. Jako taxíky se používaly ve Skandinávii, vyvážely se ale třeba i do Belgie, Rakouska, Německa či USA. Do Československa se pár stovek kusů dostalo v letech 1955-7.
Drtivá většina z téměř čtvrt milionu vyrobených Poběd měla splývavou záď. Vzniklo však také přes čtrnáct tisíc polokabrioletů a také necelých pět tisíc terénních verzí. Ty nesly označení GAZ M 72 a v podstatě šlo o model s karoserií Pobědy a podvozkem z vojenského terénního automobilu GAZ 69. Vůz měl zvětšenou světlou výšku a pohon všech kol. Někdy se tato varianta určená třeba pro šéfy zemědělských kolchozů označuje jako první SUV.
I když se montáž Poběd v Sovětském Svazu zastavila v roce 1957, model žil svůj další život. Stalo se tak v Polsku, kde v nově vytvořené továrně FSO (Fabrika Samochodow Osobowych) montovali Pobědy v licenci. Tam už ovšem pod jménem Warszawa.
Výroba začala v listopadu roku 1951. Nejprve se montovalo z dílů dovezených ze Sovětského svazu, postupně nabíhala výroba vlastních součástek. Kromě základní karoserie vznikl i pick-up a v roce 1964 se původní karoserie typu fastback proměnila na sedan.
Díly potřebné pro výrobu Warszawy se uplatnily také při produkci užitkových vozů Žuk a Nysa. Definitivně do výslužby Poběda-Warszawa odešla až v roce 1973, tedy tři desetiletí poté, co vznikla na rýsovacích prknech.