Honda Jazz je synonymem pro malé auto s prvky MPV a úžasnou variabilitou interiéru. Poprvé se název objevil ale na úplně jiném autě: evropské verzi modelu City začátkem 80. let.
Kapitoly článku:
Jméno Jazz sice nesly dokonce i skútry a dvojče u nás dobře známého Opelu Frontera, ale my se podrobně podíváme na ten, který se na starém kontinentu prodával v letech 1982-1986. Doma mu říkali City, ale v západní Evropě narazila Honda na práva Opelu.
Malé auto, ale ne kei car
V zemi vzniku byla Honda City s kódem AA představena v listopadu 1981. Šlo o malé, jen 3,38 m dlouhé, 1,57 m široké a 1,47 m vysoké hranaté autíčko sympatických tvarů, nejmenší model v tehdejší nabídce. Nebyl to však kei car, protože se pod kapotou nenacházel tříválec 0,66 l.
Původní Honda City byl třídveřový hatchback poháněný motorem o objemu 1,2 l
Třídveřový hatchback byl poháněn čtyřdobým řadovým kapalinou chlazeným čtyřválcem série ER o objemu 1231 cm3. Celohliníkový motor měl rozvod OHC, tříventilovou techniku, řízené spalování CVCC-II (už tehdy se dbalo na emise), vačkový hřídel poháněný ozubeným řemenem a pětkrát uložený klikový. Palivo dodával ještě dvojitý spádový karburátor Keihin. Auto vyznávalo koncepci „vše vpředu“, pohonná jednotka byla umístěna logicky napříč.
Provedení s dvoustupňovou (!) samočinnou převodovkou Hondamatic dávalo 46 kW/5000 min-1 a 98 N.m/3000 min-1, ve spojení s manuálním „čtyřkvaltem“ se chlubilo maximálními 49 kW posazenými o 500 otáček výše. Stejná hodnota točivého momentu byla k mání ve 3,5 tisících.
Do miniaturní karoserie Hondy City se vměstnali čtyři cestující
Podvozek měl rozvor 2220 mm a rozchod všech kol 1370 mm. Přední náprava využívala příčná i podélná ramena a tradiční vzpěry McPherson, zadní pak pouze příčná a vzpěry. O komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, deceleraci zajišťovaly kotouče a bubny a ovladatelnost lehounkých aut zajišťovalo hřebenové řízení.
Kabina díky hranatým vnějším tvarům poskytovala slušný prostor čtveřici cestujících, konstruktérům se podařilo výborně využít obestavěný prostor.
Ve výbavě byl i skútr
V letech 1981-1983 Honda dodávala k City i skládací skútřík Motocompo, který se vešel do zavazadelníku se slušnými 260 l, automobilka však udávala objem při naložení až po střechu. Provedení Manhattan Roof ji mělo ještě o 10 cm zvýšenou. Ekonomické varianty se jmenovaly E, sportovní zase R.
Užitkové verze Pro dostaly vlastní kód VF, existovaly coby dvou- i čtyřmístné. Zpočátku se musely spokojit s 45 kW, 96 N.m, jen čtyřstupňovými převodovkami (jinak se daly za příplatek koupit i pětistupňové) a dokonce manuálním sytičem! Vážily ale zase ze všech nejméně: opravdu muších 635 kg.
V Evropě se autíčko pod názvem Jazz začalo prodávat v roce 1982. Proč změna jména? Označení City měl registrované Opel pro hatchback Kadett. Základní verze nabídla jen 33 kW/4500 min-1 a 82 N.m v nejvyšších 2500 otáčkách, výkonnější alespoň 41 kW.
Už v roce 1982 uvedla Honda na trh ostré City Turbo, jehož poznávacím znamením byla nesouměrná maska chladiče; duchovním otcem projektu byl syn Soichira Hondy
Slabší motor v kombinaci se čtyřstupňovým manuálem spotřeboval v průměru 6,4 l benzinu, největší rychlost 135 km/h i akcelerace z klidu na stovku během 18,2 s odpovídaly spíše městskému zaměření sedmimetrákového mini.
Dvanáctipalcová kolečka s pneumatikami šířky 145 mm koneckonců ani žádné velké závodění nepřipouštěla. Bohužel, Jazz byl příliš drahý na to, aby se proti konkurenci na starém kontinentu mohl prosadit. City však na domácím trhu zaznamenalo velmi slušnou odezvu.
Turbo a kabriolet
Vraťme se ale zpět do Země vycházejícího slunce, která se divočejších variant dočkala. A jakých! V září 1982 se objevila první opravdu sportovní verze Turbo s mlhovkami, asymetrickou mřížkou chladiče (tu později převzaly inovované modely po modernizaci), hrbem na kapotě, malým tlustým tříramenným volantem a digitálním přístrojovým štítem s rychloměrem, otáčkoměrem a ukazatelem plnicího tlaku turbodmychadla.
Přední cestující si hověli ve zčásti kůží čalouněných sedačkách. Tvrdší podvozek stále s nezávislým zavěšením všech kol používal na obou nápravách stabilizátory, přední kotoučové brzdy měly dokonce vnitřní chlazení. A motor?
Ten dával díky turbodmychadlu IHI RHB51 celých 74 kW v 5500 min-1 a na přední kola se přenášelo 147 N.m při 3000 otáčkách. Raketa na maličkých dvanáctipalcových kolech s obutím 165/70 zvládla stovku za 8,6 s a jela šílených 179 km/h.
Stejně jako Turbo nesl i kabriolet tovární kód FA; obě verze nabraly na délce 40 mm a na šířce 55 mm, protože dostaly i větší rozchod (vpředu o 30, vzadu o 20 mm)
Motor měl hlavu ze slitiny hliníku a titanu a hořčíková ventilová víka. Palivo už nedodával karburátor, nýbrž vstřikování PGM-FI a spolu s řídicí jednotkou se staralo o minimální prodlevu turbodmychadla. Ukázka špičkové techniky v malém balení... Nedivme se, City Turbo bylo totiž dítkem Hirotoshiho Hondy, syna Soichira a zakladatele Mugenu. Odtud tedy vál vítr!
Dva vozy ještě před začátkem sériové výroby absolvovaly cestu ze Sicílie až na sever Evropy, do norského Karasjoku. 10 tisíc kilometrů zvládly bez problémů...
Japonská Honda vedle automobilů a motocyklů vyrábí také samostatné motory, elektrogenerátory nebo zahradní techniku. Společnost založil v roce 1948 Soichiro Honda. Od roku 1950 to je největší světový výrobce motocyklů.
Honda Civic • Honda Jazz • Honda CR-V • Honda HR-V • Honda NSX • Honda E