Ono je to vlastně diskutabilní: pro nás je to něco okázalého a nevídaného, ale v Japonsku jsou tyto bizarnosti na denním pořádku.
Japonsko je občas docela bizár. Stranou teď dejme třeba automat na použité dámské kalhotky, ono je tu toho daleko víc. A pokud se bavíme o autech, dají se tu najít desítky zvláštních, odvážných a stejně bizarních kultů. Jedním takovým je i subkultura Bosozoku.
Tento termín najdete většinou ve spojení s motorkářským klubem s převahou sličných Japonek, které na upravených motorkách najíždí do protisměru, ničí veřejný majetek a všemožně se chovají, jako nespoutané chuligánky. Už jen termín Bosozoku, který se dá volně přeložit, jako Násilný kmen rychlosti, je místní policii trnem v oku a všemožně proti němu bojují.
Traduje se, že prvními členy subkultury Bosozoku byli japonští veteráni z druhé světové války. Své stroje si okázale upravovali a extrémní tuning se po nějaké době volně přenesl i na automobily. Na začátku osmdesátých let čítala tato subkultura přes čtyřicet tisíc aktivních členů.
Nic nebylo příliš velké a nic nebylo příliš barevné. Divoké bodykity, které o aerodynamice nikdy neslyšely, výfuky, které trčely tři metry nad automobil, kde se spojily ve svařené hvězdici nebo přední nárazník, který končí až metr před předními světly - tohle bylo zcela normální. Rebélie, divokost, vulgárnost.
Postupem času se však členové začali vytrácet. Mohl za to úporný boj s policií, nebo se postupně přesunuli jinam? Těžko říct. To, co tady po nich zbylo, je ale další důkaz toho, jak šílené dokáže Japonsko být.
Legenda však žije dodnes. V Tokiu se pořádají noční srazy, kdy se ulice promění v přehlídku neonů, chromu a neuvěřitelných karosářských kreací. Během konání akce není problém narazit na členy Yakuzy v Lamborghini, nebo staré mládence, kteří si ještě opečovávají svůj šílený povoz z mládí.