Aktuální Renault Clio RS působí ve srovnání se svým předchůdcem tak trochu jako jeho demoverze. Co se stane, když se posadíte za volant automobilu, který má být neúplnou variantou aktuálního vrcholu nabídky pro model Clio?
Kapitoly článku:
Renault Clio se v naší redakci představil už několikrát. Vyzkoušeli jsme hatchback s motorem 0.9 TCe, došlo také na kombík s dieselovou jedna-pětkou a hned dvakrát jsme psali o vrcholném RS. A právě RS nás dnes bude znovu zajímat. Pokud je na vás totiž příliš drahé, příliš ostré, nebo pokud máte nějaké jiné důvody, proč ho nechcete, nabídnou vám u Renaultu jeho demoverzi. Ta je samozřejmě levnější a nese označení GT.
Design jako RS
Jak jsem zmínil v předchozím odstavci, Clio jsme probrali ze všech stran. Vynechám tedy veškeré úvody a přejdu rovnou k věci. GT coby neúplné provedení má se svým ostrým vzorem mnoho společného a začít nemůžeme ničím jiným než designem. GT nabídne agresivní nárazník, parádní sedmnáctipalcová kola, vzadu šedý difuzor, dvojitou koncovku výfuku a decentní spoiler. Samozřejmě nesmí chybět příslušné plakety a dokonce vzadu najdete také podpis inženýru od Renault Sportu.
Pěkná kola, výrazný nárazník, nápis GT... Druhé nejostřejší Clio v nabídce vypadá velmi dobře. K RS nemá vzhledově daleko.
Kdo nepotřebuje 200 koní, ale Clio RS se mu líbí, ten bude jednoznačně nadšen. GT vypadá dobře a na první pohled není problém ho za RS zaměnit, což se také několika kolemjdoucím během testu stalo. Hra na efekt mu jde výborně a netýká se pouze designu jako takového. Že se má situace trochu jinak, to odhalí až bližší pohled. Tak například na zadní nápravě se pod těmi pěknými disky skrývají klasické bubny, v našem případě už se začínající lehkou korozí. Na předním nárazníku nenajdete lištu dokazující na monoposty F1 a tak podobně.
To ale vůbec nic nemění na faktu, že se vzhledově tohle Clio povedlo. Design je určitě velice pádným a snadno pochopitelným argumentem.
Vzadu dvojitá koncovka výfuku, šedivý difuzor, decentní spoiler a také bubny místo kotoučů. Jeden z důkazů, že tohle auto nebude to nejrychlejší.
Interiér bez výhrad. Téměř...
Své sportovní zaměření i odkaz ke Cliu RS prezentuje GT také v interiéru a také tam mu to jde více než dobře. Pozice za volantem je bez debat výborná a třeba tu by mohlo staré Clio RS tomu novému pouze závidět (nicméně to je asi tak jediná věc). V GT očekávejte sportovní sedačky, příjemně tvarovaný volant, nápisy GT a sem tam se objevuje znovu podpis Renault Sport.
Budu se opakovat, ale opět platí, že na první pohled je vše v naprostém pořádku. Zpracování nepůsobí vůbec špatně, na ovladače si rychle zvyknete, s čitelností veškerých informací prakticky není problém a hlavně sedačky jsou výborně tvarované. Nejsou ani přehnaně sportovní, ani příliš měkké a pohodlné. Jsou přesně takové, jaké mají být. Budou se vám líbit.
Sedačky dostaly výrazné tvarování a ideálně tuhou výplň. Pozice za volantem snese ta nejpřísnější měřítka.
Atmosféru doplní ještě detaily v podobě kontrastních bílých stehů, písmen GT vyražených na opěrkách hlavy, bílých bezpečnostních pásů a kovových pedálů. Ony pomyslné mouchy tu ale jsou a nijak se neskrývají. Stačí se jen rozjet.
Zpracování působí solidně. Na většinu částí bych si i vsadil, že vydrží delší dobu, jenže pak se objeví drobnost, u které začnete pochybovat, jestli vůbec přežije další měsíc používání. Takovým příkladem budiž třeba volič automatické převodovky, respektive jeho tlačítko sloužící coby pojistka pro vyřazení z pozice P. Nebudeme si nic nalhávat, je prostě odfláknuté. Skřípe, vrže, hýbe se... Ono dalších pár testů opravdu nepřežije.
Některé detaily potěší, jiné už méně. Zpracování voliče automatické převodovky by mohlo být určitě lepší.
Další drobností, která by se dala vyřešit lépe, je chromové orámování budíků na přístrojovém štítu. Chápu, vypadá to dobře, jak by řekli u Hyundaie - je to prémiové, ale pokud svítí slunce z toho „správného“ úhlu, řidič velmi snadno pochopí, proč některé automobilky lesklé plochy na přístrojový štít vůbec nedávají.
Nicméně ten největší prohřešek jsem si nechal na konec. V Cliu vládnou tvrdé plasty a ty povětšinou drží slušně. V interiéru by vlastně až na volič automatu asi nic nevrzalo, nebýt pátých dveří. Kde byla přesná příčina, o tom mohu pouze spekulovat, každopádně když jsem s autem vjel v ostřejším tempu do zatáčky, byly to právě páté dveře, které začaly produkovat různé pazvuky. Že by se karoserie kroutila už při relativně nevinném průjezdu zatáčkou?
Při rychlé okreskové jízdě se tento zvuk ozve každou chvíli. Než si ale podrobně rozebereme jízdní vlastnosti, podívejme se v následující kapitole na motor.
