Kapitoly článku:
Nejlepší tradice
V tichu kanceláře se zamýšlím, do čeho by dnes asi usedli Dempsey a Makepeacová ze stejnojmenného krimiseriálu, kteří se v dobách své největší slávy proháněli v Escortu.
A není to náhoda, z přehrávače mi v tu chvíli hraje zapomenutá zpěvačka sedmdesátých a osmdesátých let, Amanda Lear a v myšlenkách se vracím o pár desítek let zpátky. Osmdesátých letům vládne vtíravá diskohudba, Amanda se svým hrubým hlasem proráží na přední příčky evropských hitparád a Ford plánuje první Escortí kabriolet. V roce 1984 přichází na svět legendární Escort Cabrio v motorizacích 1,6 karburátor a 1,6i s nepřímým vstřikováním. V roce 1986 se představuje druhá generace tentokrát již pouze s motory vybavenými nepřímým jednobodovým vstřikem. 90 koníků pod kapotou není ani dnes na lehký automobil tak málo a komu by to nestačilo, může si za tučné peníze koupit verzi XR3i. Znalci Fordů vědí, že jde o šestnáctistovku s vícebodovým vstřikováním o výkonu 105 koní. Není to na svou dobu úžasné žihadlo?
Od roku 1990 se nabízí již třetí generace kabrioletu a nabídku v roce 1992 doplňuje slaboučká čtrnáctistovka s jednobodovým vstřikováním a naopak dobře nadopovaná osmnáctistovka s vícebodovým vstřikem. V roce 1993 v rámci faceliftu vypadne z nabídky slabounká čtrnáctistovka a Fordík se beze změny vyrábí další dva roky.
Závěrečný opus Escortu se koná v roce 1995. Do nabídky se opět vrací čtrnáctistovka, ale zcela netradičně také v roce 1997 vznětová osmnáctistovka. To stojí za zmínku, protože je prvním ideovým předchůdcem testovaného Focusu CC v naftě. Nafta v Escortu nabízí ještě 90 koní a základem je přeplňovaný turbodiesel s litinovým blokem a nepřímým vstřikováním. Zázraky nelze čekat, ale do spotřeby 6 l/100 km se lze vejít. Výroba posledního kabrioletu Escort končí v roce 1998.
Ford si pak trochu nepochopitelně dává pauzu od kabrioletů a jedinou výjimkou je Ford Streetka představený v roce 2003. Ten ale velikostí konkuruje spíše miniautomobilům. Jeho výroba končí v roce 2006 a o rok později, tedy vloni se představuje nový Ford Focus CC. Ford je zpátky v segmentu, ve kterém chyběl téměř deset let.
Italská elegance vs. boubelatá záď
Ford Focus druhé generace je mírně řečeno konzervativní. Až do představení letošního faceliftu jsem jej považoval za beznadějně nudný. To nic nemění na tom, že je pohledný, jen emocí není tolik jako u koncernových sourozenců Mazda nebo Volvo.
Aby se to změnilo, pozvali si Američané Pininfarinu. A ten vykouzlil skutečně pohledné CC, které může svým designem směle konkurovat Volkswagenu Eos. Přitom úplně na začátku se Focus CC potýkal s potížemi – zadavatel si u Italů objednal proporce hodné vozidla Lawrence z Arábie – s ohromným kabrioletím hrbem. Studie firmy Vignale měla rovněž potíže s těsností střechy a po dlouhém tříletém vývoji e v roce 2007 v karosárně Pininfarina v Itálii spustila výroba.
Přídi dominují klasické reflektory Focusu s čirou optikou, ty vhodně doplňuje maska s chromovaným rámečkem a chromovaný rámeček mlhovek s dnes oblíbenou Corner funkcí, tedy přisvěcováním do stran při zatáčení. Přední nárazník více sází na výrazné plastové grily s decentním chromovaným orámováním než na masivní lakované plochy.
Jako retro působí zejména vnější zpětná zrcátka s chromovanými kryty v kombinaci s parádními 17palcovými litými koly Vignale Premium. Od věci není ani obligátní štítek Pininfarina na zadních blatnících před zadními koly.
Shodneme se jistě, že příď se povedla, profil už ale tak bez chyby nevypadá. Rychle se zvedající křivka má kvůli delším střešním dílům více času na pozvolné klesání k víku zavazadlového prostoru. A dává si načas, tudíž Focus CC tak trochu vypadá, jako by byl pick-upem. Situaci stylisticky zachraňuje zvedající se spodní linka bočního prosklení a poměrně masivní C sloupky. K eleganci Volkswagenu Eos je ale daleko.
A právě v tuhle chvíli si vzpomínám na popis sesterského Volva C70. Ten totiž řeší stejný problém s dlouhou zádí, i když ji vyřešil trochu elegantněji díky podlouhlé přídi. Tou se sériový Focus bohužel nemůže pochlubit, a tak má již zmíněné růstové problémy se zádí. Jaké malé dítě, které rychle vyroste a pak si stěžuje na bolest zad. Jak se to projevuje v praxi při jízdě? Naštěstí nijak, Italové totiž zapracovali na tuhosti podvozku, který je jedinou nosnou kostrou Focusu CC.
Vynecháme-li kritiku zmíněného kabrioletího hrbu, záď se podařilo zvládnout na jedničku. Kdyby takto krásně vypadal i klasický sedan Focus, byl by to důvod k zatleskání. A tak nudnější příď střídá strhující záď s ojedinělým tvarováním koncových svítilen. I když jistou inspiraci u konkurenční Astry od Opelu také vidíme. Možná je to ale naše přepracovanost anebo důsledek testování kabrioletu v prosincovém počasí.
Trochu jako škoda nám pak přijde, že masivní zadní nárazník nenese snahu o větší rozčlenění velké plochy a nesnaží se rozbít mohutný dojem ze zádi. Přitom právě zadní nárazník je vhodným místem k nabourání jisté mohutnosti kabrioletu.
Máme-li práci Italů zhodnotit, pak jednoznačně jako maximalistickou vzhledem k složitému zadání. Povedlo se jim ze šedivého Focusu udělat pohledné cécéčko. Jisté drobné disproporce jim je zřejmě třeba odpustit.
Druhá tvář CéCéčka
Amanda Lear se nám už obehrála a proto je čas zvolit něco ještě klasičtějšího. Dunící audiosoustava Sony poskytuje nejlepší reprodukci a my pomalu pouštíme Rock me Amadeus od Falca a dotýkáme se tlačítka ke spuštění elektricky ovládané pevné střechy.
Vše se děje zcela automaticky, jen je třeba neustále držet pedál brzdy, na rozdíl od Volva C70 ale Ford nevyžaduje zapnutý motor. Bezrámové boční prosklení zajíždí do karosérie a na subtilních závěsech uchycené víko zavazadlového prostoru se pomalu zvedá nahoru v opačném směru než obvykle.
Další na řadě je dvoudílná střecha. Dva díly, to je překvapení, vždyť konkurenti potřebují třídílnou střechu. Jenže překvapení má i své mouchy v podobě horší skladnosti, delší zádi a problémy s těsností u prvních prototypů.
Dvoudílná střecha se sklápí do zavazadelníku po své trajektorii a po jejím přistání v kufru se víko pomalu zavírá. Posledním úkonem je vyjetí bočního prosklení nahoru. Ostatně to jsme v nepříliš teplém prosincovém počasí opravdu ocenili.
Jaké je tedy sklápění střechy u Focusu oproti konkurenci? O hodně jednodušší a rychlejší. A je znát, že Focus CC svým řešením vychází ze svého staršího sourozence Volva C70, které rovněž stojí na podvozku Focusu.
Překvapivě luxusní interiér
Prohlídka nejluxusnějšího Focusu může začít. Nejluxusnější výbava je přirozeně Ghia, ale v případě kabrioletu je třeba zajít ještě o něco dále. To jde v současnosti, kdy konkurenční boj a klesající příjmy z prodeje samotných automobilů nedovolí nasazovat vždy ty nejhodnotnější materiály, hůře než kdy dříve. Mnohdy je to znát právě především na kvalitě materiálů v interiéru. Jak myslíte, že to dopadlo ve Focusu CC?
Překvapivě dobře. Dvoubarevná kombinace světle kávového plastu a světlounké krémové kůže s černým plastem působí přirozeně luxusně, proto se podívejme blíže na kvalitu použitých materiálů a jejich sladění, ale i na takové detaily, jakými jsou technologické spáry jednotlivých dílů v interiéru.
K již zmíněné dvoubarevné kombinaci se skvěle hodí hliníkové doplňky. Oko motoristy prvně padne na výplně dveří, tmavý měkčený plast doplňuje tvrdší krémový plast. Palubní deska působí vynikajícím dojmem a zaniká i fakt, že na středovém tunelu byl použit tvrdší plast.
Ergonomie palubní desky je opravdu příkladná a Ford by si za ni zasloužil Nobelovu cenu. Bohužel se v této kategorii neudílí. Masivní černý plast je měkčený a je tím hlavním, za co vždy Fordu tleskáme – protože někteří konkurenti na palubní desku používají zbytečně tvrdé a laciné plasty. Ford to nikdy nedělala a patří mu za to náš dík a důvěra, že tak ani v budoucnu pod tlakem nákladů neučiní.
Čtyřramenný volant nese obvyklé ovládání, jeho ramena v imitaci matného hliníku by si možná zasloužila pravý hliník, ale opět jsme u nákladů. Byl by někdo ochoten za Focus CC zaplatit daleko více? Otázka se dá přehrát i na výrobce a byla by z toho hádka, proč se v posledních letech kov nahrazuje plasty v tak nebývalé míře. Odpovědí jsou samozřejmě náklady, ale jejich nekonečné snižování povede k tomu, že jednou etalony jako Golf nebo Focus budou vypadat jako svého času Trabant nebo Škoda 120 L. Snad situace tak daleko nedojde.
Na středovém panelu se nachází audiosoustava Sony. Tato značka již několik let neodmyslitelně patří k Fordu jako Blaupunkt svého času ke škodovkám. Nebyla to od Fordu špatná volba, protože všichni v hudebním průmyslu vědí, že nejvěrnější výšky s z low-endových výrobců produkují přístroje Pioneer a nejlepší basy Sony. A výšky v autě neoceníte tolik jako basy. A těch vám Ford dodá požehnaně. Proto neváhejte a chodce klidně oslňujte nejnovějšími tanečními hity...
Sezení na předních sedadlech se takřka vyrovná Volvu. Ford ale přece jen ctí rozdíly mezi svými koncernovými značkami a tak se pohodlí nerovná prémiovému sourozenci. V čem konkrétně? Sedadla obou vozů jsou z kvalitní kůže a mají vynikající boční vedení. Mají rovněž shodně bederní opěrku s manuálním nastavením. Ale v oblasti hlavových opěrek je Ford pozadu a je to znát především na dlouhých cestách. Můžeme vytknout ještě jednu věc, která se týká většiny evropských automobilů. Z nám nepochopitelných důvodů jsou opěradla sedadel u všech Fordů sklápěna růžicí, tedy kolečkem. Je to nepraktické a zdlouhavé, namáhavé a nešikovné. Sklápění sedačky do ležící polohy, například, když jedete v kuse 1 000 km a potřebujete si alespoň na půlhodinu oddechnout tak trvá déle než minutu.
Na zadních sedadlech se Focus CC nenechá zahanbit svým koncernovým sourozencem Volvem C70. Nabízí rovněž pohodlná kožená sedadla v kombinaci se světlounkým plastem. Je pravda, že objemnější postavy budou mít vzadu problém, ale to už není řidičův problém. Při natažené střeše se pak vzadu krčí všichni s výškou nad 190 cm. Nastupování dozadu je stejně krkolomné jako u všech ostatních kabrioletů na trhu, a tak to Fordu nemůžeme vyčítat.
Zavazadlový prostor nabízí rozdílný objem a přístupnost podle ročního období, respektive podle umístění střechy. Pokud je na svém místě, tedy nahoře, míte k dispozici velkorysých 534 litrů a díky širokému víku naprosto bezkonkurenční přístupnost jako u všech kabrioletů s pevnou střechou.
Pokud se rozhodnete sklopit střechu, z velkorysého objemu zbude 248 litrů přístupných přes nepraktickou škvíru. Co nadělat, to už je daň za tuto koncepci a tak pokud se chystáte cestovat na delší cestě se střechou dole, je lepší naložit před jejím umístěním do zavazadelníku. O oddělení zavazadlového prostoru se postará jednoduchá a výrobně levná roletka, která plní i funkci pojistky. Bez jejího natažení střechu nesložíte dolů.
Celkový dojem z interiéru je vynikající. Focus CC působí luxusním dojmem. Nakonec jsme si nechali drobnou kritiku a tou je technologická spára mezi dveřmi a palubní deskou, která je větší než u sériově vyráběných Focusů. To je ale jen malý detail a zřejmě daň za ruční montáž v Itálii u Pininfariny.