Nad událostmi uplynulého roku přemítáme koncem prosince na AutoRevue pravidelně. Shrnutí toho nejzajímavějšího z našich článků vás ale v minulých letech nikdy příliš nezaujalo, a tak jsme se pro letošek rozhodli ohlédnout se za právě končivším rokem trochu jinak. Vedle více či méně statistických přehledů jsme s kolegy z redakce poskládali události, které nás letos potěšily či zarmoutily. Jde o ryze subjektivní názory každého z nás a dozajista se nemusejí shodovat s vašimi pohledy na věc. I v tento, takřka sváteční den, je vám otevřena diskuse, kam můžete přispět i svým pohledem na pozitivní i negativní „autoudálosti” uplynulého roku.
Úvodem aneb Smutný rok automobilisty
Na úvod budu možná až nemístně osobní, ale musím konstatovat, že za žádným „automobilovým rokem” jsem se neohlížel tak nerad jako za tím letošním. Nepamatuji si, že bych kdy dříve byl svědkem takové devalvace skutečných hodnot, takového vítězství formy nad obsahem, tak nemístného tíhnutí k průměrnosti, tak marné snahy o spojování zcela protichůdných vlastností do jednoho celku. A to hovořím jen o samotných automobilech. Opravdu jen zřídka jsme narazili na nový automobil, který by znamenal jasný posun vpřed oproti předchozí generaci téhož modelu - tudíž nic nebo velmi málo ztratil a mnoho získal. Obvyklá skutečnost by se dala shrnout slovy jeden krok vpřed a dva kroky vzad. Automobily jsou stále větší a těžší a aby byly alespoň na oko rychlejší, musejí být stále výkonnější. Přitom mají být stále úspornější a bezpečnější nejen pro svou posádku a pro své okolí. Snahu o maximální kvalitu a trvanlivost stále častěji střídá snaha o dosažení co nejnižších výrobních nákladů a přiměřené kvality beroucí ohled především na prvního majitele, který bude vůz užívat pár let. Jasná orientace na toho či onoho zákazníka se ztrácí pod zaměřením „na všechny”, které neoslovuje nikoho. Výsledek všech těchto snah pak přinejmenším málokdy dokáže nadchnout, byť také málokdy zklame. Vše je přitom baleno do stále líbivějších slov, snažících se malovat zjevně stále černější (či bezbarvější, chcete-li) realitu růžovými barvami. Kdyby ale šlo jen o to.
Na širokém trhu si ale každý stále dokáže najít to své, mnohem více mě mrzí stále negativnější pohled veřejnosti na automobilismus jako takový, který je živnou půdou pro jeho stále se akcelerující regulaci. Pod tíhou demagogické argumentace bylo letos v Evropě přijato neskutečné množství nesmyslných zákonů, které omezují miliony lidí v zájmu eliminace chování jednotek z nich. Pohled „nepřijmeme zákon, který by omezil jediného z těch, proti kterým není namířen” již dávo nahradila filosofie nejlépe definovaná slovy „kdyby to zachránilo jediný lidský život...” neberoucí v potaz skutečnou efektivitu. Radujeme se nad poloprázdnou miskou vah s pozitivy, tu plnou negativ zcela přehlížeje. Nedostavující se výsledek přitom nepramení v poučení a nápravu, ale stále rychleji se roztáčející spirálu chyb a omylů.
Nerad bych ovšem tyto odstavce zakončil v „pohřebním” duchu, rok 2007 přinesl i spoustu pozitivních událostí, které zmiňujeme v následujících kapitolách. V prvé řadě nás ovšem těší vaše přízeň, která nás i přesto, že jsme letos museli více a častěji kritičtí, než bychom sami chtěli, drží na pozici jednoho z nejčtenějších internetových magazínů v České republice i na Slovensku. Uplynulý rok byl pro AutoRevue v mnoha ohledech nejúspěšnější v jeho historii a dík za to patří především vám.
A pak je před námi nový rok, který může všem z nás, pro které se auta stala více než nedílnou součástí života, přinést mnoho dobrého. Ať už to s auty dopadne jakkoli, přeji vám jménem mým i mých kolegů, abyste nadcházející rok prožili v pohodě a ve zdraví a aby vám štěstěna ukazovala jen svou přívětivou tvář.
Pavel Janda, šéfredaktor AutoRevue.cz
Co nás zarmoutilo
Hon na CO2
Rok 2007 nakonec nebyl rokem Bonda, jak mohly naznačovat poslední tři číslice v jeho označení, ale rokem oxidu uhličitého. Asi nikdy nepochopíme, proč se právě emise tohoto plynu staly primárním předmětem zájmu veřejnosti. Nemáme nic proti rozumnému (rozumějte efektivnímu) boji za snižování emisí škodlivých plynů, není nám ale zřejmé, proč není minimálně stejný důraz kladen i na jiné nebezpečné škodliviny. Důsledky tohoto jednostranného boje jsou dalekosáhlé. Jedním z nich je další podpora dieselových motorů, které mají emise CO2 z důvodu nižší spotřeby paliva nižší, ale emise jiných, pro člověka přímo mnohem nebezpečnějších škodlivin, výrazně vyšších. Zamořovat si města pevnými částicemi a oxidy dusíku v zájmu boje proti globálnímu oteplování (zvláště když se auta na celkových emisích CO2 nepodílejí klíčovou měrou) nám nepřijde být rozumné.
Dalším z kontroverzních důsledků je nahrazování části fosilních paliv obnovitelnými zdroji. Kdysi rozumně znějící myšlenka dostává ale stále více trhlin, počínaje pochybnostmi nad prospěšností nahrazování benzinu ethanolem pro přírodu vůbec a konče tím, že v autech „projíždíme” obilniny, jejichž na potravinovém trhu není zrovna přebytek.
Pro tyto a mnohé další pochybnosti, které jsme zmiňovali v průběhu roku, pro nás současný hon na emise CO2 představuje jeden z největších nesmyslů roku. Řešení, které jeden problém odstraní a několik dalších způsobí, není řešením dobrým.
Paternalismus místo osobní odpovědnosti
Snaha většiny evropských států nahrazovat svobodu a odpovědnost jednotlivce intenzivnější regulací a dohledem se ani na poli dopravy nezačala projevovat zrovna letos. Přesto, či spíše právě proto nás stále rmoutí, jak malý důraz je kladen na osobní odpovědnost každého a jak velký na to na všechny dohlížet a stále tvrději je trestat za sebemenší porušení stále přísnějších zákonů. Bohužel se jako pravdivá ukazují slova těch, kteří před léty tvrdili, že jakmile se touto cestou jednou vydáme, nebudeme se už moci vrátit zpět a začneme se ubíjet v nekonečné spirále regulace a represe. Tímto přístupem jen vytváříme v lidech chápání, že co není zákonem zakázané, je automaticky v pořádku. A to místo toho, abychom v nich nad obecně formulovanými zákony vytvářeli smysl pro odpovědnost, se kterým budou bez explicitní zákoné úpravy každé hlouposti sami schopni posoudit, co je v určité situaci správné a co ne. „Nemyslet a poslouchat” bohužel vítězí nad „naslouchat a přemýšlet”. A to se nám nelíbí.
Honba za centimetry
Udělat s každou novou generací známý model toho či onoho výrobce opět o něco větší se stalo zvykem už před slušnou řádkou let. V uplynulém roce ale tato snaha vygradovala a některých případech nabrala až obludných rozměrů. Některé modely se totiž svými rozměry již zcela vymkly třídě, do které roky spadaly. Za všechny případy z poslední doby můžeme jmenovat nový Ford Mondeo nebo nové Audi A4, které v některých rozměrech dokonce překonává model A6.
Na opuštěné místo v určité třídě tak časem logicky nastoupí model, který dříve patřil do třídy nižší. A takhle to jde stále dokola, až ve spodním spektru nabídky začne zcela chybět malý vůz. A tak se vymyslí nový model.
Auta se tím stávají stále většími, těžšími, neohrabanějšími a ztrácejí některé z vlastností, které zákazníci od automobilu daného jména očekávají. A naopak přinášejí navíc něco, co třeba kupující ani nechtějí. Smysl v takovém počínání nevidíme a už vůbec nechápeme, co vedlo k akceleraci tohoto trendu. Pokud by měl dále pokračovat, bude Ford Mondeo za chvíli konkurovat sedmičkovému BMW a naopak v Mnichově budou muset vymyslet „nulovou řadu”, protože BMW 1 bude větší než současná trojka.
Byli bychom rádi, kdyby výrobci opět dostali chuť nacházet pro zákazníky jiné důvody ke koupi nového než větší velikost za stejnou cenu.
Vše v jednom dělá dohromady nic
Chvála průměrnosti. Toto heslo se musí hrdě pnout nad stále větším počtem vstupních bran do vývojových center automobilek. Byli jste zvyklí na to, že tento výrobce se snažil vyjít vstříc sportovně laděným řidičům, tamten šoférům orientovaným na komfort a onen měl v úmyslu zalíbit se prakticky smýšlejícím uživatelům? Zapomeňte, dnes je všechno jinak. Jednotlivé značky i modely jednoznačně ztrácejí své klasické zaměření a snaží se oslovit co nejširší spektrum zákazníků. Do jisté míry je to pochopitelné, ale máme za to, že dlouhodobě bude snaha o vytváření velmi podobných produktů, odlišujících se v zásadě jen designem a různou mírou kvality naplnění téhož cíle, na vysoce konkurenčním trhu problematická. Vždyť co více si může výrobce přát než „tvrdé jádro” zákazníků, kteří chtějí právě jeho vůz a na něž se může spolehnout, když přijde s novou generací ctící duch daného modelu? Něco podobného ale přestává fungovat a zákazníci se čím dál méně orientují podle hluboce zakořeněných vlastností určitého auta, ale spíše podle povrchních faktorů jako je vzhled, cena apod.
To je ovšem problém spíše pro výrobce. Problémem pro zákazníky je, že stále hůře nacházejí vůz odpovídající právě jejich preferencím. Deset „různých” modelů podobných vlastností těžko najednou uspokojí mladého řidiče toužícího po aktivní jízdě a staršího pána požadujícího pohodový přesun na chatu. A nemyslete na to, že extrémní modely to vyřeší. Kdy jste naposledy viděli třeba sportovní model běžného auta, který by byl skutečně sportovní a funkční i při ostré jízdě a nikoli jen „dostatečně dobrým kompromisem” schopným uspokojit 90 procent zákazníků značky? A u off-roadů, komfortních limuzín atp. to není jiné.
BMW X6
Nechtěli jsme původně jmenovat žádné konkrétní auto, které by výše zmíněnými neduhy trpělo (ač kandidátů bylo mnoho), ale nedávný příchod BMW X6 rozhodl za nás. Tento vůz je exemplárním případem nesmyslnosti současného vývoje a je o to smutnější, že přijíždí z dílen značky, která bývala donedávna orientována na relativně úzkou skupinu zákazníků, které se maximálně (a nutno říci úspěšně) snažila vyjít vstříc. Coupé-SUV s velikostí a hmotností malého náklaďaku, vnitřním prostorem BMW pětkové řady, omezenou průchodností terénem a jízdními vlastnostmi v jakémkoli jiném režimu limitovanými samotnou koncepcí, to je auto, které nám nedává žádný smysl. Nic z toho, co bude alespoň trochu umět, nebude dělat skvěle a že by zrovna takový mix vlastností někdo ocenil? Ale pochopitelně, proti gustu...
Quo vadis, BMW?
Colin McRae zahynul při nehodě vrtulníku
Tato událost nás zarmoutila v trochu jiném smyslu slova. Bývalý mistr světa v automobilových soutěžích rallye zemřel 15. 9. 2007 ve věku 39 let při nehodě vrtulníku, který sám pilotoval. Kromě něho byly na palubě další tři osoby, včetně jeho pětiletého syna. Nikdo z nich nehodu nepřežil.
Vrtulník se zřítil krátce u města Jerviswood ve Skotsku, jen několik kilometrů od McRaeova domova. Colin McRae byl podle slov blízkých zkušeným pilotem. Je absurdní, že při rychlostních zkouškách číhalo na Colina nebezpečí téměř v každé projížděné zatáčce a nakonec jeho život vyhasnul v troskách vrtulníku, který sám pilotoval.
Svět tak přišel o jednoho z nejtalentovanějších jezdců moderní historie motoristického sportu.
Co nás potěšilo
Chevrolet Corvette Z06
V době laciných show, kdy se sportovně snaží působit kdejaké auto, ale ve výsledku jím není ani mnohý model, které byl sportovní ikonou ještě ve své předchozí generaci, působí Z06 jako zjevení. Tím spíše, že jde o americké auto, které má pověst vozu vhodného tak maximálně na čtyřistametrové sprinty. Kdo nezažil Z06 na Nordschleife, nepochopí. Tohle auto dokáže konkurovat evropským supersportům za dvoj až trojnásobnou cenu a na okruhu funguje jedna báseň.
Chevrolet Corvette Z06
Rakousko ruší denní svícení
V době, kdy se na našich bedrech hromadí další a další pochybné povinnosti, je zpráva od našich jižních sousedů příjmeným odlehčením. Neřešme všemožné subjektivní aspekty a konstatujme jen tolik, že Rakušané zhodnotili zavedení povinného denního svícení a došli k závěru, že nepřineslo žádný zaznamenatlný pozitivní posun, naopak zvýšilo počet nehod vzniklých přehlédnutím těch, kteří svítit nemohou nebo kteří si nerozsvítí. A k tomu je pochopitelně zbytečně spotřebováváno množství paliva, žárovek, výbojek atp. Jednoduché, stručné, jasné. Kéž by zavedení každé nové povinnosti následovalo vyhodnocení, které může mít za následek i její úplné zrušení...
Škoda poprvé nevyhrála anketu auto roku
Snad poprvé v historii, kdy jsou v České republice pořádány ankety o nejlepší a nejkrásnější auto, nevyhrává český vůz. V letošním roce se nový model Roomster umístil až na druhém místě za Opelem Corsa.
Česká odborná veřejnost tak jednou ukázala, že nemusí jít v předem vyšlapaných stopách a umí uznat kvality i konkurenčních vozů.
Brněnská motocyklová Grand Prix s rekordem
Letošní ročník brněnského závodu mistrovství světa motocyklů přepsal tabulky návštěvnosti. Během závodního víkendu navštívilo okruh přes 245 000 diváků, což je nejen největší návštěva samotného okruhu, ale také nejvyšší historická návštěva samotného poháru.
Český závod tak jen potvrdil své výsadní postavení, kdy je již řadu let hodnocen jako jeden z nejlepších jak po stránce organizační, tak pro svou trať a také oblibu fanoušků.
Malá novela silničního zákona přinesla více rozumu
Na konci srpna letošního roku vstoupila v platnost malá novela silničního zákona, která sice nic velkého nepřinesla, ale odstranila ze zákona ty největší nesmysly, které se tam dostaly zřejmě na pokyn nějakého vtipálka.
Od srpna se tak nemusíme bát spadnout na kole, protože nám již nebude hrozit pokuta za zranění sami sebe.
Novela dále zrušila odebrání řidičského průkazu v případě stání na místech vyhrazených pro invalidy. Zde zůstala jen peněžitá sankce do výše 10 000 Kč. Dále v případě stání v obytné a pěší zóně již nebudou udělovány body, ale jen finanční pokuty.
Soukromé firmy nesmí měřit rychlost pro obce
Jméno českého soudce Pavla Kumprechta bylo v létě letošního roku skloňováno mnohokrát. Díky jeho verdiktu si nesmí města najímat soukromé firmy k měření rychlosti v obcích.
Dle rozsudku totiž firma nesmí nakládat s osobními údaji, což je případná fotka, bez souhlasu dané osoby a navíc není možné, aby část moci svěřenou obcím přebíral soukromý subjekt.
Po tomto rozhodnutí si sice vybraná města našla způsob jak toto obejít a měřící systém si od soukromých firem pouze pronajímala, ale i tyto postupy byly zakázány.
Ford nezlomil hůl nad Focusem RS
Dlouho se vedly diskuse o tom, zda Ford někdy vypustí do světa novou ostrou verzi Focusu RS. Po delší odmlce mohli věřit v zázrak snad jen ti nejskalnější fandové, nyní je ale všechno jinak. Ford uvolnil první fotografii verze RS a to znamená jediné - automobilka to s ní myslí vážně.
Focus RS se objeví na trhu až v roce 2009, takže si ještě chvilku počkáme. Vůz bude vycházet z faceliftovaného modelu ST, dostane navíc o hodně agresivnější prvky a dravější vizáž. Pod kapotou se dle dostupných informací objeví známý pětiválec o objemu 2,5 l dopovaný turbodmychadlem, ovšem naladěn až na výkon kolem 280 koní.
Ford Focus RS
Renault Laguna Active Drive
Francouzská automobilka Renault oprášila trochu zapomenuté aktivní řízení všech kol a hodlá jej nasadit ve svých modelech. A pokud vše dopadne dobře, posune se Renault v jízdních schopnostech vozů na absolutní vrchol.
Aktivní řízení všech kol, neboli 4WS má přinést extrémní snížení nedotáčivosti vozů s motory před přední nápravou. Díky tomu, že se na zatočení v zatáčce podílí i zadní kola, nemusí se ta přední tolik vytočit a vůz je tak o poznání méně nedotáčivý. Dá se v podstatě říci, že se tímto dá u klasických předokolek nedotáčivost téměř úplně odstranit a vůz se chová neutrálně i při extrémním zacházení. Celý systém vyhodnocuje rychlost vozu, natočení předních kol a další faktory a v závislosti na nich aktivně natáčí zadní kola. Ve výsledku tak lze vykroužit stejný oblouk s méně vytočenými předními koly.
Citroën stvořil krásné auto, novou C5
Francouzská automobilka si hodně dlouho držela konzervativní vzhled vozů, u modelu C5 dokonce až příliš. Jenomže tento rok jsme se dočkali snad největšího a nejradikálnějšího kroku u nové generace modelů. Citroën designem nové C5 jednoduše překvapil a ukázal, že se nebojí experimentů. A reakce na novinku jsou zatím veskrze pozitivní.
Pokud bude tenhle vůz tak dobrý jako první dojem z jeho fotografií, pak má našlápnuto na velký úspěch.
Citroën C5
Nejčtenější články roku
Žena za volantem aneb Jak obrátit Oktávku na střechu (video)
Musíte vidět: jak (ne)jezdit po Česku (video)
Test Škoda Fabia 1,2 HTP: a přece se točí
Test Kia Cee´d 1,6 CRDi: nepochybujte
Čeští policisté v akci aneb Svědomití profesionálové (video)
Test Škoda Octavia 1,8 TSI: dostupnější eReSo
Autosalon Frankfurt 2007: přehled novinek
Test Škody Octavia RS TDi: naftová stíhačka
BMW 130i: opravdové BMW (megatest)
BMW M6: najlepší z najlepších? (test)
Test nového BMW M3: dálniční stíhač
Test VW Passat Variant 2,0 TDI: über alles
Nejdiskutovanější články roku
Musíte vidět: jak (ne)jezdit po Česku (video) 1248 příspěvků
Test Škoda Fabia 1,2 HTP: a přece se točí 421 příspěvků
Čeští policisté v akci aneb Svědomití profesionálové (video) 404 příspěvků
Žena za volantem aneb Jak obrátit Oktávku na střechu (video) 400 příspěvků
Policie chce využít mýtné brány k měření rychlosti 356 příspěvků
Test Kia Cee´d 1,6 CRDi: nepochybujte 287 příspěvků
Povinné zimní pneu zřejmě budou, tentokrát však s rozumem 270 příspěvků
Test Škoda Fabia 1,9 TDI: jaká je top verze? 266 příspěvků
Nová Škoda Fabia oficiálně představena (nové foto) 231 příspěvků
Proč se v Česku staví nejdražší dálnice v EU? 218 příspěvků
Test Škoda Octavia 1,8 TSI: dostupnější eReSo 214 příspěvků
Kolik stojí auta v USA? 212 příspěvků
Nejlepší články (půl)roku
V průběhu roku spustila společnost Computer Press projekt libilose.cz, který klasickým „digg” systémem mapuje ty nejlepší články všech webových magazínů firmy. Přehled nejlépe hodnocených článků na AutoRevue.cz připojujeme, mějte však prosím na paměti, že projekt byl spuštěn až v průběhu roku a nemapuje tak dokonale celé období sledované ve výše uvedených kategoriích.
LPG pohon: vyplatí se?
Test Škoda Octavia 1,8 TSI: dostupnější eReSo
Test nového BMW M3: dálniční stíhač
Test Mercedes-Benz C 220 CDI: král se špatným srdcem
Policie má zaručený recept, jak snížit počet nehod téměř na nulu
Zimní pneu: nakupte co nejlevněji (přehled cen)
Musíte vidět: jak (ne)jezdit po Česku (video)
Mýto pro osobní auta bude brzy realitou
Škoda Octavia 1,9 TDI: sedm let zkušeností
Nejkrásnější dívky z Frankfurtu 2007
Čeští silničáři stále selhávají, bohužel
Žena za volantem aneb Jak obrátit Oktávku na střechu (video)