(první test) Naváže malý fiátek na slávu svého předchůdce, nebo po zářivém návratu upadne v zapomnění? Hádejte, nebo čtěte.
Kapitoly článku:
Kdysi po válce...
Fiat dostal po válce od státu úkol motorizovat Itálii a vybral si k tomu myšku, italsky Topolino. Malý Fiat se koncepcí podobal německému Broukovi a spoléhal na futuristický, i když jednoduchý design.
V roce 1957 se představil nástupce Topolina, miniaturizovaný model nuova 500. Ten vycházel z koncepce o dva roky staršího modelu 600, který kombinoval vajíčkovitý design s koncepcí vše vzadu. Oba modely měly v té době moderní nezávislé zavěšení všech kol, což vzhledme k nízké pohotovostní hmotnosti nebyl zase tak velký problém. Novinkou oproti šestistovce bylo vzduchové chlazení skromného dvouválce o objemu 479 ccm, který poskytoval výkon 13 koňských sil. Připomeňme si, že i Trabant P70 měl v té době alespoň 22 k, tudíž se jednalo o skromnou porci výkonu.
Trh zareagoval poměrně lhostejně a prodeje zdaleka neodpovídaly papírovým prognózám italským ekonomů. Teprve uvedení nových verzí výbavy a v roce 1958 také verze Sport rozhýbalo zájem o novou myšku na italském trhu i v dalších evropských zemích. Objem motoru se zvýšil na 499 ccm, výkon dosahoval 15 k. Sportovní fiátek navíc dostal pevnou střechu místo klasické s plátěným stahovacím dílem a rychlé pruhy po stranách, které nechybějí ani v nabídce současné pětistovky.
Opravdovou vzácností je v roce 1960 uvedené kombi Giardiniera s dlouhým rozvorem. V témže roce byl uveden model 500 D, který neznamenal naftové srdce, ale motor o objemu 499 cm s výkonem 17,5 k.
V roce 1965 ztratil malý fiátek jednu svou zvláštnost, zděděnou po Topolinu. Tou bylo otevírání dveří proti směru jízdy. Nové závěsy ctily panty vpředu a také čtyřstupňová převodovka dostala kratší odstupňování, které více ctilo temperamentního italského řidiče. V roce 1972 se fiátek dočkal nového motoru o objemu 594 ccm z modelu 126 (u nás dobře známý Polski Fiat 126p a později vodou chlazený 126 BIS). Poslední Fiat 500 vyjel z bran italské automobilky v roce 1975, kdy jej plně nahradil model 126. Celkem se jich vyrobilo 3 678 000 kusů a to je jistě úctyhodné číslo.
Auto roku v jiném balení
Těžko říci, kdy se zrodil nápad na obnovení legendy padesátých a šedesátých let, ale pravdou je, že reminiscence stála u obnovení slávy italské automobilky. Když se potácela v červených číslech, vytáhl ji malý model Panda, jmenovec předchůdce z osmdesátých let. První generace Pandy si vydobyla skvělou pověst jako nenáročné auto pro každou cestu a chlubila se i terénními schopnostmi v případě verze s pohonem všech kol. Nová Panda je stejně univerzální a naštěstí stále dost jednoduchá a tedy i spolehlivá.
Proč zde nyní hovořím o Pandě? Ta je v našem příběhu o nové pětistovce hodně důležitá. Poskytla totiž novému modelu celé své srdce – útroby, podvozek i motor. Pětistovka je tak Pandou v jiném balení a slibuje tak spolehlivý provoz. Že je to objektivní pravdou hovoří nejlépe nízký počet reklamací modelu Panda u dealerů značky.
Panda se od roku 2004 prodává jako teplé housky na krámě a pětistovka má podobné předpoklady. Retro-pojetí se přitom zhostila daleko lépe než Mini od BMW. Jak, proč a v čem považuji pětistovku za lepší než Mini? Mini je bezesporu kus poctivě odvedené práce, designu a techniky. Nemám námitek proti designu, proti podvozku, ani použitým motorizacím, ale ve chvíli, kdy se začneme bavit o pojetí a myšlence původního Mini, zjistíme, že nové Mini je od začátku do konce blamáž. Zaprvé neodpovídá velikostí původnímu pojetí, zadruhé spíše než Mini se snaží napodobit Mini Cooper, tedy sportovní verzi, běžné verze scházejí. To nejdůležitější ale je cena, která naprosto neodpovídá původnímu pojetí levného automobilu.
Naproti tomu Fiat se držel svého kopyta a nerozhodl se dodávat pětistovku za milion, ale za daleko rozumnější ceny. Lidovky za 199 000,- Kč se asi nedočkáme, na to zde je dnes obstarožní Fiat Seicento. Ale 259 900,- Kč za „oholenou verzi“ se mi zdá být dosti zajímavou myšlenkou. Chcete-li se odlišit, není třeba půlmilion.