Před pár týdny jsem se toulal depem a přilehlým parkovištěm mosteckého okruhu. Byl právě M Day, tedy už skoro tradiční setkání mnichovských aut, která byla nějakým způsobem ovlivněna sportovní divizí M GmbH. Většina přítomných strojů byla novějšího data výroby, a protože novinek na kolech mám kolem sebe dost, bloumal jsem mezi dvojkami, trojkami, čtyřkami a dalšími modely BMW tak trochu bezcílně.
Chvíli jsem sledoval chlápka, jak se za klávesnicí notebooku pokouší něco vyčíst ze své M4, letmo jsem si prohlédl vystavené titanové výfuky od Akrapoviče a v duchu pár minut kroutil hlavou nad vskutku velrybími ledvinami nové X7 zaparkované v jednom z hlavních boxů. Vlastně jsem začal zvažovat, že jsem toho viděl dost, abych mohl odjet, když mou pozornost zaujala na první pohled nenápadná zelená E36.
Pár let jsem měl tohle auto doma, takže jsem náhodou i bez nápovědy štítku pod přední kapotou věděl, že tohle není odstín Boston Grün Metalic. Z dálky to vypadalo na mnohem vzácnější, sytější a méně zářivou barvu British Racing Green s přiděleným kódovým označením 312. Že by?
Destičky na bocích nelhaly, uvnitř bylo originální čalounění a také detaily na karoserii prozrazovaly, že mám před sebou velmi neobyčejný automobil. I běžný člověk z ulice by asi poznal, že má před sebou nejvýkonnější variantu šestatřicítky, tedy kupé M3. Když jinak ne, tak podle nápisu na víku kufru určitě. Mnohem méně lidí by ale hádalo variantu s menším třílitrem před mezigenerační modernizací a jen zlomek by asi věděl, že jde o homologační speciál a raritu vyrobenou v pouhých 356 kusech.
Pokud vám vozy BMW nic neříkají, nebo jste zvyklí spíše na přeplňované řadové šestky v aktuálních M3, chápu, že jen stěží lze porozumět tomu tichému nadšení, které mě zcela ovládlo. Pro mě je ale tohle auto tak trochu ekvivalentem bájného jednorožce s jedním neopomenutelným detailem – M3 GT není z pohádky.
Druhá generace „eM-trojky“ byla představena v létě roku 1992 a je zajímavé, že mezi ortodoxními příznivci nejlepších mnichovských strojů nemá ani zdaleka takou podporu jako třeba M3 E30. Pokud jde o řízení a podvozek, mnoha lidem dodnes připadá ve srovnání s menší a mrštnější třicítkou navzdory fantastickému šestiválci S50B30 (nebo S50B32) poněkud vyměknutá a neohrabaná a oproti následující E46 málo ostrá a nevybroušená.
Je to samozřejmě věc názoru a nikomu ten jeho neberu, mým pomyslným vrcholem je ale právě M3 GT. Prvních šest prototypů postavilo BMW v prosinci 1994 a opravdu se jednalo o homologační vůz, kterým se automobilka kvalifikovala do soutěžní série FIA-GT Divize II, ale rovněž severoamerického šampionátu IMSA-GT a mezinárodních vytrvalostních závodů.
Zvnějšku se vůz lišil od základní M3 jen minimálně, pokud jste ale věděli, na co se zaměřit, dokázali jste provedení GT identifikovat poměrně snadno. Kupříkladu pod původním předním M nárazníkem, přesněji pod „lízátkem“, se objevila postranná plastová křidélka a až pod nimi byl ukrytý poměrně mohutný splitter.
Byla to vlastně docela robustní čtyřikrát zalomená plastová deska uchycená pomocí čtyř trubek o výztuhu předního nárazníku a pomocí šesti šroubů bylo možné měnit míru vysunutí tohoto spoileru vpřed, čímž se kromě aerodynamiky měnila i celková délka auta.
Unikátní trojka dostala čiré přední směrovky, ochranné lišty na dveřích měly v sobě integrované destičky s nápisem BMW Motorsport International, zatímco na kufru sedělo dvoudílné křídlo zvyšující přítlak kol zadní nápravy. Pokud jste měli chuť hrát si s redukcí vztlaku ještě více, existovala zde možnost připnout na zmíněný spoiler gumové lišty, které pomáhaly tlačit zadní gumy k asfaltu o chloupek intenzivněji. BMW pak ve svých interních materiálech nezapomnělo připomenout, že vysunutý přední spoiler a dodatečně přilepené gumové pásky lehce zvyšovaly spotřebu.
Jak už jsem psal o pár odstavců výše, jedinou dostupnou barvou byla tmavě zelená s názvem British Racing Green a všechna auta měla volant vlevo. Existuje také padesátka aut s pravostranným řízením, ty však mají pouze optický paket GT, bez dalších technických úprav pohonné jednotky, takže ty nás pro tuto chvíli zajímat nebudou.
V podbězích M3 GT byla namontovaná sedmnáctipalcová kovaná kola o šířce 7,5“ vpředu a 8,5“ vzadu. „Drobností“, kterou nebylo zvnějšku vidět a odhalili byste ji jen pomocí magnetu, byly hliníkové dveře. Pokud jde o podvozek, zavěšení dostalo tužší pružiny i tlumiče. Změnu průměru stabilizátorů nebo snížení světlé výšky dobové zdroje naopak nezmiňují.
Součástí úprav je také nahrazení původního samosvorného diferenciálu s 25procentní svorností za jiný s kratším finálním převodem. Ten spolupracoval se standardní pětistupňovou manuální převodovkou, přičemž k modifikacím na šasi je nutné přičíst také rozpěru pod přední kapotou spojující horní uložení tlumičů, která zvyšovala torzní tuhost přídě, a tudíž zpřesňovala reakce v řízení i celkovou ovladatelnost.
Atmosférická pohonná jednotka zůstala u svého dřívějšího objemu 2990 cm3, zcela stejná ale nebyla. Šest válců v řadě spolupracovalo s lehce ostřejší vačkou sání o 264 stupních a zdvihem 11,2 mm, konstruktéři rovněž zkrátili přívodní potrubí sání se šesti samostatnými klapkami a upravili olejovou vanu tak, aby při plném zatížení na okruhu nedocházelo k odlévání oleje, respektive aby systém mazání zvládl nové výkonnější olejové čerpadlo s dvojicí sacích trubek.
VANOS, tedy variabilní časování ventilů, prozatím pracovalo pouze na straně sání, v BMW nicméně přeprogramovali jeho procesor, stejně jako dostala nový software i hlavní řídicí jednotka. Výsledek, respektive změna oproti výchozímu šestiválci, nebyla nějak zvlášť ohromující, dynamika se přesto zlepšila.
Výkon motoru stoupl z 286 na 295 koní při identických 7000 otáčkách za minutu, zatímco maximální točivý moment se posunul z 320 N.m při 3600 ot./min. na 323 N.m o 300 otáček za minut výš. V kombinaci s nepatrně sníženou hmotností o 30 kg (některé zdroje tento údaj popírají) a současně zkráceným finálním převodem se povedlo zredukovat čas akcelerace z místa na 100 km/h z 6,0 na 5,9 sekundy. Podle dobového prospektu auto dosáhlo 250 km/h, nicméně bez omezovače se M3 GT dokázala rozjet na 275 kilometrů v hodině.
Fascinující byla i udávaná provozní efektivita. Podle tabulek žralo GT při 90 km/h jen 6,5 litru na 100 km, při 120 km/h bralo pořád pouze 7,9 litru, akorát ve městě jezdila přepracovaná M3 za rovných 13 litrů. Přesto výsledný průměr 9,1 l/100 km nevypadá ani dnešní optikou špatně, především pak s ohledem na fakt, že to ve své době obvykle nebyla vybájená čísla.
Zelené německé kupé zvládlo na čtyřce sprint z 80 na 120 km/h za 6,4 sekundy a abychom měli naměřené parametry kompletní, přidám ještě dva údaje. Kilometr s pevným startem – 25,4 sekundy. Zpomalení z rychlosti 100 kilometrů v hodině na nulu – 2,8 vteřiny.
Pochopitelně ani interiér nezůstal obyčejný. Kromě další plakety před spolujezdcem i s dovětkem „Limited Edition“ jste zde našli karbonové panely na palubní desce, středovém tunelu nebo prahových lištách, mnohem zajímavěji ale vypadalo čalounění. Sportovní manuálně ovládaná sedadla z programu M dostala středy potažené kůží v barvě Mexiko, která (shodou okolností) odpovídala svým odstínem laku British Racing Green. Výrazné šedivé semišové bočnice i trikolóra Motorsportu na opěradlech pak korunovaly celou tuto neobvyklost.
Součástí standardní výbavy byl také tříramenný kůží čalouněný sportovní volant, vyhřívání předních sedaček, venkovní teploměr, odkládací přihrádka v zadní části středového tunelu, dva airbagy a elektrické ovládání oken. Zkrátka jen pár nejnutnějších věcí.
BMW vyrábělo tuto specialitu pouze od února do června 1995 (než ji nahradila M3 s větším motorem 3.2 R6 a výkonem 321 koní) a účtovala si za ni 91 tisíc německých marek, což v přepočtu na tehdejší kurz dělalo zhruba 1,7 milionu korun. Za výchozí M3 jste přitom zaplatili přibližně 83 tisíc marek, tedy asi jen o 150 tisíc Kč více.
Dnešní ceny těchto aut jsou i s ohledem na jejich výjimečnost relativně rozumné. Podle počtu kilometrů i stavu se pohybují v rozmezí od 45 do 80 tisíc eur, potíž je akorát v tom, že jich je extrémně málo. V nabídce se objevují velmi výjimečně, a také proto lze čekat, že jejich ceny dál raketově porostou navzdory tomu, že rychlá E36 nemá věhlas M3 E30. A je samozřejmě skvělé vědět, že M3 GT najdete i na českých značkách.
