Kupé s tvary tehdejší evropské sportovní smetánky byste mohli nazvat nejhezčím autem Československa.
Osud mnohých vozů je opředen tajemstvím, navíc když mluvíme o vzácných exemplářích, které vznikaly zcela mimo hlavní proud automobilového průmyslu. A když přijde na naši domácí scénu, nelze si nevzpomenout na dnes už bájně pohřešované JK 2500, pohledné sportovní kupé z 50. let, často zmiňované se jménem Tatra.
Vlastně jde o klasický příběh automobilového nadšence, příhodně konstruktéra, který si navzdory situaci a podmínkám splnil sen a postavil vlastní auto. Tím nadšencem je v tomto scénáři Július Kubinský, rodák z Prievidze, v druhé polovině 40. let pracující u bratislavské karosárny Koller, později na přelomu 40. a 50. let působící na vlastní pěst v Brně jako konstruktér závodních vozů.
Myšlenku výroby vlastního sporťáku elegantních tvarů nosil Kubinský v hlavě dlouhá léta, až v roce 1951 však potencionální spolupráce s brněnskou Karosou zažehla reálnou šanci tuto představu dotáhnout do konce. Ani u Karosy se sice konstruktérovi nakonec nezadařilo a firma dala přednost jinému projektu (pokračování výroby vojenských nástaveb), právě zde ale v roce 1952 vznikly první nákresy budoucího kupé JK 2500 (označení tvoří iniciály autora a odkaz na 2,5litrový motor).
Odhodlání nepolevilo. Vznikla tak skupina 15 zaměstnanců Karosy, která pod vedením Kubinského souhlasila, že jeho vysněný sporťák zvládnou společně postavit vlastními silami v garáži. Výsledek byl na první dobrou úžasný, navíc s ohledem na podmínky, ve kterých JK 2500 vznikalo. Na podzim roku 1955 bylo hotovo a následující rok v lednu byl vůz představen tisku.
Základ dvoumístného kupé tvořil prostorový rám z ocelových trubek, doplněný o podpůrné díly z plechu. Jednotlivé části stylové karoserie byly samozřejmě vyklepány ručně. Přední náprava pocházela z německého KdF, vzadu bylo zavěšení typu De Dion. Na délku měl sporťák 4050 mm, široký byl 1620 mm, vysoký pouze 1220 mm a rozvor činil 2300 mm. Pohotovostní hmotnost se pohybovala na hodnotě 1160 kg.
Do vytříbeného kolektivu renomovaných sportovních značek mohlo JK 2500 patřit i zprvu použitým motorem. Pod kapotu byl totiž uložen řadový šestiválec Alfa Romeo o objemu 2,4 litru. Na zadní kola tak mířilo okolo 90 koní (66 kW). Motor i převodovka z Alfy pocházely z druhé ruky, stejně jako například bubnové brzdy a kola z Lancie.
Československý původ nicméně zvýraznilo až následné použití vzduchem chlazeného V8 od Tatry. Verze motoru T 603 A byla postavena z náhradních dílů a původně pocházela z terénního modelu Tatra 805. Tady se pohyboval výkon okolo 75 koní (55 kW). S nasazením motoru od Tatry Kubinský počítal od začátku celého projektu.
Pomyslnou tečkou vývoje kupé byl tedy moment, kdy se konstruktérovi povedlo od Tatry získat nový motor T 603, s nímž dosahovalo JK 2500 výkonu přes 100 koní (74 kW) a zvládlo maximální rychlost přes 170 km/h. Ostatně diskuze s kopřivnickou značkou naznačují i dobové fotky, kde je JK 2500 viděno se jménem Tatra na přídi.
Ačkoliv se měla u samotné Tatry řešit i možná malosériová produkce, z těchto plánů nakonec sešlo. Ve vlastnictví Kubinského zůstalo kupé až do konce 60. let, kdy si ho rychlým tempem užíval v okolí Brna a Olomouce. Poté jej údajně prodal do dalších rukou.
A tady se příběh sportovního kupé s elegantními tvary rozplývá. Od té doby se po něm slehla zem. Některé zdroje uvádí, že zůstalo chátrat poblíž Brna. Kde se ale nachází dnes a v jakém stavu, není veřejně známo. Zůstává jen doufat, že pořád existuje a jednoho dne poctí nadšence z Česka i Slovenska návratem v plné parádě.