Test běžného kompaktu ve vrcholné benzinové verzi je skoro rarita. Skutečně dnes benzin vedle dieselu nemá v běžném autě šanci?
Kapitoly článku:
Hyundai i30 válcuje spolu se svým bratrancem Kia Cee´d prodejní statistiky konkurentů. Na Slovensku vyráběná Kia Cee´d nese prvenství a byla uvedena dříve než Hyundai, na druhé straně má hůře naladěný podvozek. Oproti tomu Hyundai přichází s koinzervativnějším designem a nebojíme se jeho podvozek označit za špičku nižší střední třídy.
Že je Hyundai i30 kladivem na konkurenci jsme vám již potvrdili při testu naftové verze. Tentokrát se nám do rukou dostala vrcholná benzinová motorizace, která korejsko-českému dravci sedne a naznačuje i jisté sportovní ambice. Že by Hyundai dokázal vyrobit i auto pro řidičovu radost?
Designem neurazíš
Korejská kráska se sice podobně jako její předchůdci inspirovala u evropské i asijské konkurence, neschází jí ale originální kompozice již vyzkoušených detailů. Příď korejského draka se nápadně podobá Hondě Civic Sedan poslední generace, šípovité světlomety odkazují spíše na předchozí generaci Civicu. Mohutný přední nárazník plynule navazuje na karosérii a tvoří celou příď, ze které jemně vystupuje úzká přední maska. Žraločí masku vyvolává náznak dvojitého grilu předáním tlamičky v předním nárazníku, s čirou optikou hlavních reflektorů perfektně ladí spíše hranaté přední mlhovky.
Kapota se rychle zvedá nahoru a umocňuje dojem dynamiky nového Hyundaie, nechybí peugeotovský prolis v přední kapotě pokračující do A sloupků, který jsme již popisovali u Kia Cee´d. Vnější zpětná zrcátka prozatím odolala touze instalovat do všech nových vozů postranní směrové ukazatele, uvidíme, jak dopadnou po faceliftu za dva až tři roky.
Pohled zboku nám potvrzuje, že i30 je z dvojčat povedenější a také agresivnější. Dlouhá příď kontrastuje se zádi, ta až nápadně připomíná BMW řady 1. K dynamice patří i ostře se zvedající spodní linka bočního prosklení vrcholící v C sloupku malým okénkem.
Záď vozu potvrzuje, že i30 je krasavice. Šikmo směřované koncové svítilny zaplňují její boky, rozměrné páté dveře nezapomínají na odtrhovou hranu, vzadu umístěné logo automobilky sympaticky navazuje na madlo pro otevírání pátých dveří.
Hyundai i30 na každý pád dokazue, že automobilka po dvaceti letech na evropských trzích umí připravit ryze evropský hatchback. Design i30 sice nehýří novými nápady, ale jako celek Evropana neurazí.
Uvnitř vše jinak
Zapomeňte na předchozí testy korejských automobilů. Hyundai i30 prostě nelze nic vyčíst. Je to první dokonalé korejské auto. Široký úhel otevření dveří napomáhá pohodlnému nastupování do vozu, kvalitní materiály si získají přízeň ženské části posádky a ergonomie sedadel potěší celou posádku. Potěší skutečně kovové kličky, stejně jako měkčené plasty, také jejich vůně je odlišná od naftalinového příběhu korejských interiérů před dvaceti lety.
Pracoviště řidiče je přehledné a připomíná svou architekturou starší modely Toyoty. Přístrojový štít se vyděluje z masivu palubní desky, naopak středový panel je jakoby jednolitou součástí celku. Obsahuje ovládání značkové audiosoustavy a plně automatické dvouzónové klimatizace. Audiosoustava nás překvapila svým zvukem. Neznáme jejího výrobce, ale místo typického chrastivého zvuku bez basů a pořádných výšek, na které jsme v korejských automobilech zvyklí, nás uvítal solidní zvuk hlubokých basů a koncertních výšek. Nebyl to zrovna Bang a Olufsen, nebyla to ani soustava Sony ve Focusu, ale velmi se jí to blížilo.
Automatická klimatizace potěší jednoduchostí svého ovládání. Funguje i v třeskutých mrazech díky benzinovému motoru rychle, teplo distribuuje podle požadavků velmi přesně.
Samostatnou kapitolu tvoří modré diodové podsvětlení palubní desky. Působí luxusně a také nesmírně agresivně, proto se nevyhnete jeho seřízení potenciometrem u ovládání světel. Ovládání světel u řidičovy levé nohy má přece jen jednu chybu. Konstruktéři ho utopili dost hluboko a tak lovit například ovládání intenzity palubního osvětlení je během jízdy tak trochu oříškem.
K Hyundai již tradičně patří množství odkládacích přihrádek a boxů. Také i30 jich má několik na pomezí středového panelu a tunelu. Středový tunel je zakončen loketní opěrkou s koženým obšitím, uvnitř se nachází konektor pro připojení iPodu. Hyundai na multimedializovanou posádku skutečně myslí.
Přední sedadla mají vynikající boční vedení a kvalitní hlavové opěrky, díky kterým nás nebolela páteř ani při dlouhých cestách. Ani na zadních sedadlech cestující nepřijdou zkrátka, Hyundai je potěší dobrou ergonomií, nadprůměrnou prostorností v oblasti, kolen, nártů, ale i v oblasti hlav dvoumetrových dlouhánů. Tolik místa na výšku nenabízí ani Honda Legend věrna spíše japonské klientele. Zadní sedadla v kombinaci kůže a látkové potahu mají také středovou loketní opěrku s držáky nápojů.
Zavazadlový prostor nabízí 340 litrů, po sklopení zadních sedadel celých 1 300 litrů. Páté dveře se vyklápějí vysoko, prostor má jen málo hluchých míst. Hyundai i30 nabízí naprosto shodnou variabilitu jako jeho sourozenec Kia Cee´d a patří tak k lídrům mezi vozy nižší střední třídy. Za zmínku stojí snad jen drobná kritika, že při sklopení zadních sedadel je třeba zvlášť odklopit sedáky a zvlášt opěradla, i když někteří výrobci to řeší pouhým sklopením opěradel. Je ovšem pravda, že v nižší střední třídě se nejedná o samozřejmost.
Máme-li zhodnotit interiér i30, až nebezpečně se přiblížil evropským konkurentům, mnohé z nich válcuje a například Toyota Auris svým celkovým zpracováním zaostává docela pozadu, i když invence dostala mnohem více.