Souboj prémiových aut střední třídy ovlivnilo Céčko zatím jako poslední. Je to znát na jeho kvalitách?
Kapitoly článku:
Audi, BMW nebo Mercedes-Benz? Odpověď na tuto otázku se pravidelně snaží najít nejen mnoho motoristických žurnalistů. Ačkoli každá z těchto značek usiluje o trochu jiné zákazníky, mít obecně nejuznávanější auto v kterékoli třídě touží jistě všechny. A o té střední to platí obzvlášť, Audi A4, BMW 3 a Mercedes třídy C patří dnes mezi nejprodávanější auta vůbec.
Nevím, zda to byl záměr, nebo náhoda, ale právě tři zmínění konkurenti přicházejí na trh ve svých nových generacích v neobvykle dlouhých rozestupech. Poslední Á-čtyřka válčí o zákazníky již od roku 2002 a svůj velký facelift má dávno za sebou, nové trojkové BMW přišlo na trh v roce 2004 a jeho omlazení je otázkou měsíců a nové Céčko se představilo letos. Každý z těchto vozů měl tedy vždy k dispozici i více než celý jeden rok, po který se mohl ucházet o přízeň zákazníků bez toho, aniž by se mu dříve narozený konkurent snažil nějak vyrovnat. Nyní je tato celkem příjemná, ale také velmi zavazující role na Céčku. Vtiskla mu tato výhoda do rukou žezlo krále střední třídy, nebo konkstruktéři Mercedesu promarnili čas k dobru tlacháním u bratwurstu ve stuttgartské závodce?
Nakonec je to fešák
Mercedes lze bez velké křivdy označit za relativně konzervativní značku a i když jsou některé jeho dnešní modely vcelku extravagantní, od nové třídy C se mnoho nápadů čekat nedalo. Přesto jsem si po shlédnutí prvních fotografií říkal, že to u Mercedesu trochu přehnali, nový model mi přišel být starý a nenápaditý už druhý den po představení.
Přišel sice s poměrně dynamickou zádí ve stylu posledního eSka, předním partiím jsem ale nemohl přijít na chuť. Zdály se mi být příliš ustrnulé, jako takový podivný mix starých Céček a posledních modelů značky.
Prvním živý kontakt mě ale nakonec příjemně překvapil a musel jsem konstatovat, že to novince sekne. Tento dojem ve mně přetrvává i nyní, po týdenním soužití s testovaným vozem, který vypadal ještě lépe než všechny mnou dříve viděné. Možná to bylo provedením Avantgarde, tedy jakýmsi AMG paketem, který vozu vtiskl dynamičtější design přední i zadní části a klasická AMG kola, možná jeho barvou, která působí nudně, ale tomuto autu zkrátka slušela. Ať tak či onak, toto Céčko působilo vcelku oslivným dojmem a dokonce dokázalo přitahovat pozoronost svého okolí v míře větší než malé. Prostě dobrá práce, svým vzhledem tento germán málokoho zklame.
Interiér kvalitou nepřesvědčí
Zatímco provedení exteriéru musím hodnotit velmi kladně, interiéru jsem na chuť nepřišel. Již od svého uvedení bylo nové Céčko některými kritizováno za velmi konzervativní architekturu vnitřku. Pravda, interiér neokouzlí žádnými novými křivkami, ale zrovna toto mi uvnitř nevadilo. Ztvárnění přístrojové desky, středového tunelu nebo výplní dveří hodnotím neutrálně, nenadchlo mne, ale ani mě ničím nezklamalo. Jako první sleduji funkci a z tohoto pohledu má rozmístění všech prvků svůj smysl – ovládání je intutitivní, nic se nepřekáží, nic se s ničím nebije. Kritizoval bych pouze, že Mercedes stále lpí na používání pouze jedné páčky pod volantem pro ovládání světel i stěračů, kterou navíc umísťuje velmi nízko (zřejmě proto, aby v rozumné výši zůstávalo i ovládání tempomatu, které je rovněž vlevo). Ano, je to ohraná písnička a opakuji se, ale smysl mi prostě uniká.
Problém je ale jinde. Po usednutí do vozu mě jako první napadla otázka, v čem je dnešní „prémiová produkce“ vlastně ještě prémiová. Následující slova berte jako můj ryze subjektivní soud, ale vnitřek Céčka mi přijde být laciný. Plasty na palubní desce jsem neosahával, ale na pohled se mi nelíbily. Další materiály jsou mnohdy imitovány (např. hlavice řadící páky vypadá jako hliníková, ale byl to jen na omak dost mizerný plast, navíc bych se vsadil, že pravé nebyly ani hliníkové dekory na palubce a ve výplních dveří) a ty, které jsou pravé, jako imitace vypadají. Prohlédněte si např. kožené obšití volantu. Jako kožené ani nevypadá, natož aby tak působilo na omak. Kvalitně vypadalo jen čalounění sedadel a některé drobné detaily. Vnitřek Céčka mě zkrátka nepřesvědčil, určitě není špatný, to vůbec ne, ale není tak dobrý, jak bych očekával od vozu, který stojí více než je běžné.
Materiály v BMW a Audi se mi zdají být kvalitnější, nepleťte si však materiály s kvalitou montáže. Ta je u Mercedesu příkladná, u trojkového BMW dnes právě naopak. Nechci omílat trapné čtyřkruhové klišé o kvalitě interiéru, ale musím trochu smutně konstatovat, že v prémiové střední třídě má dnes nejkvalitnější vnitřek auto, které je na sklonku svého výrobního cyklu. Není to ale proto, že by Audi tak dalece předstihlo konkurenci, ale spíše proto, že BMW a Mercedes vyklidily pole. Kvalita inteiéru nového trojkového BMW je nesporně horší než u předchozí generace, u Mercedesu minimálně nenastal žádný posun vpřed.
Druhým otazníkem je prostor. Na předních sedadlech je místa dostatek, sedadla jdou posunout dostatečně vzad i směrem k zemi a ačkoli rozsah nastavení sloupku řízení nebyl úplně podle mých představ, za volantem vozu jsem určitě nestrádal. Prima, řeknete si, ale tento pocit vás přejde, jakmile se podíváte na zadní sedadla. Ačkoli jsem vepředu netrpěl, také jsem se nemohl nijak rozvalovat, přesto za mnou zůstalo minimum prostoru pro dalšího cestujícího. Více napoví fotografie, já snad jen dodám, že pokud byste si chtěli k Céčku pořídit vlastního řidiče, hledejte někoho o velikosti Jiřího Krytináře, jinak máte vzadu o jedno místo méně. Čtyři dvoumetroví se do auta pohodlně nenaskládají ani omylem.
