Původně jsem si chtěl z německé ikony tímto testem trochu utahovat. Po pár tisících km ale musím uznat, že na Passatu „něco je”.
Kapitoly článku:
Možná se ptáte, proč jsme se rozhodli otestovat VW Passat 2,0 TDI právě nyní, tak dlouho po jeho příchodu na trh, v tak obyčejné verzi. Důvody jsou dva. Prvním je, že není ikoničtějšího auta střední třídy a takové vozy by nebylo na škodu testovat každý týden. To je ten méně vážně míněný. Tím druhým je, že jsem po delší zkušenosti s vozem byl několika jeho aspekty tak překvapen, že bych sám se sebou nedokázal žít, kdybych se o ně s vámi pravdivě nepodělil.
Mnohým z vás zřejmě celým testem neřeknu nic převratného. Nepatřím ale mezi fanoušky koncernu a s nějakým VW si sjedu obvykle jen párkrát do roka bez většího nadšení. O to výrazněji chápu posun koncernu ve vnímání potřeb jeho zákazníků. A směr, kterým se nyní ubírá VW, je pro mě hodně překvapivý.
Nuda kam se podíváš
Jestli mě Passat v něčem ani trochu nepřekvapil, pak je to jeho design. Nemá smysl jej nějak do hloubky rozebírat, vzhled posledního Passatu je všem jistě dobře znám, a tak tuto kapitolku odbudu jen pár řádky.
Passat se myslím ani náhodou nemohl stát hezkým a nápaditým autem. Nad jeho kolébkou kdesi lesích u Wolfsburgu stály jen dvě sudičky – jedna za mateřský koncern a druhá za jeho zákazníky. První chtěla, aby byl Passat oslovil co možná nejširší spektrum zákazníků a nikoho neurazil. Druhá pak, aby se nenašel nikdo ze současných zákazníků, kterému by se Passat nelíbil a zároveň, aby sousedi ani obchodní partneři neměli co závidět. Výsledkem nemohlo být nic jiného než supernudný design bez špetky invence.
Testovaný vůz, u nějž vše podtrhovala nápaditá šedá metalíza, jsem obcházel mnohokrát a žádný nápad jsem na něm nenašel. Prostě tam nebyl. Vše je tak nějak očekávatelné, typické, umírněné. Passat mě zkrátka nechává zcela chladným, nic jiného se od něj ale zřejmě ani nečekalo.
V interiéru tomu není jinak. Pokud se někde designéři pokoušeli něco vymyslet, dopadlo to spíše trapně. Gotické tvary horní poloviny palubní desky nezachrání to, že vše je tak nějak rovné, pravidelné, bezduché. Ano, je to Passat jak ho máme rádi.
Místa na rozdávání
Ani druhá kapitola nepřekvapí. Uvnitř Passatu je totiž hodně místa ve všech směrech pro čtyři dospělé jedince. Vepředu vzrostlý řidič ocení hlavně dostatek místa v příčném směru, na výšku je ho rovněž na rozdávání, i když sedadla jsou i ve své nejnižší poloze poměrně vysoko. Podélně je místa na střední třídu jen průměrně nebo lehce nadprůměrně, ale rozhodně je ho tolik, abyste si na něj nemuseli ani náznakem stěžovat ani pokud vaši rodiče hrávali basket.
Vzadu je především velkorysý prostor pro nohy, na šířku už místa ubývá. Jestliže jsme si kdysi stěžovali na místo pro hlavu, platí to jen u sedanu, jehož střecha se začíná svažovat dříve, než by dvoumetrovým cestujícím vzadu bylo příjemné. U kombíku není co řešit, hlavička se vám neotluče.
Samostatnou kapitolu by si zasloužil obrovský zavazadelník o objemu 513 litrů v základním uspořádání a 1 641 litrů po sklopení zadních sedadel. Jenže v případě testovaného vozu byl zavazadlový prostor zdevastován en-jedničkovou přepážkou, která je nezbytná pro odpočet DPH. Marně přemýšlím, jak hloupý musel být ten, kdo se rozhodl podmínit odpočet DPH tímto nesmyslem. Nejen že kazí využitelnost zavazadelníku, ale degraduje i komfortní vlastnosti vozu, protože je jediným významým zdrojem hluku v interiéru. Iritován přepážkou povídání o zavazadelníku opouštím, v této podobě si nezaslouží více pozornosti.
