Jedny z prvních osobních vozů Škoda se musely vyrovnat s nelehkou situací na trhu. Prohlédněte si je ve velké galerii.
Na první republiku se obecně vzpomíná jako na jednu ze světlejších chvilek nelehkého 20. století v Čechách. Po drsné první světové válce to však vůbec nebylo jednoduché na trhu automobilů. Ten se sice postupně rozvíjel, vždyť v mladičkém Československu ještě v roce 1921 připadal jeden vůz na 3138 obyvatel, avšak hlad byl především po co jednoduchých a nejdostupnějších automobilech. To se podařilo Škodě, respektive jejímu předchůdci...
Pozornost, kterou mladoboleslavská automobilka dlouhodobě věnovala cenově dostupnějším modelům, korespondovala s demokratickým duchem nově vzniklé republiky.
První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1919 při návštěvě továrny Laurin & Klement v Mladé Boleslavi mimo jiné řekl: „Dobře nyní pochopuji význam automobilu. Já sám, dříve než jsem odjel do ciziny, díval jsem se na automobil nesprávně, ano dost naivně, vida v něm luxusní novotu... Doufám, že automobil dojde i u nás takového všeobecného používání jako v Americe. V Americe má kdekterý farmář svůj automobil, ba i lépe situovaný dělník může si dopřáti tohoto dopravního prostředku, aby se v sobotu s celou rodinou odebral na venek a tam trávil svůj volný čas, a na to v pondělí se opět vrátí k své práci.“
Zmíněnou reflexi nových pořádků trhu však měl Laurint a Klement k dispozici ještě před válkou. Od roku 1911 totiž nabízela řadu S, páteř tehdejší nabídky. Do roku 1925 jich vyrobili více než dva tisíce kusů. Průběžnou modernizaci konstrukce reflektovala označení sérií jako Si, Sl, Sm či So, zdvihový objem čtyřválcového motoru postupně rostl z 1771 na 2413 cm3, největší rychlost stoupla z asi 50 na 75 km/h, čímž se vůz pasoval do střední třídy.
V první polovině 20. let sortiment doplnily lidovější modely Laurin & Klement 100 a 105, ještě většího rozšíření se dočkal již plně zastřešený typ L&K 110. Populární „stodesítky“, po určitou dobu výroby nesoucí loga Laurin & Klement i Škoda, vzniklo v letech 1925-1929 takřka 3000 kusů v celé řadě verzí.
Byl to také jeden z prvních mladoboleslavských crossoverů, i když kategorie křížil specificky. Rychlou záměnou zadního nástavce se užitkové vozidlo, sloužící drobnému živnostníkovi k rozvážce zboží, o víkendu změnilo v plnohodnotný čtyřmístný osobní automobil.
V roce 1925 vstupuje na scénu poprvé Škoda, coby výrobce automobilů. Průmyslová společnost kupuje mladoboleslavský závod a masivně investuje do vývoje a pásové výroby. Nově vznikly vozy Škoda 422, 430, 645 a 860 s jednoduchou logikou označení. První číslice v typovém označení vyjadřovala počet válců, dvě zbývající výkon v koních.
Typ 422 našel ve složitém období hospodářské krize, letech 1930-1932, více než 3400 zákazníků. Otevřená verze stála v roce 1930 zhruba 33.000 Kč, litr benzinu cca 2,50 Kč. Ovšem průměrný roční plat úředníků tehdy činil 18.000 korun, úřednic pouze 10.000 Kč. K zajímavým prvkům standardní výbavy patřily kvalitní hodiny, natahované v osmidenním cyklu.
Na začátku dubna 1933 debutoval zcela nový vůz 420 Standard, další odpověď na hospodářskou krizi. Oproti typu 422 se jeho pohotovostní hmotnost podařilo snížit asi o 250 kg, především díky nahrazení žebřinového rámu podvozku centrálním trubkovým nosníkem. Zdvihový objem čtyřdobého čtyřválce 995 cm3 umožnil naplno využít daňových výhod, výkon činil 14,7 kW, spotřeba paliva asi 8 litrů na 100 km a cena 29.800 Kč.
Model 420 Standard předznamenal řadu Popular, vyráběnou od roku 1934 a pro značku razantní nárůst odbytu na československém trhu i v zahraničí. V období 1934 - 1938 jich vzniklo více než 13 tisíc. Společně s větším modelem Rapid tvořily hlavní pilíře portfolia značky pod vedením dr. Karla Hrdličky a jejich konstrukce se stala základem poválečné produkce.
Vyvrcholením snahy o skutečně lidový vůz se stala Škoda Popular 995, typ 937, pro svoji cenu 17.300 korun trefně přezdívaný „Liduška“. Vývoj a příprava jeho výroby se kryly se závěrečným obdobím první československé republiky, debutoval na sklonku roku 1938.