Dnes vám v testu představíme jedno z nejběžnějších aut na našich silnicích. Ve verzi 1,6i je v době drahé nafty opět žádaným zbožím.
Kapitoly článku:
- Setkání po letech, V pořadí vlastně třetí, Technika na úrovni doby
- Zkoušené auto, Na první pohled, Uvnitř
- Reparát ze zadních sedaček, Znamenitý kufr, Za volantem
- Zdařilý motor, Na silnici, Nikoliv bez chyby, Slovo závěrem
- Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty
- Kompletní fotogalerie
Setkání po letech
Dobře se pamatuji, jak jsem v květnu roku 2004 chvějící se dlaní přebíral klíče od jedné z prvních testovacích Octavií druhé generace, která se objevila v Brně. Byla to tehdy nekorunovaná mladoboleslavská královna, výkvět „českého“ průmyslu. Již z prvních informací bylo jasné, že se jedná o vůz na minimálně evropské úrovni. Cestičku k movitějším zákazníkům mu však, stejně jako Superbu, vyšlapala Octavia první generace, jež se představila v době, kdy i první Fabia ještě byla na houbách, a v porovnání s tehdejší Felicií se jednalo o neuvěřitelný pokrok.
Přesto je první Octavia, uvedená na trh v roce 1996, dnes mnohými brána jako jakýsi mezityp mezi někdejší škodovkou a moderním vozem. Přesto se stále vyrábí souběžně s Octavií II a slaví značné prodejní úspěchy zvláště u méně náročných motoristů a firemních flotil. S Octaviemi obou generací jsem se měl od té doby možnost setkat při řadě testů i soukromých jízd. Nu, a po čtyřech letech jsem dostal k dispozici Octavii druhé generace, jež na svém tachometru hostila již cifru 107 000 km. Jelikož nebyla ani „v tédéíčku“, ani „na hlínách“, bude to doufám pro naše čtenáře zajímavé setkání s vozem, jenž se představám o nejběžnějším provedení Octavie poněkud vymyká.
V době vysokých cen nafty je ale mnohdy opovrhovaná 1,6i vedle 1,9 TDI 77 kW opět v kursu a nemohli jsme si snad ani vybrat lepší dobu na její test.
V pořadí vlastně třetí
První Octavia se představila, jak již z latiny odvozený název napovídá, jako v pořadí osmá variace na meziválečný Popular 420, s nímž v podstatě sdílela koncepci i celý podvozek tvořený centrální nosnou rourou. Jednalo se o mimořádně robustní vůz, který slavil úspěchy na dalekých trzích i závodních kolbištích. Slavné byly otevřené Felicie, ale také varianty s dvoukarburátorovým motorem OHV s objemem 1 089 a 1 221 ccm. V provedení combi se Octavia vyráběla až do roku 1971, kdy již naplno ustoupila samonosnému, ale o poznání subtilnějšímu modelu 1000MB. Novodobá Octavia, říkejme jí Octavia I, znamenala v moderních dějinách Škody Auto revoluci. K zákazníkům vyjížděla jako typ SK 341, zakrátko následoval „kombík“ SK 342. Octavia II se představila na ženevském autosalonu v roce 2004 a ani zde oblíbené provedení Combi na sebe nenechalo dlouho čekat. Zvláštní je, že dodnes se Octavia II zatím obešla bez faceliftu, který je již alespoň rok očekáván. Důvod je jasný: prodává se stále dobře i bez něj a v současnosti tvoří páteř prodejů automobilky Škoda.
Technika na úrovni doby
Novodobá druhá generace Octavie (SK 351) sdílí podlahovou plošinu s Golfem páté generace (VW 350), která do nižší střední třídy přinesla zatím nepříliš obvyklé uložení kol na čtyřprvkových závěsech. O nich již lze mluvit jako o téměř zcela nezávislém zavěšení, na rozdíl od předchozí generace, která si musela vystačit s vlečnými rameny spojenými torzně poddajnou příčkou. Pod design Octavie II se podepsal tvůrčí tým Thomase Ingenlatha, jemuž se podařilo stvořit skutečně moderní a také moderně vyhlížející vůz. Jednotících prvků s Octavií první generace bychom zde však nenašli mnoho, snad až na tvarování dlouhých zadních bočních dveří a jejich klik. Vnější rozměry narostly kupodivu pouze minimálně, rozvor se prodloužil na 2 578 mm, což vůz jasně řadí do nižší střední třídy. Zavazadlový prostor, jenž byl díky objemu 528 litrů doménou Octavie I, se podařilo v Octavii II zvětšit dokonce až na 560 litrů.
Octavia II přinesla do své třídy nepříliš často vídané množství pohonných jednotek s přímým vstřikováním paliva, byť výhradně jen čtyřválcových. Kromě základních motorů 1,4i 16V/55 kW a 1,6i/75 kW jím byly osazeny nejen obě vznětové (1,9 TDI/77 kW, 2,0 TDI/103 kW, oba s poslední generací vstřikování čerpadlo-tryska), ale taky všechny zážehové jednotky. Také nabídka převodovek se dodnes může srovnávat s těmi nejlepšími ve třídě, a to především díky manuální šestistupňové skříni MQ 250, klasickému „automatu“ AQ 250 a dvojspojkové převodovce DSG. Výčet verzí by nebyl úplný bez variant 4X4 a Scout. Novinkou se stalo použití elektrického posilovače řízení EPS. Výbavové úrovně zde rozebírat nebudeme, neboť je lze snadno dohledat na stránkách Škody Auto či u dealerů.