Fiat Tipo hatchback a SW usnadní rodinný život [první jízdní dojmy]

Původní Fiat Tipo z let 1988 až 1995 byl pouze hatchbackem, jeho novodobý jmenovec jde ale jinou cestou. Zprvu se představil jako čtyřdveřový sedan, nyní jej doplňují další karosářské verze - pětidveřový hatchback a praktické kombi Station Wagon (SW). Obě jsme vyzkoušeli v jejich domovině.

Tipo, kdysi přelomový model turínské automobilky a držitel titulu Evropské auto roku 1989, se vrátil po dlouhých 20 letech. Ovšem už ne coby tří či pětidveřových hatchback, nýbrž v podobě klasického čtyřdveřového sedanu. Ideově tak novinka počátku loňského roku navazuje spíše na Fiat Linea. Ten ovšem technikou na bázi třetí generace Punta mířil o třídu níže.

Fiat Tipo (1988 – 1995): Už se na něj dávno zapomnělo

Dalibor Žák

Retro

Ti, kdo volali po hatchbacku, se dočkali na jaře letošního roku. Navíc Fiat přidal i bonus v podobě praktického kombi Station Wagon. Jestliže pětidveřová novinka plně nahrazuje nepříliš úspěšný model Bravo, o 200 mm delší kombi je chápáno jako náhrada za naopak docela populární Stilo SW.

Důležité je, že přes rok vyráběný sedan slaví úspěchy. A to Fiat hodně potřebuje, neboť moc horkých želízek v ohni poslední dobou neměl. Snad jen krásný crossover 500X.  Do jara, tedy za přibližně rok, se podařilo zástupcům Fiatu uspokojit přes 35.000 zájemců o čtyřdveřové Tipo. S příchodem dalších dvou karosářských verzí by to mělo být ještě lepší.

Místa je dost

Čím se tedy novinky liší od před časem testovaného sedanu? Samozřejmě karoseriemi, hlavně pak zavazadlovými rostory. Sedan sice v základu nabízí solidních 520 litrů, ovšem s variabilitou je to horší. Opěradla zadní lavice lze sklopit, jenže i tak se vám tam plete výztuha pod zadním oknem.  Inu, sedan…

Nový hatchback v základu poskytuje skromnějších 440 litrů, hodnotu po sklopení zadních opěradel ale Fiat kupodivu neuvádí. SW pak nabízí celých 550 litrů v základu s tím, že ani tady vám maximum nesdělíme. V každém případě to je ale s variabilitou na mnohem vyšší úrovni než u sedanu.

Fiat Tipo hatchback zná českou cenu. Podívejte se, komu chce konkurovat

Lukáš Dittrich

Byznys

Nové Tipo zaujme rovněž velmi prostornou kabinou. V tomto byli Italové vždy mistři a tady to opět dokazují. Autor článku si se svými 170 cm bez problému sedne dozadu nejen za sebe, ale i za řidiče. Fiat dokonce uvádí, že ještě osoba vyšší o 10 cm se ve druhé řadě pohodlně usadí. Ještě lepší je to vpředu, ale to lze očekávat.

Zůstaňme ale ještě ve druhé řadě. Snad ještě lepší je prostornost ve svislém směru. Důvodem je rovná linie střechy, což platí o obou karosářských verzích. Ta navíc ani v nejmenším neubírá na eleganci. Naopak z některých úhlů nám pětidveřové Tipo trochu připomínalo současnou, už zhruba šest let vyráběnou a stále velmi emotivní Alfu Romeo Giulietta.

Za volantem

Novinka má za úkol plnit roli rodinného auta, které spíše než na technické výstřelky sází na praktičnost. Pracoviště řidiče je velmi přehledné, chválíme ovládání ventilační soustavy samostatným panelem. Tedy nic ve stylu Peugeotu 308, který všechno ukryl do útrob infotainmentu.  Klimatizaci lze mít ve dvou verzích: buď jednoduchou manuální, nebo samočinnou. Dvouzónovou, která je dnes v této třídě zcela běžná, tento vůz kupodivu postrádá. V České republice jsou na úvod obě nové karosářské verze nabízeny ve dvou zaváděcích výbavách příznačně pojmenovaných Opening Edition a Opening Edition Extra. Obě mají v sérii samočinnou klimatizaci příjemnější i na pohled.

Všímáme si tlačítka „City“, které na sklonku 90. let uvedla druhá generace Punta. Po jeho aktivaci řízení změkne tak, že máte pocit, jako by snad přední kola byla ve vzduchu. V tomto se od dob zmíněného Punta a posléze Stila nic nezměnilo. Funkci „City“ ocení hlavně ženy, my jsme ji vyzkoušeli jen na malou chvíli a na delších trasách nás z hlediska zpětné vazby a komunikativnosti řízení moc nenadchla.

Přístrojová deska se od sedanu lehce liší. Displej infotainmentu volně stojí, není vestavěný. Místa je všude spousta, pozornost si zalouží nízký posaz a pohodlá sedadla.

Jak tedy Tipo jezdí? Až překvapivě dobře. Italové mají kvalitní silnice, my jsme však pár rozbitých našli, abychom si prověřili, jak je pérování auta naladěno. Podvozek jako takový je spíše tužší, ani na děravé silnici ovšem není nepohodlný. I díky němu jsou jízdní vlastnosti v zatáčkách veskrze dobré. Nejvíce překvapilo poměrně přesné řízení podporované elektromechanickým posilovačem na sloupku volantu. Jistě důsledek tuhého uložení ramen přední nápravy modifikovaného McPhersonu. Vzadu musí stačit torzní příčka, ta je ale v tomto segmentu zcela běžná dokonce i u ostrých hatchbacků.

Vyzkoušeli jsme dvě motorizace: Vznětovou 1.6 M-Jet II a zážehovou 1.4 T-Jet. Obě nabízejí shodných 88 kW, tedy postaru 120 koní.  U turbodieselu stojí za zmínku elektromotoricky ovládané lopatky turbodmychadla VGT, důsledek emisní normy Euro 6. V souladu s tím trochu překvapila mírná prodleva v nejnižších otáčkách - aby začal motor táhnout, potřebuje tak 1700-1800 otáček za minutu, pak síla graduje někam za hranici třech tisíc otáček za minutu. To zážehové turbo má newtonmetry posunuté o něco výše. Jen namísto 320 je jich má 215. Ani tady pružnost neschází, hlavním kladem je ale samozřejmě možnost točit motor do vyšších otáček.

Octavia má problém. Fiat Tipo dorazí i jako kombi. Zde je první upoutávka

Dalibor Žák

Fiat

Oba motory mají standardně šestistupňovou manuální převodovku. Vyniká lehkými a přesnými řazením, navíc řadicí páka se nachází příjemně blízko volantu a hlavice pěkně padne do dlaně. Takhle to má vypadat!

Závěr

Novému Tipu možná chybějí nejnovější technologie, jeho vzhled je však svěží a kvalita solidní. Největší předností je vnitřní prostornost a také zavazadelník. V tomto ohledu bude novinka sklízet úspěchy. Otázkou je však cena. Za základní verzi Opening Edition s motorem 1.4 T-Jet zaplatíte v případě hatchbacku 467.500 korun, což není úplně málo. Kladem je bohatá výbava, jíž ovšem chybějí nejmodernější prvky. Varianta SW české ceny zatím nemá. Nové Tipo je hlavně o uživatelské přívětivosti a tu nabízí měrou vrchovatou.