Včera kolem páté hodiny večer přijel k Národnímu technickému muzeu první závodník do cíle poslední etapy letošního ročníku závodu 1000 mil československých. Chvíli poté jsme dorazili i my.
První den závodu pro nás skončil po 140 kilometrech. Škoda Rapid 1500 OHV přestala z ničeho nic přenášet výkon na kola. Motor běžel, převodovka řadila, hřídel se točila. Žádné divné zvuky jsme neslyšeli, něco se prostě jemně a neslyšně rozhodlo, že přestane fungovat. Auto bylo odvezeno do Mladé Boleslavi a závod měl pro mě pokračovat už pouze v doprovodném vozu pro tým Škoda.
Pro pana Miroslava Strouhala jde však o jediné auto. Měl ho tedy s týmem mechaniků značky dát dohromady a vyrazit domů. Je to ale bojovník. Přišel nakonec s šíleným nápadem, že po opravě ještě dorazí do Bratislavy a závod, i když už jsme z něj oficiálně vypadli, dojedeme. Do poslední chvíle jsme tomu nevěřili, ale okolo desáté večer se na Hviezdoslavově náměstí objevil nákladní vůz a na podvalníku stála opravená Škoda Rapid.
Viníkem našeho výpadku ze závodu byl ukroucený kardanový kříž na kole. Po jeho výměně chytil Rapid OHV druhý dech a třetí den závodu jsme se v sedm ráno sešli u auta, nastartovali a projeli startem poslední etapy. Čekalo nás zhruba 400 kilometrů přes Malacky, Hodonín, Ostrovačice, Přibyslav, Čáslav a Český Brod. Blíže se na naší cestu podíváme až ve finálním reportu.
Ze 117 vozů jich do cíle nedorazilo 15. Vyhlášení vítězů proběhlo v prostorách Národního technického muzea po osmé večer. Když vítězové jednotlivých kategorií drželi své poháry, všichni netrpělivě vyčkávali na absolutního vítěze, kterému se podařilo celou trasu projet co nejblíže průměrné rychlosti 45 km/h a uspěl v jednotlivých zkouškách na trati.
Absolutním vítězem letošního ročníku závodu 1000 mil československých se stal Pavel Procházka s vozem Praga Alfa z roku 1922. Hodí se zmínit i soutěž elegance, kterou vyhrál Horch 855 Spezial-Roadster z roku 1938 s osmiválcovým motorem o objemu pěti litrů. A my? Předběžně jsme se shodli, že příští rok se na startu opět sejdeme. Ostatně, jak říká Miroslav: „Jedeme na vítězství. Vítězstvím je dojet.“