Podívejte se na nejčastější chyby řidičů, kvůli kterým dochází k naprosto zbytečným dopravním nehodám.
K dopravním nehodám nedochází proto, že by řidiči (pouze) překračovali nedovolenou rychlost. Ostatně, i policejní statistika hovoří jasně: Nedovolená rychlost není nejčastější příčinou nehody. Lidé často bourají v naprosto nepochopitelných situacích. Zkusili jsme se zamyslet nad tím, proč. Vždyť rovně by přece měl umět jezdit každý... Následujcí seznam chyb vychází především z našich zkušeností, domněnek a pozorování okolního provozu. Uvidíte, že některé věci, které se na silnicích denně ději, do sebe zapadají.
1. Špatně nastavená sedačka a volant
Už samotná poloha řidiče za volantem je pro správné a bezpečné řízení auta naprosto klíčová. V samostaném článku o sezení v autě jsme si názorně vysvětlili důležitost správného nastavení sedačky a volantu a jaký to má přínos pro bezpečnost.
Jiří Červenka, Dalibor Žák
„Špatně nastavené sedadlo a s tím související nevhodná poloha řidiče v autě sama o sobě významně zhoršuje schopnost řídit motorové vozidlo a tím pádem zvyšuje riziko zbytečné dopravní nehody,“ říká Jakub Michalovič, instruktor školy bezpečné jízdy. Zejména se jedná o situace, kdy musí řidič rychle a přesně reagovat na nenadálou situaci, jako je třeba defekt pneumatiky, smyk nebo zvěř na silnici.
Pokračování 2 / 10
2. Špatné držení volantu
Se špatnou polohou řidiče v sedačce úzce souvisí i špatné držení volantu. Pokud v autě sedíte správně, je velmi pravděpodobné, že vás pak vzpřímená poloha v sedačce motivuje i k pohodlnému a správnému držení volantu v poloze rukou tři čtvrtě na tři.
Jiří Červenka, Dalibor Žák
Držení volantu jednou rukou znemožňuje provádět rychlé úhybné manévry a domotivuje řidiče ve vykonávání takových nezbytných úkonů jako je používání blinkrů. V případě nenadálé situace zpravidla řidič naprosto ztratí kontrolu nad vozem, pokud nedrží volant pořádně.
Pokračování 3 / 10
3. Nedodržování bezpečné vzdálenosti
K naprosto zbytečným nehodám dochází v důsledku nedodržování bezpečné vzdálenosti, kdy se za sebou auta dostanou do vláčku a jedou často s odstupem kratším než jedna sekunda. Nejčastěji k tomu dochází na dálnici při jízdě za pomalejším autem v rychlém pruhu. Při tom v rychlosti přes 100 km/h je rozdíl jedné reakční sekundy delší než 30 metrů.
S tím ale souvisí i tzv. bezmyšlenkovitá jízda, ke které řidič často sklouzne po zdlouhavé a monotónní jízdě po dálnici ustálenou rychlostí. Přestane pozorně sledovat okolí a prostě se pověsí na světla před sebou jedoucího auta. Dochází k zvláštnímu stavu tunelového vidění, kdy řidič nevnímá nic jiného než právě zadek auta před sebou.
Tím řidič nedokáže reagovat na situaci daleko vpředu a jakmile auto před ním prudce zpomalí, narazí do něj, protože nestačí ani zareagovat. Sice si plno řidičů ťuká na čelo, když za nimi někdo neustále vykukuje autem zleva doprava, ale ten řidič se aspoň snaží zjistit, co se děje vpředu.
Pokračování 4 / 10
4. Nesoustředěnost
Velmi nebezpečná je ztráta soustředění. Nejčastěji k ní dochází opět při ustálené jízdě po dálnici nebo když je slabší provoz. Dochází k tomu ale i při poslouchání hlasité hudby, sledování navigace, telefonování nebo při diskusi se spolujezdcem.
Stav, kdy řidič úplně přestane vnímat provoz a naprosto se ponoří do hovoru, poslechu hudby nebo vlastních myšlenek, se v mnohém podobá mikrospánku. To jsou přesně ty situace, kdy člověk ladí rádio nebo navigaci a přejede do protisměru pod kamion...
Pokračování 5 / 10
5. Pomalá jízda a jízda levým či prostředním pruhem
Všechno souvisí se vším a právě stav, kdy se řidič usadí v prostředním pruhu na dálnici a dál jede svých devadesát ja jasný důkaz nejen naprosté ignorance, ale toho, že je myšlenkami někde úplně jinde a ne při řízení auta. Jestli chce někdo cestou z práce filozofovat, nechť si jezdí hromadnou dopravou.
![Kdo jezdí po D1 středním pruhem, je lenoch a nezdvořák [komentář]](https://1326603524.rsc.cdn77.org/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=450&w=800&id_file=946899634)
Řidič setrvávající v prostředním nebo levém pruhu především vytváří špunt pro rychlejší auta. Někteří se domnívají, že když jedou tachometrových 130 km/h, že je nikdo nemá právo předjíždět, ale musí si uvědomit, že oni zaprvé nemají pravomoc hodnotit, kdo jede rychleji (to smí jenom policie), zadruhé nemají přesně ukazující tachometr (často jedou ve skutečnosti méně než 120 km/h) a zatřetí se dopouštějí sami přestupku, protože v prostředním a levém pruhu se smí jet jenom při předjíždění nebo souběžné jízdě v koloně.
Pokračování 6 / 10
6. Nepředvídatelné chování
A přesně na ty řidiče, kteří blokují rychlejší pruh, právě rychlejší řidiči reagují dost nervózně a agresivně, předjíždějí je zprava, všemožně myškují a stres přesouvají na ostatní. A právě tohle je také časté chyba, i když bohužel nepříjemně vynucená.
Kličkování v provozu je nezvyklé a nestandardní a plno nepozorných řidičů to vyvede z míry, leknou se a šlápnou na brzdu nebo strhnou řízení. Ano, to jsou ti, kteří jsou nepozorní a nesoustředění. A ti, kteří za nimi jedou bezmyšlenkovitě v závěsu, do nich narazí. Vidíte, jak nám to celé hezky zapadá? A při tom jsme začali u řidiče, který jede pomalu v levém pruhu...
Nepředvídatelné je i odbočování bez blinkrů, což je pro zlost především na hodně frekventovaných křižovatkách, ale také na dálnici a všude tam, kde je potřeba dát dopředu vědět o svých záměrech ostatním účastníkům provozu, tedy i cyklistům a chodcům.
Pokračování 7 / 10
7. Neschopnost udělat prostor pro chybu ostatním
Ke zbytečným nehodám dochází i kvůli tomu, že řidiči na silnici nespolupracují a především si neumí navzájem udělat místo. Ono se dá pochopit, že někdo nechce někoho pustit, když stojí v koloně a jiný řidič se cpe na jeho místo, ale zbytečně se tím zvyšuje stres. On se vám tam stejně bude chtít nacpat.
Chybovat nakonec můžeme každý a každý se můžeme v určitém okamžiku rozhodnout špatně. Například takové špatně odhadnuté předjíždění je sice hrubý přestupek, ale často to nemusí skončit ošklivou nehodou, kdyby řidiči jedoucí za pomalým nákladním autem prostě nechali trochu místa pro toho, kdo by se potřeboval do vzniklé mezery nacpat.
Pokračování 8 / 10
8. Oplácení, agresivní chování a tlačení na ostatní
A rozhodně nemá smysl se ostatním řidičům mstít či jim oplácet, například vybrzďováním. Klidně si nahlas zanadávejte, uleví se vám. Sice je slušné se za chybu omluvit, ale když to někdo neudělá, prostě nad tím mávněte rukou. Tím spíše, když na takového řidiče budete troubit a blikat, ještě vás třeba schválně vybrzdí.
Obvykle si totiž oba dva myslíte, že vy jste v právu a ne ten druhý. Proto nechávejte ostatním trochu místa a tolerujte občas nepochopitelné chování. Jistě, také nás štvou lidé, kteří nám vjedou před auto a musíme prudce brzdit, ale už se to stalo a nemá smysl to ještě zhoršovat. Navíc nikdy nevíte, proč ten v jiném autě pospíchá a tlačí se dopředu. Veze ženu do porodnice? Vyhrožují mu smrtí?
Stejně tak ničemu nepomůžete, když budete na pomalejší řidiče tlačit. Oni zpravidla rychleji nepojedou a tím spíše vám buď na truc ještě zpomalí, nebo je donutíte k chybě, dostanou smyk a vezmou vás do svodidel s sebou.
Pokračování 9 / 10
9. Spoléhání se na elektronické asistenty
K neduhům moderní doby patří přílišné spoléhání se na záchrannou elektroniku, zejména pak na ABS, ESP, pohon všech kol a další vymoženosti. Problém je v tom, že sami řidiči se moc nezajímají o to, jak dotyčné systémy fungují. „Například systém ESP neřeší problém za vás, jen vám pomůže ho lépe zvládnout. Řidič mu k tomu musí dát pokyn svou správnou reakcí!“ upozorňuje Michalovič ze školy bezpečné jízdy.
Proto pak potkáte řidiče, který i v prudkém lijáku jede po dálnici sto padesát, aby o pár kilometrů později skončil ve smyku a ve svodidlech a následně pobíhal kolem rozbitého auta a vykřikoval: „Vždyť mám čtyřkolku s ESP a ABS! Jak se to mohlo stát?“
Pohon všech kol vás neudělá rychlejšími (netahejte sem teď Nissan GT-R na okruhu s lepivými pneumatikami) a stabilizační systém už vůbec ne. Žádná elektronika nedokáže ohnout fyzikální zákony a když prostě přeženete nájezdovou rychlost do zatáčky, je pozdě. Stabilizace možná zaručí to, že se neroztočíte a netrefíte ten obří strom bokem, nýbrž čelně, takže máte větší šanci na přežití. V přídi auta jsou lepší deformační zóny.
Pokračování 10 / 10
10. Neochota znát limity své a svého auta
Jenže kde tyhle fyzikální limity auta leží? To plno lidí prostě neví. Řidiči se odmítají dál zlepšovat a pracovat na sobě. Nechtějí znát skutečné schopnosti svého auta a neví, co dělat, když se dostanou do problémů. Říkají si, že to prostě nepotřebují, že jezdí jenom do práce a s rodinou na výlet a že nemusí vědět, jak se zvládá nedotáčivý nebo přetáčivý smyk. A že oni mají čtykolku s ESP a že tedy nikdy žádný smyk nedostanou...
Bohužel také nikdo není motivován k tomu, aby na sobě pracoval. To, že si zaplatíte kurz bezpečné jízdy někde na tréninkovém polygonu vám levnější pojištění nebo snad benevolentnější přístup policie při řešení dopravních přestupků nepřinese. „Ale jde vám vážně o tohle? Co zdraví vaše a vašich cestujících? Není důležitější? V kurzech bezpečné jízdy se seznámíte s celou řadou krizových momentů za zcela bezpečných podmínek. Vyzkoušíte jak reaguje vaše auto, ale hlavně jak reagujete vy jako řidiči,“ vysvětluje přínos takového tréninku Jakub Michalovič.