Z ministra Bárty si dělají legraci i v Americe

Není snadné dostat se na stránky jednoho z nejslavnějších deníků světa. Buď musíte dělat dlouhodobě něco hodně dobrého, nebo jednou udělat zcela mimořádnou hloupost. Českému ministru dopravy Vítu Bártovi se podařilo to druhé a je to případ natolik výjimečný, že si toho všiml i americký New York Times.

Nechtěli jsme se původně tomuto případu vůbec věnovat, ale jeho nečekaný „světový věhlas” si pozornost zaslouží, a tak v krátkosti shrňme co se vlastně stalo. Pan Bárta si na své Maserati Granturismo dal místo klasické plechové registrační značky nálepku. Není to nic zvláštního, nálepky vídáme na mnoha sportovních autech, na která se plechová značka prostě nevejde, nebo nehodí. Pikantní je, že při jízdě s takto vylepšeným vozem nebyl ani přistižen policií, ale pouze nafocen na vlastní svatbě a teprve na základě podnětu novinářů kvůli němu vyšetřován.

První ztrátu kreditu si pan Bárta připsal, když začal pro své jednání hledat výmluvy. Prý mu značka upadla a než dostal jinou, použil alespoň nalepovací. Na 99 % to není pravda, nálepky se na podobných vozech používají obvykle z ryze praktických nebo vizuálních důvodů a je extrémně nepravděpodobné, že by ministrovo Maserati bylo výjimkou. Ale i kdyby to pravda byla, není jeho jednání nikterak zavrženíhodné - právní předpis, který podobné jednání staví mimo zákon, chce postihovat snahu o skrytí či změnu identity vozu. A jak s tím jde dohromady použití úplně stejného identifikátoru z jiného materiálu? Toto jednání prostě není závadné a pokud si zaslouží nějaký postih, pak leda pokárání. Pokud by byl pan Bárta „chlap”, postavil by se k věci takto.

Případ ale tímto zdaleka neskončil. Před pár dny totiž problesklo médii, že panu ministrovi byl za jeho skutek uložen půlroční zákaz řízení. Je to s ohledem na výše zmíněné naprostý nesmysl, tedy jistě do doby, než se prokáže, že za jízdy odlétnuvší papírová nálepky může zabít celé mladé rodiny s dětmi kráčející u silnice (to ať je argumentace pořádně demagogická). O nic takového se ale nikdo ani nepokusil, důvodem je stále jen použití jiné než plechové značky.

A zde pan Bárta selhal podruhé. Místo toho, aby se proti podobnému nesmyslnému rozhodnutí ohradil, jej přijal jako adekvátní trest. Nemáme nejmenších pochyb o tom, že to je jen hra na city ve stylu „padni komu padni”, která možná voliče jeho strany dojme. Nás ale ne, jde o pouhý oportunismus a důkaz naprosté ztráty smyslu pro realitu. Na svém místě měl ministr vlády proti něčemu podobnému důrazně vystoupit a dosáhnout změny v zákoně, která by natolik nesmyslný trest za takové jednání neumožňovala. Pokud někdo chce postavit používání nálepky místo plechové značky mimo zákon, prosím, ale proč by probůh měl za něco podobného být trestán jako někdo, kdo na silnici dělá opravdu nebezpečné věci? Nebo kdybychom přijali verzi pana Bárty - proč ma být stejně trestán ten, kdo značku prostě nepoužívá jako ten, kdo ji ztratil a použil do získání nové alespoň nálepku? I finanční postih ve výši 5 000 Kč je za tento přestupek příliš tvrdým trestem.

Pan ministr navíc nemusel dělat ani to. Stačilo se pouze proti rozhodnutí správního orgánu odvolat, soud totiž již v minulosti rozhodl, že dočasné použití papírové značky místo plechové je v případě ztráty v pořádku, neboť nejde proti duchu zákona. A přesně tak to i doopravdy je.

Ministr Bárta ale neudělal vůbec nic a přijetím trestu hraje hru „jsem jeden z vás”. Nejste, pane ministře, rozumný člověk by se v podobném případě takto nechoval. Sám dobře víte, že si půlroční zákaz řízení za výměnu značky za papírovou prostě nezasloužíte a hrát s námi tyto hry by mělo být pod vaši úroveň.

Ale vraťme se zpět k New York Times, díky jehož zmínce se případ dostal na stránky několika dalších zahraničních periodik. Zejména americká média se v prvé řadě ušklíbají nad tím, že ministr dopravy nemá řidičský průkaz. To je samo o sobě pikantní, ještě větší podiv ale sklízí to, za co ministr řidičského oprávnění pozbyl. V Americe totiž ve většině států přední značku vůbec nepoužívají a tak tvrdý trest, navíc za její nikoli nepoužití, ale použití té samé v jiném provedení, jim prostě nedává smysl. Objevují se i poznámky na téma, že by si ministr mě být schopen sehnat rychle značku novou a další úšklebky pramenící mnohdy již spíše z neznalosti místních podmínek.

My ale místní podmínky známe a jednání pana Bárty smysl stejně nedává. Tedy dává, ale pouze jako naordinovaná reakce marketingovou agenturou, nikoli jako reakce rozumného odpovědného člověka. Že se nad takovým jednáním podivují i ve světě tak nakonec není až tak překvapivé, pan Bárta si nic lepšího nezaslouží...

Zdroj: New York Times a monitoring tisku

Mini Cooper 1.6
Rok výroby: 2012
Stav: 88 195 km
Cena: 349 000 Kč
Mini Cooper 1.598
Rok výroby: 2008
Stav: 119 300 km
Cena: 130 000 Kč
Mini Clubman 1.598
Rok výroby: 2013
Stav: 95 052 km
Cena: 250 000 Kč
Test novinky Optima SW: Jak si Kia poradila s kombi střední třídy?

Test novinky Optima SW: Jak si Kia poradila s kombi střední třídy?

Na jaře tohoto roku byla na autosalonu v Ženevě odhalena Optima Sportswagon, kterou korejská automobilka hrdě označuje za své první kombi střední třídy. My měli možnost ji otestovat ve sportovně laděné variantě GT Line. Jak obstála?

29.  11.  2016 | Stanislav Kolman | 31 příspěvků
Vyladěno na správných místech. Test Subaru WRX STi verze 2016

Subaru WRX STi 2016

Jízdy s kultovním sedanem WRX STi prokázaly, že značka umí vozy průběžně dolaďovat v souladu s dobou i přáními jejích zákazníků.

13.  11.  2016 | Radek Pecák | 25 příspěvků
Test Audi A3 Sportback 1.6 TDI - Nečekaně prostorná krasavice

Audi A3 Sportback 1.6 TDI

Faceliftovaná Audi A3 Sportback nabídne opravdový luxus a pohodlí, za což si však automobilka nechá řádně zaplatit. Stojí tato krasavice skutečně za takovou investici? Podívali jsme se na zoubek exempláři s motorem 1.6 TDI.

2.  11.  2016 | Stanislav Kolman | 14 příspěvků