Počet krádeží automobilů v Česku klesá, ale bezpečno v ulicích měst rozhodně není. Ve velkém se kradou různé součásti a vybavení aut, což řada lidí vůbec nenahlásí, takže statistiky nejsou úplné. Zatímco autorádia přestala být masově ohroženým zbožím, pachatelé se přeorientovali na jiný sortiment. Ztrácejí se hlavně airbagy, světla, kola, navigace, střešní boxy nebo katalyzátory. Proti pouličním krádežím totiž neexistuje příliš účinná prevence.
„Airbagy se kradou asi nejvíc. Díky tomu, že se bourá, je po nich obrovská poptávka. Bazary a různí překupníci je vykupují od pachatelů, a ti pochopili, že je to lukrativní záležitost, stejně jako zrcátka a jejich součásti. Je to v podstatě rychloobrátkové zboží. Zloděj věc rychle odcizí a ví, kde kradené součástky v jakémkoli množství prodá. Kdyby nebyla poptávka, tak by se tolik nekradlo. To je příklad rádií. Trh je už přesycený, dají se koupit levně a o kradená není zájem,“ říká AutoRevue.cz vedoucí oddělení obecné kriminality v Praze 6 Pavel Just.
Policie vinu těžko prokazuje
Policie má v těchto případech jen zhruba pětiprocentní procento úspěšnosti a navíc kradené věci těžko identifikuje. „Když pachatele zadržíme s kradenou součástkou, nedaří se jí přiřadit ke konkrétnímu vozidlu. Pokud nejsme schopní součástky spárovat, málokdy můžeme někomu prokázat, že obchoduje s kradeným zbožím nebo že ho odcizil. Poškozený se přihlásí, ale třeba na zrcátku není žádné číslo nebo prokazatelná indicie,“ upozorňuje policista.
Lepší je situace u airbagů, která mají čísla, ale když už jsou namontované do jiného auta, jsou číslo skrytá a policie na to přichází až při důkladnější prohlídce. To už musí existovat skutečné podezření nebo je zahájeno trestní stíhání. Zloději to vědí, a proto se na airbagy zaměřili. Podobná situace prý panuje i u světlometů, blinkrů, zvlášť xenonů, které stojí desetitisíce korun.
„Pachatelé za ně dostávají řádově tisíc korun, takže to je lákavé jak pro zloděje, tak i pro překupníky. Airbagy nejsou sice tak ceněné, ale zloděj potřebuje peníze, a tak jich odcizí víc. Nejvíce ohrožená jsou auta, která u nás nejvíc jezdí, což jsou Octavie. Podle záběrů z městského kamerového systému si pachatelé nelámou hlavu s otvíráním dveří. Jednoduše rozbijí okno, nakloní se a airbag vytáhnou. Celá akce jim trvá maximálně patnáct vteřin,“ vysvětluje Just.
Chybí odstrašující efekt
Ve velkém ohrožení jsou i drahá kola. Kriminalista registruje dokonce případ krádeží, který se odehrál v osmi autobazarech. „Pachatel slovenské národnosti se do objektu prostříhal plotem, přinesl si tam i cihly, kterými zdvižená auta podložil. Ukradená kola odvezl a pak prodával do jiných autobazarů,“ krčí rameny.
Případy se ale obecně nedaří příliš prokazovat. „Ohledání místa činu a vyhodnocování stop trvá dlouho, takže rychlé potrestání pachatele se odsouvá. Nahrává jim i to, že poškození ne všechny krádeže nahlásí. Dá se říct, že zloděj provede sto skutků, než se mu jeden prokáže. Tresty jsou nízké, po novele trestního řádu je dokonce potřeba recidiva, aby mohl jít do vazby. Situace ovšem vypadá často tak, že když pachatele dopadneme a prokážeme mu trestný čin, odchází po sdělení obvinění domů,“ popisuje proces Just s tím, že se jedná se často o narkomany, či v Česku nelegálně žijící cizince.
Podle něj by se měla v oblasti krádeží součástek automobilů změnit role státu. „Mělo by se víc dbát na to, aby zloději slušné lidi tolik nepoškozovali. Vím, že i v preventivní činnosti policie jsou dost velké rezervy. Ideální by bylo, kdyby byl dopadený pachatel co nejrychleji odsouzený a hned nastoupil výkon trestu. To by mělo odstrašující efekt, ale takhle z toho mají zloději slušnou živnost a pravděpodobnost potrestání je od páchání krádeží neodrazuje,“ dodává.