Kapitoly článku:
Čtyřkolka stále původní
Naftový čtyřválec dostane nový šestistupňový manuál, alternativně bude možné doobjednat osmistupňový automat, který zde nepochází tradičně od ZF, ale na svědomí ho má společnost Aisin. Stejný automat je standardem pro T5 a T6. K této automatické převodovce se váže jedno zajímavé prvenství. Mělo by jít celosvětově o první osmistupňový automat použitý v příčné zástavbě. Jinak řečeno, převodovka zboku navazuje na motor.
Další zajímavá záležitost se týká šedesátkových modelů a jejich pohonu všech kol. Ten bude u řady 60 dostupný trochu hůře. V kombinaci s novou generací motorů totiž přijde čtyřkolka až spolu s XC90, do té doby si budete moci koupit leda tak předokolku.
Volba nového motoru znamená absenci pohonu všech kol. Speciálně u XC60 to není úplně ideální.
Starý pětiválec D4 s pohonem všech kol ještě nějakou dobu zůstane v nabídce. Bavíme se ale o starší jednotce a na místě osmistupňové převodovky najdete pouze šestikvalt. Příplatek ale bude spíše symbolický. Nicméně aby označení D4 spadalo do nově zavedených pořádků, byl výkon starého pětiválce zvednut taktéž na 181 koní. Servisní interval všech nových motorů má hodnotu 30 000 km.
T6 bez překvapení
Jednoznačně technicky nejzajímavější novinkou je prozatímní vrchol řady Drive-E, tedy čtyřválec T6 nabízející maximální výkon přes tři sta koní. V porovnání s původním šestiválcem jde v podstatě o stejné parametry. Odstupující motorizace vyprodukuje o dvě koňské síly méně a o 40 Nm více, ovšem v o něco užším pásmu otáček (2100 – 4500 ot./min vs. 2100-4200 ot./min). Takže se bavíme o klasickém downsizingu, který by neměl podle tabulek změnit de facto nic. U XC60 zůstává akcelerace z nuly na stovku za 6,9 s, maximální rychlost činí 210 km/h.
Navíc je samozřejmě nižší spotřeba a hlavně tolik sledovaná produkce emisí. Šestiválec v kombinaci s pohonem všech kol si má vystačit s přídělem 10,7 l/100 km, nováček je o více než tři litry úspornější. Ještě větším rozdílem jsou ony zmiňované emise, kdy dvoulitrový čtyřválec vyprodukuje 169 gramů CO2 na 100 km, zatímco šestiválec dosahuje bez jednoho gramu na 250 g. V Bruselu musejí mít zaručeně z tohoto posunu vpřed velkou radost.
U S60 T6 na suchém asfaltu čtyřkolka tolik nechybí. Čtyřválec dokáže velmi slušně zatlačit posádku do sedaček.
Samozřejmě se nedá čekat, že realita bude tak skvělá, jak slibují oficiální materiály. V prvních momentech za volantem si člověk zaručeně všimne pozitivního rozdílu v podobě nižší hmotnosti a méně zatížené přední nápravy. Jakmile trochu přišlápnete plyn, ozve se kompresor a kolem 2500 ot./min přebere zvukovou kulisu turbodmychadlo. I když Volvo sází v nízkých otáčkách na kompresor, reakce nejsou úplně bezprostřední.
Motor postupně stupňuje svůj zátah a výrazně ožije za hranicí 4000 ot./min. Jakmile dojdete k omezovači, převodovka na nic nečeká a automaticky řadí další rychlostní stupeň bez ohledu na to, zda zrovna jedete v manuálním režimu nebo ne. Zátah je ve finále více než solidní, ale celkový projev je (jak bychom to jen řekli) prostě čtyřválcový. Celému představení trochu schází nadhled šestiválce a pocit výjimečnosti, který jednoduše čtyřválec nikdy nenahradí a nahradit ani nemůže.
Jak se asi dalo očekávat, reálná spotřeba hodně záleží na tom, jak moc šlapete na pedál plynu. Když se budete opravdu snažit, může palubní počítač ukázat i čísla pod osm litrů, jakmile byť jen trochu přidáte, jste (alespoň podle prvních dojmů) minimálně na desítce. Rychlejší jízda bez nejmenšího problému pokoří dvacet litrů a ani tam se zastavit nemusí. Nedá se nic dělat, downsizing má i své horší stránky.
Spotřebu vám má pomoci snížit také nápověda, jak jezdit co nejvíce ekologicky.
Samostatnou kapitolou je automatická převodovka, ke které nelze mít nejmenších výhrad. Řadí bleskově, příliš nezmatkuje, ale na ono pověstné a tolik používané ZF ji přeci jen ještě něco schází. Rychlá jízda a častější manuální řazení (pádly pod volantem, což je také novinka) ukáže na menší prodlevy, hlavně při podřazování. Automat se do jisté míry chová řekněme americky, což vzhledem k zaměření T6 pravděpodobně náhoda nebude.
Nicméně to jsou spíše detaily, které skoro určitě zákazníci Volvo ani řešit nebudou. Co je aktuálně největším problémem, především u těžké XC60, to je absence pohonu všech kol. V zatáčkách i na suchém asfaltu přední nápravě stačí velmi málo k tomu, aby ztratila svůj příděl adheze a na přístrojovém štítu začala problikávat kontrolka trakce. Tento problém se dá částečně vyřešit přepnutím stabilizace do sportovního režimu. Úplnou deaktivaci tady nehledejte. Menším překvapením pak je přítomnost funkce Launch Control.
Nová T6 určitě není špatným motorem, ale trochu ztratila své původní kouzlo velkého agregátu, které byste u auta s částkou přesahující hranici jednoho milionu možná očekávali. Jak už bylo řečeno, čtyřkolky se u nových motorů dočkáme až v kombinaci s novou platformou, což znamená XC90 a konec příštího roku.