Po 120 tisících ujetých kilometrech lze už velmi dobře posoudit kvality vozu a popsat jeho silné stránky a slabiny. Ačkoliv jsem neměl SUV příliš v oblibě, po určité době strávené za volantem Touaregu jsem se s tímto vozem loučil jen velmi nerad.
Kapitoly článku:
Traktor na kolech?
Úvodem tohoto článku považuji za nutné konstatovat, že na vozy off-road respektive SUV jsem vždy pohlížel s despektem, vycházejíc přitom z názoru, že mám-li s radostí jezdit po silnicích a dálnicích, není důvod, abych k tomu používal něco, co vypadá jako traktor a je to velké, nepohodlné a těžké jako traktor. Tento názor před několika lety ještě podpořila krátká zkušenost s jízdou s vozem Opel Frontera 2.5 TDS. Auto těžkopádné, neochotné, tupé, s nepřesným řízením, zkrátka traktor. Další zkušeností opět odrazující bylo Mitsubishi Pajero 3.0 Di-D, v roce 2000 inovovaný model jen potvrdil a tím upevnil můj despekt k silničním traktorům. A stejným způsobem jsem pohlížel na všechny vozy této dvojkategorie, ať už nesly název G, ML, X5, XC90, CRV, Sportage, Patrol nebo kterýkoli jiný.
Tip: Starší test Touaregu V10 TDI
Proto jsem i víceméně bez zájmu vnímal uvedení novinky od Volkswagenu v podobě modelu s názvem Touareg. Krátké svezení na vzdálenost necelého kilometru při jeho prezentaci jsem absolvoval s větším zájmem o doprovodný program, hostesky a banket než o vlastní auto. Ani následná delší předváděcí jízda s modelem V6 mě nepřesvědčila. Sice jsem poprvé v této kategorii zažil auto s přesným řízením a s normálním chováním na silnici, použitý motor ale nedával vozu ani zdaleka přijatelnou míru dynamiky a palubní počítač tvrdošíjně trval na spotřebě mezi 16 až 22 l/100 km. Moje další etapa off-road/SUV tedy byla u končena s tím, že není o co stát. Ani následující krátká předváděcí svezení s G270 CDI Lorinser a s XC90 D5 a několika dalšími můj názor nikterak nezměnila. Tím spíše, že objednací lhůty téměř jeden rok mi vnucovaly myšlenku, že smysl tohoto segmentu automobilismu vlastně vůbec nechápu.
Bez velkého nadšení jsem proto přijal koncem roku 2003 i informaci o nabídce dlouhodobého používání vozu VW Touareg V10 TDI. Představa líného mastodontního traktoru s automatickou převodovkou, který bude mít patrně šílené náklady na provoz, nikam se nevejde a nepůjde s ním ve městě zaparkovat, mi vůbec neimponovala. Nakonec jsem po dalším přesvědčování, že to bude příjemný zážitek, s pochybnostmi přijal.
Na začátku roku 2004 jsem tedy převzal Volkswagen Touareg s největším turbodieselem. Původní záměr připravit test na 30 tisíc km jsem nakonec prodloužil na více než 120 tisíc kilometrů za 14 měsíců. Na následujících stránkách najdete popis zkušeností a dojmů. S Touaregem jsem absolvoval celkem 120 656 km a nutno tomto místě podotknout, že ač před testem jsem měl na tento vůz názor usazený ve výše popsaných pozicích, názor jsem velmi rychle změnil a nakonec jsem jej vracel velice nerad a se smutkem v duši.
Blížící se závěr testu: Palubní počítač ukazuje obvyklou hodnotu průměrné spotřeby, která při 100 litrové nádrži znamená zaručený dojezd bez tankování solidních 850-950 km.
Průběh dějství
Vůz jsem převzal za stavu tachometru 12 km, tedy ve zcela syrovém stavu. Šlo o automobil vyrobený v prosinci 2003, v sériové výbavě modelu V10 TDI, jen s několika prvky příplatkové výbavy: prvním byly páčky řazení automatické převodovky tiptronic pod volantem, dále až dodatečně montovaná příčka přestavby vozu na užitkovou verzi N1 z dílny české firmy Tom-Car, třetí představovala navigace s TV přijímačem a další byl parkovací asistent vpředu i vzadu či servodovírání víka zavazadlového prostoru a několik dalších detailů.
Jinak šlo o zcela sériový vůz bez dalších příplatkových doplňků, pořizovací cena včetně DPH činila 2 654 000 Kč. Hovořit v tomto smyslu ovšem o chudé výbavě víceméně sériového vozu je mylné. Naftová top verze Touaregu je výbavou doslova nabitá a právě kromě navigace s TV přijímačem, parkovacího asistenta, nezávislého topení má snad vše potřebné již ve výbavě základní. Kupující má dále na výběr nabídku 19 a 20" kol či volbu například několika dekorů dřeva či kovových dekorů výplní interiéru a stropu z alcantary atd. Pro zájemce o podrobné informace stačí nahlédnout do ceníku na webu importéra.
Testovaný vůz po třech měsících testu, kdy měl vzniknout závěr z 30tisícikilometrové zkušenosti. To se nakonec protáhlo na čtyřnásobek. Pneumatiky Bridgestone jsou na konci svého krátkého života s pouhými 19 000 kilometrů.
Sluší se říci, že za celou dobu testu Touareg fungoval bez jakýchkoliv problémů, neprojevila se naprosto žádná žádná postřehnutelná závada, což pro mne bylo jedním z velkých překvapení, které jsem u nového modelu bez generačního předchůdce, navíc tak elektronicky složitého, prostě nečekal. Palubní počítač mě dokonce nechal vždy dojezdit celých 30 000 km do servisní prohlídky a neshledal důvod interval zkrátit například kvůli počtu studených startů nebo zátěži olejové náplně.
Servisní prohlídky
Vůz tedy absolvoval první pravidelný servis při stavu tachometru 30 008 km. Při této prohlídce byla vyměněna olejová náplň v motoru, provedeny předepsané kontrolní úkony a byly vyměněny pneumatiky, původní sadu Bridgestone Turanza ER30 255/55R18V se zbytkovým vzorkem cca 2 mm nahradila nová sada, tentokrát Pirelli Scorpion Zero. Pro úplnost úvodní informace doplňuji, že tato návštěva servisu včetně oleje, filtru a pneumatik vyšla na nemalých 46 896 Kč. K pneumatikám Bridgestone je nutno podotknout, že ani zdaleka celých 30 tisíc km nevydržely, protože část tohoto období jsem používal zimní sadu. Bridgestony se ve skutečnosti odporoučely po necelých 19 000 km. Druhá sada Pirelli Scorpion Zero byla subjektivně lepší na mokru a vydržela přes 35 000 km. Obě pak rozdílem třídy převálcovala třetí sada pneumatik, Dunlop SP 9000 255/55R18 W, obutí absolutně tiché, výtečné na vodě, které i po 45 tisících km ještě mělo 4 mm zbylého vzorku. Zimní sada pneumatik Pirelli Scorpion Ice & Snow byla v provozu celkem 21 tisíc km a opotřebení bylo minimální, zůstatek vzorku byl více než 8 mm. Opotřebení všech 4 kol bylo po celou dobu provozu naprosto rovnoměrné.
Druhá servisní prohlídka při stavu tachometru 59 877 km byla provedena ve značkovém servisu ve Vídni včetně dále zmíněné úpravy programu řídící jednotky automatické převodovky. Díky poloviční ceně identického oleje než v tuzemsku a delší životnosti pneumatik přišla celkem na snesitelných 878 eur (včetně SW převodovky).
Třetí servisní prohlídka byla provedena při stavu tachometru 90 650 km opět v Rakousku. Servis si tentokrát na prohlídku vyžádal dva dny a účtoval si včetně nových předních brzdových segmentů částku 960 euro, v tom bylo i zapůjčení náhradního vozu VW Touareg V6 TDI. Dvoudenní zkušenost s ním mi vnukla myšlenku, že je to vlastně ideální konfigurace vozu. Cenově je blízko výkonově jen stěží postačující verzi R5, kultivovanost běhu se velmi blíží vydařenému motoru V10 a dynamiku nabízí slušnou i když o poznání horší než desetiválec. Spotřebou jsou všechny tři dieselové verze srovnatelné.
Čtvrtá prohlídka byla provedena při stavu počítače kilometrů necelých 120 tisíc km. Servisu jsem dodal 12 litrů motorového oleje Castrol 506.01 longlife, zakoupeného v zahraničí za cenu celkem 168 euro (cena téhož oleje v servisu v ČR by byla účtována částkou 11 280 Kč) a náklady na poslední servisní prohlídku byly servisem účtovány ve výši necelých 8 400 Kč.
Již jsem zmínil, že 120 tisíc km neprovázela vůz žádná zaznamenatelná závada, nebylo nutno měnit dokonce žádnou žárovku ani jiný díl mimo předních brzdových destiček, lišt stěračů a pneumatik. Naproti tomu, v paměti řídících jednotek velmi složitého elektronického systému vozu byla postupně uložena přemíra (v konečném součtu desítky) chybových hlášení. Obvykle šlo o sporadicky se vyskytující chyby komunikace mezi jednotlivými jednotkami, nejčastěji mezi datovou sběrnicí pohonu a některou z řídících jednotek motoru. K ovlivnění funkcí vozu ale subjektivně nikdy nedošlo a po celou dobu vše fungovalo, při servisních prohlídkách byly odečteny, příslušné systémy vozu zkontrolovány a chyby z paměti vymazány. Vždy jsem přitom dostal výtisk úplného výpisu diagnostiky včetně podrobného vysvětlení. Mezi úrovní tuzemských a zahraničních značkových servisů jsem nevnímal žádný rozdíl (každá z provedených čtyř servisních prohlídek proběhla jinde).
Blokové schéma řídících systémů Touaregu. Dvě řídící jednotky motoru, dvě řídící jednotky turbodmychadel, ostatní systémy po jedné ŘJ.