Venturi VBB-3: elektrická raketa si věří na více než 700 km/h

6 komentářů

Gouda
2. května • 14:43

Mimochodem, k té novinářské hyperbole "elektrická raketa". Projektanti Bloodhound SSC spočítali, že kdyby ho namířili komo vzhůru do atmosféry, vystoupal by do výšky 7,5 km. :)

Gouda
1. května • 11:33

To je fajn, ale trochu mi připadá, že celá snaha o pozemní rychlostní rekordy tohoto typu se zredukovala na nacpání jistého počtu kol, určitého pohonného aparátu a ridiče do aerofoilu více méně daného tvaru. Je to samozřejmě způsobené tím, že máme velmi dobře zvládnutou subsonickou aerodynamiku. Takže už to není tak vzrušující, až do doby, než se posuneme alespoň do transsonické oblasti.
Absolutní pozemní rekord, to je jiná písnička. Už Thrust2 v roce 1983 měl enormní problém s aerodynamikou. Kdyby jel o pár km/h rychleji, vznesl by se. ThrustSSC musel přinést výrazné inovace, a taky přinesl. A teď různé projekty míří vysoko do supersonické oblasti, kde se aerodynamika chová úplně jinak, a o jejím chování u země nevíme zas tolik. To bude teprve žúžo.

Karel D.
1. května • 11:53

Jen otázečka, je k podobnému snažení vůbec nějaký rozumný důvod? Nezávislá trakce stejně nemá význam v rychlostech nad 200km/h, vlaky supersonickou rychlostí taky jezdit nebudou, lodě taky ne, takže tu máme jen letadla...

Gouda
1. května • 19:55

Hmatatelné výsledky to přináší minimálně výpočetní hydro/aerodynamice a materiálovému inženýrství. Například takové kolo pro nadzvukovou jízdu je naprosto šílená věc, která musí odolat odstředivým přetížením až 50000G. Ale podle mě je i samotné překonání rekordu a vytvoření know-how rozumným důvodem.
Jinak nějaká přímá geneze dopravních prostředků na základě designu těchto speciálů spíš nepřipadá v úvahu. Od letadel se tohle ve skutečnosti v oblasti aerodynamiky liší fakt hodně. Lodě jsou ještě úplně jiná sranda. Ale u těch vlaků bych si nebyl tak jistý. Maglev teoreticky může fungovat trans/supersonicky a jeho aerodynamika musí řešit stejný problém s pohybem při zemi. Na druhou stranu, čím složitější maglev je, tím rozumnější je provozovat ho v trubce se sníženým tlakem.

Karel D.
2. května • 19:47

Já to chápu, know-how má v tomto neuvěřitelnou hodnotu, ale otázka je opět: Proč? Celokovové kolo (nic jiného použít nejde) používá pouze vlak, rotační těleso se hodí tedy kam? Do setrvačníku a dál?

Gouda
2. května • 22:31

Jak říkám, materiálové inženýství. Kdekoliv na cokoliv působí velké síly a vysoké teploty, s technologickým vývojem budou ty síly větší a teploty vyšší. A tady si můžeme třeba poprvé zkusit postupy a materiály, které zrovna vylezly ze základního výzkumu.
Dneska jsem se například dozvěděl, že karbonový monokok Bloodhoudu SSC byl vyroben s přesností 0,2 mikrometru, což je na první pohled naprostá úchylárna. Nebo že pro výrobu mnoha součástí používají de facto průmyslovou variantu 3D tisku. To jsou pionýrské snahy o nasazení těchto technologií v této kvalitě do takto těžkých podmínek. A přitom jde výrobní procesy, které se úplně snadno dají představit jako masové v horizontu pár desítek let.

Doporučujeme

Články odjinud